Italové se rozloučili s kardinálem Martinim

„Se zármutkem jsem přijal zprávu o smrti kardinála Carla Maria Martiniho, která nastala po dlouhé nemoci prožívané s vnitřním pokojem a v důvěryplné odevzdanosti Pánu,“ píše Benedikt XVI. v kondolenčním telegramu adresovaném milánskému arcibiskupovi, Angelu Scolovi. Papež vyjadřuje upřímnou soustrast příbuzným zemřelého i celé arcidiecézi a kard. Martiniho připomíná jako „drahého bratra, který velkoryse sloužil evangeliu a církvi“.

„S vděčností vzpomínám na jeho intenzivní pastorační dílo, které šířil jako horlivý a věrný duchovní syn sv. Ignáce, odborník, učitel, uznávaný biblista, vážený rektor Papežské gregoriánské univerzity a Papežského biblického institutu, a posléze jako bdělý a moudrý arcibiskup ambrosiánské arcidiecéze,“ stojí v papežském telegramu.

Benedikt XVI. dále vyzdvihuje zejména službu Božímu slovu, v níž zemřelý kardinál „otevíral církevnímu společenství poklady Písma svatého, zejména skrze důraz na Lectio Divina.“ Na závěr papež ujišťuje o své modlitbě k Pánu, aby „na přímluvu Panny Marie přijal tohoto svého věrného služebníka a vynikajícího pastýře do nebeského Jeruzaléma“ a uděluje své apoštolské požehnání těm, kdo oplakávají jeho odchod.

Italský prezident Napolitano označil kardinálovu smrt za „bolestivou a velkou ztrátu nejen pro katolickou církev, ale celou Itálii“. I v posledních letech svého života a ve své nemoci kardinál podle něj s Italy komunikoval jako „velký mistr intelektuálního a morálního života“.  Předseda vlády Mario Monti kardinála Martiniho označil za jednoho z „největších Italů a Evropanů, kteří formovali náboženské myšlení a společenský život naší doby“.  Podle jeho slov kardinál zdůrazňoval hodnotu spojené Evropy a hovořil i o těžkých obdobích, které čekají Itálii. „Existuje jen málo lidí, kteří natolik ovlivnili mé zaměření a má rozhodnutí jako Carlo Maria Martini,“ říká Mario Monti.

„Kardinál Martini byl vzděláním i charakterem jezuitou, učencem, znalcem Písma svatého. Slovo Boží pro něho bylo výchozím bodem a základem jeho postoje ke všem aspektům skutečnosti,“ uvedl pro Vatikánský rozhlas vedoucí Tiskového střediska Svatého stolce P. Federico Lombardi. „Duchovní cvičení sv. Ignáce z Loyoly byly matricí jeho spirituality a duchovní pedagogie, základem trvalého a konkrétního vztahu mezi četbou Božího Slova a životem.“ Podle Lombardiho projevil Jan Pavel II. mimořádnou intuici, když člověka s tak bohatou osobní kulturou, duchovním životem a vědeckým zápalem postavil do čela jedné z největších diecézí na světě.

Schopnost kardinála Martiniho obracet se také k nevěřícím mu vynesla pověst symbolu pokrokové církve. Předseda Papežské rady pro kulturu kardinál Gianfranco Ravasi k tomu dodává: „Tato s oblibou užívaná schémata jsou jako studená razidla zmrazující vnitřní žár lidí, situací či kontextů. Martiniho pohled byl bezpochyby pohledem upřeným za to, co je prvoplánové, snažil se odhadnout budoucí vývoj.“ Podle Ravasiho byla Martiniho role prorocká: „Prorok je dobře zasazen v dějinách, cítí jejich pohyby a jejich napětí. Tato definice by však měla platit tak trochu pro všechny věřící a pastýře. Jde totiž o schopnost rozlišit a dokázat zařadit do přediva dějin složitost jednotlivých situací.“

Někdy se říkalo, že Martini prohlašoval věci, které byly v rozporu s ortodoxní naukou církve, například v oblasti bioetiky. (Těmto tématům se věnuje např. i poslední uveřejněný rozhovor s kardinálem Martinim v italském deníku Corriere della Serra, který vyšel o tomto víkendu.) „Ve skutečnosti měl skálopevnou víru, která byla zároveň mimořádně pozorná k různým tvářím složité skutečnosti, k mnoha dalším aspektům, které je třeba brát v úvahu. Právě v tomto smyslu lze myslím říci, že jeho pohled mířil vždy dál,“ uvedl k tomu předseda Papežské rady pro kulturu.

Kardinál Carlo Maria Martini navštívil v roce 1999 Prahu, kde měl promluvu k českým a moravským kněžím na téma Kněží ve službě nové evangelizace v církvi uprostřed sekularizovaného světa. V roce 2004 vedl postní exercicie pro české a moravské biskupy v rakouském Mariazell. Řada jeho knih byla přeložena do českého jazyka. Jmenujme např. tituly Dramata víry (Refugium Velehrad-Roma, 2011), Boží slovo nám bylo uloženo (Refugium Velehrad-Roma, 2002), Žijeme, co hlásáme?  (Refugium Velehrad-Roma, 2002), Vydán lidem do rukou (Paulínky, 2000), Žena svého lidu (Karmelitánské nakladatelství, 1999), Slova o církvi (CDK, 1998), Lide můj, vyjdi z Egypta (Refugium Velehrad-Roma, 1996), Ty mě zkoumáš a znáš mě (Karmelitánské nakladatelství, 1995) a Vytrvali jste se mnou v mých zkouškách (CDK, 1994).

^{foto: Petr Živný}