Před každými volbami nám moudří zdůrazňují, že politické strany nebo iniciativy, které nabízejí snadné a přímočaré řešení společenských problémů vykřikují jen populistická hesla a nemá se jim věřit, protože skutečné řešení je daleko složitější.

Přesto se domnívám, že existují i výjimky, které toto pravidlo potvrzují a ač s výše uvedeným názorem moudrých souhlasím, dovolím si přesto s jednoduchým řešením palčivých církevních problémů přijít. Inspiroval mne k němu samotný Mons. Helmut Schiller, reprezentant tzv. „neposlušných“ rakouských kněží. A to zvláště svým vyjádřením, že „nebezpečí rozkolu v církvi vidí v tom, že se biskupové a papež se svými názory čím dál více vzdalují většině laické církve.“

Konečně! A máme viníky! Nechápavý papež a nechápaví biskupové se vzdalují svými názory životnímu stylu katolických věřících v terénu. A to nejen v Rakousku. Co s tím ?

V tuto chvíli přichází moje zcela jednouché řešení, které mi nevědomky vnukla jistá studentka teologie, která se mne, po svém ročním pobytu na jisté teologické fakultě v Německu zeptala, zda ještě věřím na hřích. Její otázka mne překvapila a zaujala současně. Odpověděl jsem jí, že na hřích věřit nemusím, protože se s ním setkávám denně nejen u mých bližních, ale především sám u sebe. Byl jsem budoucí katolickou teoložkou poučen, že hřích jako pojem i jeho obsah jsou reliktem minulosti, který musí být vyloučen ze slovníku křesťanů, protože modernímu pojetí života je nesmyslnou překážkou. Pokud už, tak jej nazvěme lidským pochybením, ještě lépe lidskou nedokonalostí, která potom logicky nemá místo v kostelní zpovědnici. Ostatně svátost smíření, jak jsem se od ní dozvěděl, je také jakýmsi bastardem špatně pochopeného textu z Písma a zavedené církevní praxe.

Řešení je nasnadě – zrušme pojem hřích! Všichni budou moci všechno. Soužití homosexuálních párů, potraty, konkubináty, euthanasie, sexuální promiskuita, hodnotový relativismus, životní styl podle chuti…. Biskupové možná časem pochopí, že hlas lidu je hlasem Božím.

A Eucharistie? Jak jinak než pro všechny a bez rozdílu. Neúcta k Ní už pomalu dosahuje vrcholu, zbytek zevšednění je jen otázkou času.

Konečně bude církev srozumitelná světu a ten ji přijme jako sobě rovnou.

A v duchu ekumenismu se přibližme těm křesťanským společenstvím, která jsou v těchto směrech už před námi. Abychom všichni jedno byli, eventuálně aby nám všechno jedno bylo! Vždyť ne my laici, ale nechápavý papež a omezení biskupové, kteří se nám stále vzdalují, mají přece co dohánět. Nás laiky především.

Doc. PhDr. ThDr. MUDr. Max Kašparů, PhD. Dr.h.c. premonstratana diakono kaj forenza psiĥiatro

Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.