Učednická

Když jsem si připravoval, jak budu s lidmi ve městě mluvit o Ježíši, vybíral jsem i vhodnou píseň. Zvítězila „Apoštolská“. Má výraznou muzikálovou melodii a rád jsem ji zpíval. Zpočátku mi v písni chybělo jen jméno Ježíš. Křesťané jsme zvyklí říkat „Pane“ a rozumíme si. Ale co si představí pod „Pane“ nekřesťané? Oznamovat Ježíše bez jeho jména nejde a tak jsem boží jméno do písně vložil. A přibývaly další změny. Píseň se mi měnila pod rukama. Z „Apoštolské“ vznikla píseň Učednická. Význam jiný, melodie stejná. Původní píseň „Apoštolská“ vlastně apoštolská vůbec nebyla, dokonce nebyla možná ani křesťanská. Co jsem to vlastně zpíval? Co tím říkal Bohu a sobě? Přijal jsem od Ježíše něco?

Učednická
1. Nakupovat, užívat si, vyhrát, proč se utápíme v starostech? Bez Ježíše je život pustou pouští, svéhlavý a mrtvý, nemá vůbec dobrý cíl.

2. Prosíme Tě Ježíši o sílu, začínáme podle slov tvých žít. Přicházíš Duchu pravdy, abys Boží život už v nás na zemi teď žil.

3. Děkujeme Ježíši za chléb tvůj, nový život po vyznání vin. Bez hříchů žijeme už v míru, u tvého stolu společně víno pijeme.

Původní text „Apoštolské“
1. Prosíme Tě, dej nám Pane sílu, chceme začít podle slov tvých žít, věříme, že jednou budeme v míru u tvého stolu společně víno pít.

2. Dívej se na všechny naše zkoušky, jak se utápíme v starostech, Bez tebe by svět byl jenom pouští, bez tebe by život neměl vůbec žádný cíl.

Píseň Učednická jsem uspořádal tak, aby se na začátku uslyšel člověk neobrácený k Ježíši. Proto je první sloka písní hříšníka. Druhá a třetí sloka jsou už písní Ježíšova učedníka. K nevěřícímu člověku patří starosti, jako neustálé nakupování, užívání i a hazardování s životem. Prázdný život, možná s modlou kariéry, majetku, koníčku atd., ale bez Božího života. Cílem takového života je smrt a peklo. Nebo člověk může přijít k Ježíši. Může prosit o odpuštění hříchů a nový život. A kdo už začal žít podle Ježíšových slov stává se učedníkem. „Chceme začít žít“ by bylo málo. Začínáme, začali jsme. Přichází Duch pravdy a Bůh v nás může žít, můžeme být jeho chrámem. Ne, že se jen jednou „po smrti nějak dostaneme do nebe“.

„Apoštolská“ byla píseň člověka, který s Ježíšem vlastně ještě nežije. Chtěl by, ale až … jednou. První sloka „Apoštolské“ začínala prosbou o sílu. To je dobrá prosba. Jenže hned v té větě je problém „chceme začít podle slov tvých žít“, tedy nezačali jsme a nejsme ještě Ježíšovi, žijeme si podle sebe. V druhé větě „věříme, že jednou budeme v míru“ zpíváme, že ještě nemáme mír, Boží pokoj. Bez života podle Ježíšových slov mít pokoj nemůžeme. Píseň pokračovala „budeme u tvého stolu společně víno pít“. Tedy nepijeme Ježíšovu krev? Nemáme život a odpuštění?

V druhé sloce jsme chtěli po Bohu, aby se díval, jak se utápíme v starostech. Má z toho mít uspokojení? Má tím víc pro nás něco udělat? Ježíš řekl: „ Nebojte se.“ Je to náš úkol a naše práce. Místo toho jsme si zase dělali své: „Dívej se na všechny naše zkoušky, jak se utápíme v starostech“. Byli jsme neposlušní a ustaraní, to Ježíš nechtěl. A ještě se k tomu ve vlastní svévoli topíme. Píseň končila „bez Tebe by život neměl vůbec žádný cíl“. Právě, že měl, to bychom měli vědět, a ne ještě tím třeba mást neobrácené. To si namlouvá mnohý co žije bez Ježíše, že zemře a konec, jeho život bude bez cíle. Není to pravda. Život v odmítání Ježíše, má jasný cíl, peklo.

Zpívat „Apoštolskou“ není dobré ani pro mne, ani pro kolemjdoucí na ulici. Proč bych zpíval nepravdu a mátl druhé. O apoštolství není v „Apoštolské“ ani zmínka. Kdo ji zpívá nezvěstuje Ježíše, zpívá o starém životě v starostech. „Apoštolská“ byla prosebnou písní. Jen prosíme, ale nic nemáme, nic jsme nedostali, nic nezměnili, neobrátili se, zažíváme starosti a nemáme zač děkovat. Ne, tak to není.

Ježíšovi patří naše díky. Můžeme děkovat za chléb k životu, za život bez hříchů v Božím pokoji, radosti a jistotě. Díky Ježíši za stůl u kterého pijeme z kalicha Nové smlouvy Boha s člověkem. Pijeme a zvěstujeme památku smrti a vzkříšení. V „Apoštolské“ se zpívalo, že jednou budeme pít a ještě, že tomu věříme. Nepřítomná víra. Nemáme tomu jen věřit, máme to, jako všechno ostatní co nám Ježíš dal k životu a na práci, dělat už teď a tady.