Seznamka
Panoramatický pohled na Pražský hrad
Autor: Wikipedia.org / Stefan Bauer / Creative Commons
Ortodoxní marxisté: „Čím hůře, tím lépe“ – proto se pan Schwarzenberg nesmí stát prezidentem
Jako obvykle nejde o ideje, ale o moc, vládu a peníze. Proticírkevní kampaň ČSSD ve stylu padesátých let vykonala své. V posledních krajských volbách posílila KSČM o 60 % mandátů, ČSSD ztratila 27 % mandátů. Sněmovní volby mohou dopadnout výsledkem 31 % hlasů pro KSČM a 29 % ČSSD (které „pomůže“ p. Zeman – obdoba Klausova pozitivního vlivu na volitelnost ODS). Problém církevního majetku považuji za zcela zástupný. Pozoruji nápadnou shodu komunistů, vládychtivého vedení ČSSD a pana Klause v tom, koho chtějí za prezidenta. Nakonec pan Zeman má mimo voličů vlastní SPOZ největší podporu právě u voličů KSČM. Zamysleme se nad vztahem státu (minulých vlád) a církve. Čím méně bude lidí věřících v Boha, tím více bude těch snadno manipulovatelných, kteří budou věřit čemukoliv. Tedy věřit ve spásu materialismem – ať už leninskou cestou, utopickým socialistickým rovnostářstvím či přepjatým nacionalistickým individualismem. „Spor o církevní majetek“ se po celých 20 let výborně k manipulaci hodí. Zmíněná trojice shodně obviňovala církev z majetkuchtivosti, aby dosáhla svých politických cílů. Na totalitní ovládání církve rudými církevními tajemníky tak navázala podmíněná přízeň státu - neustále odsouvané přísliby na odpoutání hospodářské závislosti církve na státu, pokud bude církev „politicky hodná“. Nic přece nebránilo tomu, aby premiér M. Zeman ve zlatých časech opoziční smlouvy nevyhlásil referendum se stupidní otázkou „Má církvi být vrácen (ukradený) majetek?“ Výsledkem by určitě bylo NE, tedy mohl s „lidovým posvěcením“ nechat schválit zákon o definitivním znárodnění všech církevních statků. Potom by již zbyla podružná otázka, co s kostely? Mohly by se všechny zbourat – stejně k nám turisté jezdí především obdivovat vznosnou architekturu bývalých KV a OV KSČ a nikoliv církevní památky. Nebo zbourat jen 90 % kostelů a zbytek převést na obce a katedrály na stát - jako v sekulární Francii. Kněží by se konečně mohli věnovat pastoraci a ne stavební údržbě, kterou dle nálezu NKÚ prováděli nezákonně. Nevysvětluje výše uvedené, proč jsou V. Klaus a B. Šťastný tak silnými podporovateli levicového kandidáta a naopak J. Dienstbier bude volit kandidáta konzervativního?
Staleté soužití česky a německy mluvícího národa přinášelo naší zemi ovoce dobré. Naopak Gottwald s Fierlingerem byli tak „čeští“, až byli ruští. Byli to mistři ve výrobě nepřátel – nepodobá se jim i mnoho dnešních populistů? Nechci opět žít ve státě, kde budou vládnout komunisté. Čeho je schopen i v dnešní době „lidový“ soudružský režim, to dokazuje velice dobře KLDR. Já ani můj kandidát si nemyslíme, že lze poručit větru a dešti, že nafouknutý socialistický stát může zajistit všem lidem stejný materiální blahobyt. Co je platné Severokorejcům, jak jsou si skoro všichni platově blízko, když se tamní „lidový“ režim potýká s hladomorem. Budu volit kandidáta, kterého komunisté nepodporují. Budu volit s nadějí, že příštími ministry zahraničí, spravedlnosti, průmyslu a školství nebudou komunisté. Budu volit bývalého předsedu Helsinského výboru, který svůj život ještě za totality zasvětil tomu, aby se z jeho rodné země stal opět Bohu milý kraj. Nechci za prezidenta národního mentora, ale toho, kdo si je vědom, že dokonalá pravda a láska přichází od Boha. Nechci návrat komunistického bezpráví, proto musím svěřit jmenování ústavních soudců tomu, kdo právo neohýbá východním směrem ke službě stranickým aparátčíkům. Rozorané meze po únoru 1948 znamenaly devastaci krajiny, na kterou ještě nyní doplácíme. Ještě více ale doplácíme na devastaci duší našeho národa komunismem. Režimu, který stál na lži, nenávisti a politických vraždách, jsem si užil dost. Je nutné, aby budoucí prezident dokázal nazývat věci pravými jmény. Jsem si jist, že můj kandidát toto splňuje, což by mělo pomoci zabránit opětovné normalizaci a přepisování učebnic červenou barvou. Budu volit konzervativního kandidáta, který v praxi mnohokrát dokázal být sociální v pravém slova smyslu, tedy nikoliv socialistický. Prvorepublikový ministr financí A. Rašín, než byl zavražděn komunistou, řekl: „Ono je to těžké. Kde hrozí bída, tam hrozí socialismus. A kde hrozí socialismus, tam hrozí bída.“
Protože chci, aby na Hradě i v naší zemi opět platilo „Pravda Páně vítězí“, budu volit Karla Schwarzenberga. I proto, že bych rád vedle neextrémní pravice viděl nepopulistickou levici, která rozumně dovede využít potenciál svých křesťanských příznivců k tolik potřebné sociální práci pro společnost.
Autor je matematik a IT specialista, místopředseda farní rady.
Články v rubrice Areopág vyjadřují osobní názory autora.
