Seznamka
Daniel Kvasnička
Autor: Danielkvasnicka.info
Kde se vzalo přesvědčení, že se má třeba nově zvolenému prezidentovi žehnat? Není to ještě z doby, kdy se každý dobrý poddaný skláněl před svým králem a právě z povinnosti poddaného se mu měl stát podnoží, na níž by jeho jasnost spočinula? A má Pán Bůh v úmyslu vychovávat svůj lid v této nekritické a shrbené póze? A jak to pak souvisí s tím, že on sám je králem a pozemští králové jsou jen služebníci?
Nežehnám prezidentům, poslancům, starostům a nevím komu... A není to z pýchy, ale protože pro své postavení je jen jeden požehnaný. A to ten nebeský. A jen před ním ohnu záda. Vůči ostatním zůstávám v pozoru a v uctivosti, která mi připadá hluboce lidská. Ale to je také všechno, co jsem ochoten udělat.
Může se vám vařit krev a nejraději byste mi doporučili, abych si přečetl text Písma, kde to přeci je! Tak co tam je? Cituji: “Především tedy prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a děkování za všechny lidi, za krále a za všechny ty, kdo jsou ve vysokém postavení, abychom mohli vést tichý a pokojný život ve vší zbožnosti a důstojnosti.” (1. Pavlův dopis Timotejovi 2,1-2)
A já tu tedy čtu apoštolský příkaz, abychom se modlili za vládu či nadřízené - s jedním úmyslem. Ohýbám svá záda a prosím Boha, aby dal, že Boží lid bude moci dělat to, co dělat má. Aby mohl tiše a pokojně, dokonce důstojně vést svou zbožnost a předávat ji dalším. Bůh “chce, aby byli všichni či všelijací lidé zachráněni a přišli k poznání pravdy.” (1. Pavlův dopis Timotejovi 2,4) To je totiž jeho cíl. Jedině proto se budu modlit, aby pánové zajistili - protože to dostali za úkol a vstoupili do role Božích služebníků - strach zlým a ochranu pro dobré jednání. (Pavlův dopis Římanům 13,3) Budu se modlit, aby je Pán Bůh donutil, přidržel, aby jim dal sílu jít proti proudu a občas se budu se žalmistou modlit, aby jim Pán Bůh přerazil ruku...
Proto zůstávám vzpřímený vůči nadřízeným, dovolím si je i kritizovat, sleduji jejich kroky a nesmlčím ty špatné. To je také správné! A zbožné! Kdyby Izrael měl mít jen proroky, co králům foukají do zad, a lid, který je poslouchá, ať dělají, co dělají, bylo by to proti Pánu Bohu. A jsem přesvědčen, že této vzpřímené lidskosti se potřebujeme učit, abychom dobře rozpoznávali dobré od zlého. V uplynulých dnech se křesťanská prozíravost silně zachvěla, protože se opakovaly podivné rádoby politické důrazy bez hlubšího přehledu. Naslouchali jsme televizním mámidlům, která nás ujišťovala o polopravdách. A my je zbaštili a opakovali. Tuhle se i v kostele prý pohádali jedni s druhými jen proto, že se nemohli domluvit, koho budou volit... Namísto toho, aby si dopřáli vzájemně svobodu a byli zvědavi na váhu argumentů pro takovou či onakou volbu.
Někteří hledali anděla a teď, jen na základě získaných procent, jsou schopni ztichnout a modlit se či žehnat, protože ten, co je vepředu, musí být trochu anděl, když nám jej Pán Bůh dal. A protože se to má. To je ale nesmysl, jako my nejsme andělé a ani lepší lidé, když chodíme do kostela. Ano, zvolenec není anděl. Jistě nás ten Pán Bůh chce něco naučit, a proto nám bude slušet vzpřímený pohled a zdravá mysl. A vytrvalé prosby, aby milostivý Pán Bůh třeba i nutil pány k ochraně slabších, ke tvorbě práva a dodržování spravedlnosti a aby zaručeně kazil lež a pletichy. Vždyť náš Bůh je Bůh živý!
Daniel Kvasnička je kazatel Církve bratrské v Říčanech a publicista (iHned.cz a další.)
