„Nedostává se u tebe křesťanství tak trochu na druhou kolej?“ zeptal se mne při poslední zpovědi můj duchovní vůdce. Ta otázka se mnou dost otřásla a od té doby o ní stále přemýšlím. Jak totiž vypadá má modlitba či duchovní život? Bledě. A jednám snad jako křesťan? O tom by se dalo často pochybovat. Proto se směji tomu, když mi někdo říká, jaký že jsem křesťan (obzvláště když řídím ChristNet.eu). Baže jsem velký hříšník.

V době, kdy jsme připravovali ChristNet.eu jsem se často modlil: „Bože, to je snad vtip. Já že mám tomuhle šéfovat? Vždyť určitě existují lepší lidé. Schopnější a svatější. Vždyť vidíš mou duchovní bídu. Tak jak je to možné?“ Jenže „Duch vane kam chce“ (Jan 3,8), a tak jsme ChristNet.eu spustili.

On totiž Bůh může použít ke svému účelu i naprosté hříšníky. Je všemocný, tak proč by to nedokázal? Bylo by chybou se domnívat, že když má někdo nějaký dar Ducha svatého nebo zastává nějaký církevní úřad, musí být svatější než ostatní. Tohle asi nedokázal pochopit Jan Hus. Papež může být třeba totální hříšník, ale Duch svatý si už ohlídá, aby nedělal v otázkách víry a mravů moc velké blbosti. Stejné je to třeba v nějakém sboru, společenství nebo komunitě. Člověk, který je obdařen nějakým darem nebo třebas jen vůdcovstvím, nemusí být automaticky lepší než ostatní. Je velmi důležité si to uvědomit. Protože pak přestaneme zbožňovat člověka („ale vždyť ten náš farář je tak dokonaly!“) a začneme uctívat Boha.

Na druhou stranu by bylo dobré se zbavit romantického pohledu na velké křesťany. Pokud si budeme totiž stále představovat, jak byli neuvěřitelně dokonalí, bude nás to demotivovat. Protože oni zůstanou bez chyby „někde nahoře“ a my se budeme pachtit ve své nemohoucnosti ve špíně všedního dne. Tento pohled je však falešný. Středověk vybásnil svaté jako dokonalé bytosti rovné andělů. Oni však byli úplně obyčejní. A i další velcí křesťané měli své slabosti.

Clive Staples Lewis, autor Letopisů Narnie, Velkého rozvodu nebo K jádru křesťanství byl občas povýšený, hrubý a necitlivý. A když mu umřela manželka (ke které se zpočátku neuměl chovat), velmi vážně pochyboval o své víře.

S manželstvím měl problémy i Antoine de Saint-Exupéry. Člověk by si řekl, že když někdo napíše Malého prince, musí být moudrý člověk. A přesto se velmi špatně oženil a jeho manželství skončilo krachem (Lewis si zase vzal rozvedenou ženou a první svatbu s ní měl jen na úřadě a ne v kostele).

A papež svatý Řehoř VII.? Toho, když někdo naštval, tak na něj vytáhl s celou armádou a neustal, dokud dotyčného nepokořil. Mnoho svatých mělo problémy se sexem (ale to měl už David – a ještě byl při tom podlý). Luther byl vznětlivý, haštěřivý a vnitřně rozeklaný. Kalvín nerespektoval soukromí.

Abychom šli na počátek: vždyť první papež třikrát zradil Ježíše! Divím se, že ho mnozí křesťané, kteří vyžadují dokonalost již zde na zemi, vůbec uznávají. Vždyť byl tři roky s Ježíšem - a nakonec tohle!

Prostě bychom měli odzbožnit svaté a jiné velké křesťany (vlastně všechny) a místo nemístného obdivu bychom se spíš měli zajímat o to, jak zvládali ony těžké okamžiky svého života. Protože na každého z nás přijdou. Tak ať víme, jak z toho aspoň trochu vybruslit.