Seznamka
P. Josef Toufar na přebalu knihy Jako bychom dnes zemřít měli.
Autor: Nová tiskárna Pelhřimov / archiv Miloše Doležala
Josef Toufar se narodil 14. července roku 1902 v malé obci Arnolec jako čtvrté dítě v pořadí.[1] Vesnička má krásný ráz Vysočiny, nedaleko je rybník a rodina byla zemědělská. Mimo to jeho otec vlastnil hospodu, která tvořila přirozené centrum obce.[2] Školu navštěvoval v Arnolci a po jejím skončení pomáhal na statku svému otci. Matka mu v roce 1910 zemřela,[3] což jistě byla pro mladého muže těžká životní ztráta.
Na studia se vydává až v roce 1928 do Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, kde absolvoval část místního gymnasia. Na studiích pak pokračuje od roku 1932 v Chotěboři, kde také maturuje. Nastupuje do semináře v Hradci Králové a roku 1940 je vysvěcen na kněze.[1] Jeho prvním kaplanským místem se stává obec Zahrádka.
Jeho nadřízeným v Zahrádce je starší pán děkan Jan Schwaller. Oproti němu Toufar je živý, téměř nekonvenční. V lednu, tedy ještě před příchodem Toufara, je pan děkan postižen mrtvicí, takže jeho pastorační možnosti jsou již značně omezené. Toufar tak postupně přebírá celou farnost a pouští se do pastorace.[4]
Místní kronika o jeho zdejším působení pak praví, že „jako nejzavilejší hlava místní reakce řádil v obci farář Josef Toufar. Přesto, že sám byl nejdříve dělníkem, (byl vyučen truhlářem) a farářem se stal až kolem své třicítky, pracoval jako poslušný sluha papežův a tím si vysloužil i nucený odchod ze Zahrádky do Číhoště.“[5] Jeho pobyt ve farnosti lze vnímat jako velice úspěšný. Podílel se na práci se zdejší mládeží (Sdružení katolické mládeže), které bylo velice úspěšné [6] a představovalo pro komunisty jeden z největších důvodů, proč se chtít Toufara v Zahrádce zbavit.
V roce 1948 je tedy přeložen do Číhošti. Tlak státní moci na římskokatolickou církev se stupňuje a strana a její orgány hledají záminku pro to, aby mohli silně zakročit. Příležitost se jim nabízí na třetí adventní neděli 11. prosince 1949, když se při kázání na téma evangelia o Janu Křtiteli, "hlasu volajícím na poušti", zřetelně vychýlil křížek na hlavním oltáři.[7] Stalo se tak při Toufarových slovech: „Bůh ukázal, že je skutečně, že je mezi námi, že kněz musí si býti vědom svého posvátného úřadu, že právě při slovech "zde je ve svatostánku" dal vychýlením svatého kříže souhlas, že je to pravda.“[3]
Sám Toufar pohyb kříže vůbec nevnímal. Poté, co byl na něj upozorněn, se případ snažil řádně vyšetřit a spíše své farníky uklidňoval s tím, že není možné takový pohyb vnímat jako přímé Boží znamení. [7] Kostel se ale stal rychle místem velkého zájmu věřících a doráželo k němu značné množství poutníků, což byla skutečnost, která nemohla ujít zájmu Státní bezpečnosti.
Dne 28. ledna 1950 přijeli pracovníci útvaru 701 A Státní bezpečnosti do Číhoště na faru.[7] Toufara vylákali z fary a unesli do věznice ve Valdicích. Zde se jej ujímá vyšetřovatel Mácha, člověk bez svědomí. Po řadě násilných výslechů, které byly spojené s bitím a dalším mučením byl donucen k podepsání přiznání (to je dodnes předmětem sporů – je zřejmé, že text nemohl napsat, jistá není ani pravost jeho podpisu, ani vědomý souhlas s přiznáním). Následně byl odvezen do Číhoště, kde s ním mělo být v kostele nafilmováno zinscenování zázraku zachyceného ve filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení.[8]
Pro bolest v břišní krajině není natáčení prakticky schopen (ač se části účastní) a jako důležitý vězeň (na případu měli zájem Gottwald i Čepička) převezen do Borůvkova sanatoria v Praze. 25. února 1950 u něj lékaři konstatovali zánět pobřišnice, na který téhož dne večer zemřel.[9]
Toufarův případ měl být použit pro masivní komunistickou propagandu, což se straně podařilo jen částečně a některým lidem poškodila kádrové posudky, když odmítli zázrak zpochybnit.[10] Kříž, který sehrál tak důležitou roli v samotném případu, nebyl dodnes nalezen. Podle dobových záznamů není vůbec jasné, jak by mohl Toufar pohyb zinscenovat. Samotná Číhošť je dodnes místem poutí a mementem komunistické zvůle.
[1] PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná : Linda, 2002. ISBN 80-38-8985-0. Kapitola Toufar Josef, s. 184-185.
[2] DOLEŽAL, Miloš. Jako bychom dnes zemřít měli: drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, c2012, 446 s. ISBN 9788074150661. s 25.
[3] Josef Toufar. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Toufar
[4] ] DOLEŽAL, Miloš. Jako bychom dnes zemřít měli: drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, c2012, 446 s. ISBN 9788074150661. s 56-60.
[5] Kronika obce Zahrádka, rok 1945. [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://www.zahradka.euweb.cz/kronika5.htm
[6] ] DOLEŽAL, Miloš. Jako bychom dnes zemřít měli: drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, c2012, 446 s. ISBN 9788074150661. s 89.
[7] Růžička, Dainel. Číhošťský zázrak. Totalita [online]. 2013 [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/a_cihost.php
[8] Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. ČSFD [online]. 2013 [cit. 2013-02-23].
[9] VLČEK. Čeští mučedníci z doby komunismu. Teologické texty [online]. 2003 [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://www.teologicketexty.cz/casopis/2003-2/Cesti-mucednici-z-doby-komunismu.html
[10] ČERNÝ, Michal. Život podzemní církve na Moravě na příkladu konkrétních osobností. Brno, 2012. bakalářská práce (Bc.). UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Cyrilometodějská teologická fakulta.
