Seznamka
Benedikt XVI.
Autor: Flickr.com / Creative Commons
Je jistě zajímavé sledovat určitý kontrast mezi tím, jak o Benediktovi XVI. hovoří média, která neustále řeší jeho pontifikát či zdravotní stav, a tím, jak se on sám stáhnul do pozadí. Jediné snímky s ním pocházejí se setkání s Františkem a můžeme tušit, že emeritní římský biskup o ně příliš nestál. Sám totiž stanovil jednoznační program poutníka – člověka modlitby, meditace, ticha. V knize O víře dnes ještě jako kardinál říká, že by si přál prožít důchod jako teolog – moci psát a bádat nezatížen úřadem a prismatem oficiálního stanoviska církve. A volit si sám témata, která ho budou zajímat.
Z důvodu neuzavřenosti díla je tak více než problematické snažit se nějak globálně popsat celý Ratzingerův život. Život kněze, teologa, biskupa, kardinála, prefekta a děkana, papeže a poutníka. Kniha, která vychází v nakladatelství Portál a nese název Benedikt XVI. Můj duchovní testament se přesto o něco podobného snaží a to zřejmě nejlepším možným způsobem, totiž slovy člověka, který je námětem publikace.
Ta se skládá ze tří částí – předmluvy, kterou napsal Guliano Vigini, která se snaží spíše čtenáři neznalému nabídnout základní témata a postoje pontifikátu. Hlavní část je pak tvořena z promluv, kázání a proslovů u nejrůznějších příležitostí zachytit hlavní myšlenky a témata, kterým se papež věnoval. Jednotlivé kapitoly jsou přitom řazeny rozumným způsobem a lze říci, že základní linii skutečně rámují dobře – od reflexe církve, přes hledání Boha, až po mariánská témata a modlitbu.
Kniha musela pracovat s omezeným rozsahem stran (113 číslovaných stánek) a editor se vždy snažil z textů, často delších a vrstevnatých, vybrat takovou část, která bude dané témat co možná nejlépe vystihovat. To je na jedné straně silnou stránkou knihy, protože základní teze jsou argumentovány jasně, stručně a přesvědčivě, ale současně největší slabina. Není v nich vidět ona teologická promyšlenost, metoda, hloubka, která byla pro Benedikta XVI. klíčová.
Pokud bude publikaci číst nevěřící, nebude mu jasné, o co papež svá tvrzení opírá a teolog bude postrádat kontext a širší rámec. Široká veřejnost ale ocení jasný „tah na bránu“ a srozumitelnost jednotlivých témat, což je zřejmě cílem celé publikace, která v tomto ohledu plní očekávání. Osobně snad jen postrádám témata týkající se tradice a svatých, které dokázal papež podávat velice zajímavým a fundovaným způsobem. Bez zajímavosti není ani to, že jednotlivé texty jsou vybírány hodně biblicky a méně patristicky.
Poslední část pak představuje soubor odkazů na jednotlivé texty (hloubka knihy vynikne, až si člověk přečte plná znění jednotlivých katechezí, promluv a kázání) a také pohled na Ratzingerův život v datech.
Ač si osobně myslím, že na psaní testamentu Benedikta XVI. je stále poněkud brzy, jedním dechem dodávám, že především širší veřejnosti z řad církve bude kniha milým, silně inspirativním meditativním zamyšlením se nad vlastním chápání toho, co znamená být křesťan. Tato existenciální otázka se táhne celou publikací a myslím, že na ni dává poměrně vrstevnatou a hlubokou odpověď. Přinejmenším proto má cenu si ji jistě přečíst.
Benedikt XVI. Můj duchovní testament Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0460-2.
