Seznamka
Pražský arcibiskup Dominik Duka
Autor: Wikipedia.org / Creative Commons
Pražský arcibiskup Dominik Duka prožil během svého života mnohé - odnětí státního souhlasu, působení v ilegalitě a dokonce věznění. K duchovní činnosti se tento dominikán a královéhradecký rodák, který 26. dubna oslaví sedmdesátiny, mohl oficiálně vrátit až po listopadu 1989. Řadu let působil v čele královéhradecké diecéze a před třemi lety Duka, označovaný za nejlepšího diplomata mezi českými biskupy, vystřídal kardinála Miloslava Vlka v čele českých katolíků.
Duka přitom nezůstává uzavřen jen v arcibiskupském paláci na Hradčanech a často se účastní veřejné diskuse, jako například když nedávno kritizoval změny ve vedení Ústavu pro studium totalitních režimů. Současný pražský arcibiskup, označovaný za dobrého známého exprezidenta Václava Klause, se ostatně k politice neváhá vyjadřovat častěji než jeho předchůdce v úřadu. Patřil třeba k odpůrcům přímé volby hlavy státu, svůj odmítavý postoj ale nakonec korigoval.
"Na druhou stranu jsem si během přímé volby musel přiznat, že se zde přece jen probudil lid český. A co bych považoval za důležité, volba oslovila mladou generaci," svěřil se poté, co se prezidentem stal Miloš Zeman. Jeho inaugurace začátkem března se ale Duka nemohl zúčastnit, protože se v tu dobu v Římě podílel na volbě nového papeže. "Nikdy bych si nemyslel, že budu zvedat volební lístek a říkat: Volím papeže...," řekl o své kardinálské povinnosti, již popsal jako "velký sen, který nikdy nesnil".
Hlavním Dukovým posláním nicméně zůstává duchovní péče o českou arcidiecézi a její obyvatele, kteří přitom nesou stigma nejateističtějšího národa světa. Takový pohled ale hlava českých katolíků odmítá. "Myslím, že rozhodně nejsme nejateističtějším státem světa. Myslím si, že průzkumy, ze kterých podobné údaje vyplývají, nejsou schopny postihnout situaci," svěřil se pražský arcibiskup krátce po nástupu do úřadu. Souhlasí ale s tím, že církev potřebuje hledat nové cesty k lidským srdcím.
"Hledáme způsob, jak lidem přiblížit základní normy - ty, které nejsou ani katolické, ani křesťanské, ale jsou všelidské, tedy zákony, na kterých společnost skutečně stojí a s nimiž padá," prohlásil Duka, který podporuje hledání nové cesty pro lidskou společnost. "Musíme si uvědomit, že konzumní společnost, společnost ve své dosavadní podobě nemůže dále existovat... Přišel čas, kdy bychom měli nově zhodnotit a posoudit skutečné hodnoty důstojného lidského života," řekl v létě 2010.
Laická veřejnost ale v posledních měsících vnímá spíše než duchovní stránku dohodu o majetkovém narovnání mezi státem a církvemi, kterou se i s Dukovou zásluhou podařilo dotáhnout do konce. Chystané vydání majetku v mnohamiliardové hodnotě, doprovázené finančním vyrovnáním a následným odpoutáním církve od státního rozpočtu, přitom není prvním arcibiskupovým podobným úspěchem. Už krátce po nástupu do úřadu se mu totiž podařilo urovnat spor o katedrálu svatého Víta na Pražském hradě.
Jeden palčivý problém ale zatím nepomohly vyřešit ani Dukovy diplomatické schopnosti - je jím česko-vatikánská smlouva, jejíž už dojednaná verze před deseti lety neprošla ve sněmovně. Česká republika tak zůstává jednou z posledních zemí Evropy, která nemá vztahy s centrem katolického světa upravené dohodou. V nedávné době ale o smlouvě jednalo ve Vatikánu několik českých představitelů včetně premiéra Petra Nečase. A sám Duka už dříve řekl, že smlouva přijde na řadu po dojednání restitucí.
Duka se narodil 26. dubna 1943, při křtu dostal jméno Jaroslav. Jeho otec sloužil u protektorátního vládního vojska a později přeběhl v Itálii ke spojencům, konec války strávil v pozemních jednotkách britského Královského letectva, po únoru 1948 byl vězněn. Po maturitě na gymnáziu (1960) pracoval ve strojírenském podniku ZVÚ v Hradci Králové, kde se vyučil zámečníkem a po dvouleté vojenské službě byl v roce 1965 přijat na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích.
Dominikem se budoucí pražský arcibiskup stal po vstupu mezi dominikány v roce 1968. Vysvěcen byl v červnu 1970, jako kněz mohl působit jen pět let, poté přišel o tehdy nezbytný státní souhlas a dalších 15 let rýsoval ve Škodě Plzeň. Duka se ale i nadále věnoval duchovní činnosti a v letech 1981 až 1982 byl kvůli tomu vězněn. Přesto zůstal za normalizace činný v dominikánském řádu, v roce 1986 se stal jeho provinciálem.
V čele řádu stál až do roku 1998, kdy vystřídal Karla Otčenáška v úřadu královéhradeckého biskupa. Hradec Králové opustil milovník španělského jazyka a Latinské Ameriky až po jmenování českým primasem. V roce 2001 převzal Dominik Duka medaili Za zásluhy, o dva roky později pak také Záslužný kříž II. stupně.
