Seznamka
Ilustrační foto: Bohuslav Reynek - Letnice (výřez)
"V poslední velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra‘ jak praví Písmo. To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kdo v něj uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven." (Jan 7,37-39).
Čti také: Ez 47, 1-12
V Jeruzalémě končí týdenní svátky stánků (v. 2). Židé se před Hospodinem poradovali ze sklizených úrod a prosili za nový déšť. A právě v tu chvíli – kdy končí sváteční bohoslužby – se Ježíš v chrámě postavil, aby ho všichni viděli, a volá, aby ho všichni slyšeli, abychom ho i my dnes slyšeli, aby ho i dnes všichni lidé slyšeli: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!“ Ježíš najisto počítá s tím, že i ti, kdo mají zajištěný hmotný blahobyt, mohou ještě po něčem žíznit. Po něčem, co si nemohou opatřit svou prací a svým přičiněním (Iz 55,1-3). Ale Ježíš svým voláním míří ještě jinam: ví o tom, že naši žízeň po pravém, smysluplném životě nám nemůže opatřit ani naše zbožnost, ani naše chození do kostela, naše slavení svátků, dokonce ani všechno naše modlení a zpívání a chválení. I ateista, i hluboce nábožensky založený člověk žízní. Po čem? Přesně: po kom? Žalmista to za nás všechny přesně poví: „P o B o h u ž í z n í m, po Bohu živém" (Ž 42,3).
A jestli přece jen nežízním? Všimněte si dobře: Ježíš k sobě volá jen toho, kdo žízní. Toho, kdo nežízní, nenutí, aby k němu přišel. Volá jen ty, kdo strádají a jsou vyprahlí, zve k sobě ty, kteří všechno mají, ale přesto stále žízní.
Na konci všeho našeho lopocení a náboženského hledání vystupuje Ježíš, zve nás k sobě a zaslibuje: „Kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit“ (J 6,35). A k tomu ještě „Proudy živé vody poplynou z jeho nitra“ (v. 38). Proudy živé vody poplynou z nitra každého, koho Ježíš obdaří D u c h e m s v a t ý m. Takový bude mít dosti pro sebe i pro jiné. Obdařen Duchem a jeho dary, bude mít druhé čím obdarovat: pozváním k pramenu nového života (Iz 12,3), láskou a nadějí a radostí. Tím jsme i my sami – rozdávající a pomáhající – obohaceni. Obdařeni Duchem máme uprostřed všech nejistot pevnou půdu pod nohama – Hospodin je naše útočiště i síla i skála (Ž 46). A Duchem provázeni dokážeme se orientovat v nikdy nekončícím chaosu světa tak, abychom neztratili správný směr, abychom nepromarnili život tento a nepřišli o věčný.
Modlitba:
Oslavený Ježíši, obdař i nás Duchem svatým, abychom žíznili po Bohu živém a byli způsobilí rozdávat, co jsme od tebe přijali. Beránku, který sedíš na trůnu, doveď nás k pramenům vody života, kde Bůh setře všelikou slzu z našich očí (Zj 7,17). Amen.
ThDr. Jiří Doležal je emeritním farářem Českobratrské církve evangelické. Dlouhá léta se podílel na vzdělávání mladých farářů své církve.
