Vláda tvrdé ruky

Miloš Zeman, první český prezident zvolený přímou volbou
Autor: Wikipedia.org / Michał Józefaciuk / Creative Commons

Kardinál D. Duka ve své poslední rozhlasové glose (13.7.) označil dnešní situaci jako zlomovou, očekává volání po vládě tvrdé ruky a na závěr si klade otázku: „Je opravdu toto jediná možná cesta?“

Nebudeme-li autentickými křesťany, schopnými nacházet společné dobro průnikem Pravdy z různých směrů a účinnou solí oslovovat společnost, nic dobrého nás nečeká. Není to tak dlouho, kdy u nás vládla jedna „lidová“ strana. Dostala se k moci „demokraticky“ – pučem. Jak toto bylo možné? Jednoduše, díky propagandě, řízené sovětskými poradci. Preference KSČ již klesaly, proto muselo být vyvoláno rozhořčení lidu, proto musely být Lidové milice ozbrojeny a slíbeno nastolení pořádku. Tehdy protestovali ještě alespoň studenti. Socialistický pořádek byl zaveden, hospodářská korupce byla zlikvidována znárodněním majetku všech „utlačovatelů“ a lid byl spokojen. Každou chvíli lidu předhodil Gottwald nějakého nepřítele – a lid stále plesal již od doby divokého odsunu, jak tvrdě a nekompromisně soudruzi zakročují. Za zmínku stojí rozpolcení sociálních demokratů – ti šikovní hupsli do správné strany a ztotožnili se s diktátorem, ti opravdu sociální byli pacifikováni či likvidováni. A co křesťané? Pevnost víry těch, kteří Boha berou vážně, byla Gottwaldovi největší překážkou v ideologickém vymývání mozků – o on to moc dobře věděl. Definujeme-li ale křesťana jako držitele křestního listu, musíme přiznat značnou kolaboraci s komunistickou mocí. Od března do července 1948 narostl počet členů KSČ o 1 100 000 členů. Dosáhli jsme tehdy zřejmě celosvětového primátu, kdy každý šestý občan adoroval Gottwalda s rudou legitimací v kapse.

V čem se dnešní situace liší? Propaganda pracuje na plné obrátky, soustředění na potírání církve je opět veliké. Typickou demagogií je „80 % obyvatel si restituce nepřálo, proto konala Nečasova vláda špatně“. V naší zemi je v neděli v kostele 5 % obyvatel. Na otázku, zda mají být duchovní dále placeni státem, by zřejmě ještě více než 80 % obyvatel odpovědělo, že nikoliv. A právě toto restituční zákon vyřešil – tedy vůle většiny obyvatelstva byla splněna. Bezohledně se k moci deroucí složce levice se ale toto nehodí – ta stále potřebuje církev jako nepřítele lidu, aby s ní mohla svádět vítězný boj. Hrubě manipulativní je také odvozování vůle lidu ke změně vlády z prezidentské volby. Rolí prezidenta v parlamentní republice není ustanovení vlády jeho vlastní strany. V parlamentních volbách Zemanovci neuspěli, zůstali neparlamentní stranou – proto je jmenování pana Rusnoka premiérem nekorektním sápáním se po moci. Mediální lynč byl osvědčenou zbraní Hitlera i Stalina. Vzpomeňme, jak si tito nesmrtelní nepřátelé pod průhlednou záminkou rozebrali Polsko a v „národním“ zájmu tak zahájili válku. Secvičná v prezidentské kampani zafungovala – vypustit zcela podpásový výrok a přijmout „nezávislou“ inzertní podporu v Blesku vyšlo na výbornou. Nějaká ta provokace se jistě najde, potom již bude stačit rozhořčený dopis dělníků z pragovky a realizace může nastartovat.

Jak by mohla vypadat vládnoucí tvrdá ruka? Okamžitě by vydala dekret o znárodnění jako nezbytné protikorupční opatření. Reprezentantem lidu by byla jediná Strana, do čela znárodněných továren by usedli lidoví ředitelé (samozřejmě dosazováni celozávodním výborem). Restituční zákon by byl zrušen, platy duchovních by určoval okresní církevní tajemník v souladu s tím, jak aktivně se místní farář zapojuje do budování světlých zítřků (předávání zpovědního tajemství uličnímu výboru výhodou apod.). Již nejen KSČM, ale všechen lid by posílal oslavné zdravice spřátelenému severokorejskému režimu. Parta policejních plukovníků by likvidovala jakékoliv odchylky od diktátorova směru v samotném zárodku.

Kdo v Česku by před dvěma měsíci považoval za možné, že prezident bude jmenovat vládu, složenou ze svých podporovatelů? Není náhodou účelem této vlády zpopularizovat před parlamentními volbami stranu, jejímž je prezident (čestným) předsedou? Opravdu věříme deklaraci o nezávislém dohledu této vlády nad vyšetřováním potencionálně korupčních kauz? S ministrem financí, na jehož volební účet je složen křišťálově čistý milion Kč v hotovosti? Nad Hradem zatím ještě vlaje Pravda (Boží) vítězí. Když už mají být bořeny idiotské zvyklosti – kde je psáno, že prezident musí být ve funkci celé volební období? Parlament má přece pravomoc prezidenta i odvolat. Dříve, než bude na nádvoří Pražského hradu vztyčena vlajka Lukoilu (pan prezident sliby plní), by měl parlament ve skutečném zájmu této země konat.  Minimálně omezení pravomocí ústavně neodpovědného prezidenta je nutno provést obratem – dříve, než bude pozdě. Snad si toho je vědoma i ta opravdu sociální část dnešních sociálně demokratických poslanců.

18.7.2013

Milan Mareš je matematik a IT specialista.

Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.