Seznamka
Panoramatický pohled na Pražský hrad
Autor: Wikipedia.org / Stefan Bauer / Creative Commons
Více než měsíc před volbami jsem ve své úvaze hovořil o hysteriích, které přijdou. V pondělí jsem jel po čtvrté do práce a zoufale jsem svíral zuby a volant, protože jsem slyšel v Radiožurnálu kardinála, kterému ujely nervy. Bylo mi jasné, že se rozčilený kardinál bude někomu hodit.
Samozřejmě, že Dominik Duka měl pravdu, což doložili s úsměvem i jeho mladší kolegové Badal a Holub tentýž den a o den později v televizních Událostech Komentářích. O tom, že na Hradě vše probíhá tak, jak má podle zákonné úpravy v plné platnosti a žádné zákonné opatření není nutné, není třeba diskutovat. Naopak je třeba poděkovat církvi, že některé budovy vrací pro zajištění bezpečnostních důvodů a plánuje v Jiřském klášteře kulturní projekt spolu s Národní galerií a Správou Pražského hradu. Není jasné, co by komu mohlo skutečně vadit. Ale mimo racionalitu přesně podle logiky veřejné hádky začaly lítat jiskry. Vůbec mi nepřipadlo, že kardinál někoho propaguje. Mně spíše připadlo, že jeho hněv někomu škodí.
Když jsem jel z práce, což se faráři stává, že jede po deváté večer, slyšel jsem zoufale hysterickou hádku jiného politika. Když jsem dojel, psal jsem si v duchu blog o chvále moderátorek a moderátorů. Odhlédnu nyní od toho, že mají práva říci dost, ale mají také povinnost poslouchat téměř všechno. A těch dobromyslných nesmyslů se v urychlené kampani tedy urodilo požehnaně!
Že se Český rozhlas postaví za svou moderátorku - a Hana Shánělová patří ke hvězdné řadě - to chápu. Že se pro poslední dny bezduchých a nepřehledných programů takové téma hodí, to je také jasné. Pravda je prostá. Se zákonem o vyrovnání státu s církvemi v právním státě udělat nic nepůjde, pokud by obě strany nechtěly. A dále: je v zájmu státu s církvemi a náboženskými společnosti vycházet ve smíru. Zákon musí ctít obě strany.
Daleko více mne zajímá, co starého muže s nesporně osobní zkušeností politického vězně, tak rozzlobilo. A mám dojem, že to úplně zaniká. Proto to zopakuji: Čtyřicet let totality má svoje oběti na životech, mnoho lidí zbavilo svobody a majetku. A dnes se toto hodnocení běžně zpochybňuje a vyzdvihují se podivné osobnosti lidí bez tváře, tedy s tváří přizpůsobivou každé době. Ale Boží mlýny melou, a zdá se že čím dál tím rychleji. Není třeba se vztekat.
Daniel Kvasnička je kazatel Církve bratrské v Říčanech, fotograf a publicista (mj. server iHned.cz).
Titulek redakční.
