Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Flickr.com / M. Mazur / Creative Commons
Během Františkova pontifikátu byla porušena další zvyklost. S časovým předstihem téměř čtyř měsíců Svatý stolec ústy svého mluvčího Federica Lombardiho oznámil, že Svatý otec jmenuje nové kardinály na svátek Stolce sv. Petra, 22. února v příštím roce. Prestižní klub „církevních knížat“ se tak rozroste o doposud neznámý počet jmen téměř po roce od zvolení Jorge Maria Bergoglia do čela katolické církve. Až do teď bývalo zvykem ohlásit konzistoř přibližně měsíc, resp. několik týdnů před jejím konáním. Dělo se tak přímo ústy papeže během středeční generální audience nebo nedělní modlitby Anděl Páně, přičemž byly současně zveřejněny jména nově jmenovaných kardinálů. Zdá se, že tentokrát si na odhalení jmen vyvolených budeme muset nějaký čas počkat. Jak ale na svém blogu trefně upozorňuje vatikanista Rocco Palmo, neměli bychom být překvapeni, když se tak stane ještě před začátkem ledna.
Co je tedy možné od únorové konzistoře očekávat? Kdo získá téměř s určitostí rudý klobouk a o kolik se asi zvýší počet členů kardinálského kolegia? Ke konci října počítalo shromáždění kardinálů – voličů celkem 109 členů z celkového počtu 201. Do dne konání konzistoře (pokud nedojde k nečekanému úmrtí některého z voličů) se toto číslo sníží o tři. Jak známo, právo volit papeže ztrácejí dle apoštolského listu Ingravescentem aetatem Pavla VI. z roku 1970 ti kardinálové, kteří ke dni případného konkláve dovršili 80 let. Tuto hranici dosáhnou kardinálové Joachim Meisner, arcibiskup Kolína nad Rýnem (nar. 25. 12. 1933) a v příštím roce Raúl Eduardo Vela Chiriboga z ekvádorského Quita (nar. 1. 1. 1934) a vatikánský „matador“ Giovanni Battista Re, emeritní prefekt Kongregace pro biskupy (nar. 30. 1. 1934).
Navíc do konce roku 2014 se jejich počet sníží o dalších deset, přičemž tři jména ze seznamu voličů vypadnou ještě v prvním půlletí příštího roku (kardinálové Pham Minh Mân z Vietnamu a Italové Tettamanzi s Monterisim). Potenciálně tak může papež v únoru kreovat přinejmenším 16 nových kardinálů, když počítáme, že do konce března právo volit ztratí celkem 5 mužů (Francesco Monterisi bude narozeniny slavit až koncem května).
Papež František
Autor: Facebook.com / Don Guido Marini
Jisté je, že kardinálský purpur obdrží tři významní vatikánští preláti: nedávno jmenovaný prefekt Kongregace pro klérus Beniamino Stella, někdejší předseda Papežské církevní akademie. Dále prefekt Kongregace pro nauku víry Gerhard Ludwig Müller, kterého do této funkce jmenoval ještě Benedikt XVI. v červenci 2012 a nakonec nový státní sekretář Svatého stolce Pietro Parolin, který své kompetence stále nevykonává vzhledem k pooperační rekonvalescenci.
Mezi top osobnosti Římské kurie, které výše zmíněný vatikanista Palmo pasuje do role držitele rudého klobouku, může patřit též arcibiskup Lorenzo Baldisseri, který byl v druhé polovině září jmenován za sekretáře biskupského synodu. Kardinálské jmenování pro držitele tohoto postu však není zvykem. Baldisseriho předchůdce ve funkci, Chorvat Nikola Eterović se stal apoštolským nunciem v Německu a rovněž není kardinálem. Výjimkou je jiný bývalý sekretář biskupského synodu, slovenský kardinál Jozef Tomko, který však kardinálský titul obdržel až v souvislosti s postoupením do funkce pro-prefekta Kongregace pro evangelizaci národů. Vzhledem k blížící se reformě kurie a s očekávaným „odlehčením“ administrativního aparátu ústředí katolické církve se zdá být Baldisseriho jmenování kardinálem ještě méně pravděpodobné.
Kardinálský purpur ještě nenosí reprezentanti takových „tradičních“ sídel, jako jsou Turín (arcibiskup Cesare Nosiglia) nebo Benátky (arcibiskup Francesco Moraglia). Pro benátského patriarchu Moragliu půjde o spíše o formální akt, jelikož se z titulu své funkce těší pravomoci nosit rudou barvu své reverendy s jedinou výjimkou, která ho staví naroveň jiným biskupům – „ne“kardinálům: jeho trojrohou čapku (biret) zdobí tradiční brmbolec, který kardinálský biret postrádá. Vysoce pravděpodobné je jmenování pro velkého arcibiskupa ukrajinské archieparchie Kyjev-Halič Sviatoslava Ševčuka, který by se ve věku 43 let stal nejmladším členem kardinálského kolegia. Jeho předchůdce kardinál Lubomyr Husar byl „smolařem“ letošního konkláve, když dovršil věk 80 let těsně před jeho začátkem.
Od zvolení Jorge Maria Bergoglia nemá svého volitele ani žádná argentinská diecéze, s výjimkou kardinála Leonarda Sandriho, který se však počítá spíše mezi reprezentanty Římské kurie než mezi Argentince, vzhledem ke své pozici prefekta Kongregace pro východní církve. Velkým favoritem jmenování v nejbližší konzistoři je tedy také Mario Aurelio Poli, kterého za svého nástupce jako arcibiskupa Buenos Aires jmenoval František 15 dní po svém zvolení. Žádného voliče nemá kupříkladu Nikaragua ani Chile. Celkově možno očekávat posílení zastoupení voličů z Latinské Ameriky, která vzhledem k počtu katolíků v poměru k jejich celkovému množství ve světě je výrazně podreprezentována. Se ztrátou aktivního volebního práva Ekvádořana Vela Chiribogu bude mít 14 kardinálů – voličů, což je totéž, kolik má v současnosti severoamerický kontinent. Téměř jisté je, že dominantní zastoupení mezi národy bude nadále mít Itálie. Ke dni konání konzistoře bude mít 25 voličů.
Vzhledem k dosavadním inovacím v průběhu Františkova pontifikátu by nebylo překvapením, kdyby se kardinálské „karty“ pořádně „zamíchaly“, případně v tom smyslu, že by se překročila hranice 120 voličů, jež byla ustanovena Pavlem VI. v článku 33 apoštolské konstituce Romano Pontifici eligendo z roku 1975. Stalo se tak již několikrát, přičemž až o 15 navýšil tenhle počet Jan Pavel II. ve své „mega konzistoři“, při které bylo jmenováno 44 kardinálů, včetně Bergoglia. Navzdory nařízení Pavla VI. je totiž každý papež úplně svobodný ve výkonu své funkce a jedině on má právo upravovat a stanovovat (ano, i porušovat) pravidla tohoto typu.
