Jak dál v rodinách a obcích

Milan Mareš
Autor: Christnet.cz

Postní doba nabízí každému příležitost zamyslet se, zda optimum poctivě hledá, nebo si farizejsky myslí, že je již za vodou.  Víme, že ten kdo hledá, nalézá – žijeme podle toho?

Jakým svědectvím jsou naše životy pro většinu těch, kteří do kostela nechodí? Statistika ČSÚ rozlišuje pouze katolické čárky, nikoliv opravdovost, s jakou čárkující Boha hledá. Přesto nám některá čísla mohou pomoci udělat si reálný obraz o takyvěřících a skutečných následovnících Krista. Rozvedených je mezi věřícími o něco méně než mezi bezvěrci. Jak přijímají katoličky poslání přijmout a vychovat děti? Zde je již významný rozdíl – pouze 15 % českých žen přijme více než 2 děti, zato ale 23 % katoliček, tedy o polovinu více. Relativní podíl katolických matek s pěti a více dětmi je třikrát vyšší než relativní podíl nevěřících matek. I když je průměrná plodnost katoličky o 30 % vyšší než český průměr, přesto Bohu žel nepřekračuje dvě děti, tedy hodnotu nutnou pro zachování přirozené obměny populace.

Závěr z toho je jednoduchý – konzumní způsob života katolíky ovlivňuje méně než průměr populace. Téměř čtvrtina katoliček upřednostňuje prorůstový počet dětí, který jediný také umožňuje přirozenou cestou naučit děti kolektivnímu sdílení již ve vlastní rodině.Z českých žen je 22 % bezdětných, 18 % vychovává jedináčka a 41 % se spokojí se dvěma dětmi.Mimo 40 let totalitního ateismu i zde hledejme důvody pro stále rostoucí atomizaci společnosti a rodin – rozpad na směs sólistů, kde každý má svůj pokoj, televizi, počítač a později své auto, aby mohl maximálně uspokojovat své egoistické potřeby. Všichni tito vznášejí „legitimní“ požadavky na stát, aby měli zajištěnu v důchodu dokonalou zdravotní i sociální péči. Stát na to ale nemá finančně ani lidsky – v posledních dvaceti letech se pro preferenci konzumu nenarodil milion dětí, které jsou nutné k prosté reprodukci. Už za komunismu byla proklamativně vyhlášena podpora vícečetných rodin. Protože se ale z pražských setkání stal prakticky klub katolických matek, soudruzi rychle podporu ukončili.

Starost o obecné dobro není sólistům vlastní. Maximálně ji chvíli předstírají, aby se dostali ke korytu. O to důležitější je přemýšlet o správě věcí obecných – na podzim nás čekají komunální volby. Až budou vytištěny kandidátní lístky, tak bude pozdě vzdychat nad tím, že není koho důvěryhodného volit. K tomu, aby obecní rozhodování plně neuchvátili místní kmotři a populisté, je nutno již nyní vážně uvažovat o tom, jak dosáhnout toho, aby hlasy křesťanů v zastupitelstvu byly alespoň zachovány. Hřivny, které Bůh štědře rozdal, by neměly zůstat zakopány ani u těch, kteří necítí ztotožnění s konkrétním politickým směrem tak silně, aby vstoupili do některé z demokratických stran. Na stranické kandidátce se může křesťan objevit i jako nezávislý nebo je možné ustanovit Sdružení nezávislých kandidátů. Svět ani obec nejsou černobílé – nenajde-li se nyní ochota k takovéto službě, bude pláč nad zadlužováním města, devastací zeleně či přihrávkami kmotrům pouze krokodýlími slzami. Zastoupení vysokoškoláků v církvích přesahuje český průměr o 28 % - proto můžeme na kandidátkách nabídnout nadprůměrnou odbornost. Kandidátky bez autentických křesťanů budou svědčit o neschopnosti vést účinný dialog s místní, sice převážně nevěřící, ale částečně určitě hledající komunitou.

Každý člověk je vlastníkem dokonalé řídící směrové jednotky. Je-li tato správně napájena, ukazuje vždy správnou cestu k Bohu i lidem. Bůh člověka stvořil jako svobodného, proto se musí každý o správné a trvalé napájení postarat sám. Ti, kteří denně s Bohem žijí a v neděli provádějí řádný test napájení včetně kontroly polarity, díky Bohu a živému společenství nemohou konat systémové chyby. Přesně takových lidí je v rodinách i ve všech zastupitelských orgánech nejvíce třeba. Chodí-li někdo do kostela pouze kvůli čárce tam nahoře, riskuje nejen pokles až ztrátu napájecího napětí, ale dokonce obrácení polarity, kdy řídící jednotka začne svévolníkovi ukazovat opačný směr. Zákonicky si desetkrát odškrtnout  „bez viny“ nestačí, Pán nás vybízí k trvalému konání skutků učinné lásky (Jk 2,17). Svobodného prostoru v rodinách i komunitách k tomu máme dost.

Milan Mareš je matematik - statistik a IT specialista.