Vše je dojednáno. A Bůh?

Lucas Cranach: Ukřižování (1501)
Autor: Wikipedia.org

Matoušovo evangelium, 27, 62-66; 28, 1-10 (Český ekumenický překlad)

62  Nazítří, v den po pátku, shromáždili se velekněží a farizeové u Piláta
63  a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: ‚Po třech dnech budu vzkříšen.‘
64  Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob, aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první.“
65  Pilát jim odpověděl: „Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré.“
66  Oni šli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž.
1  Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu.
2  A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm.
3  Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh.
4  Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví.
5  Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován.
6  Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel.
7  Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“
8  Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům.
9  A hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu.
10  Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“
 

Vše je dojednáno. Vše je zařízeno. Velekněží a farizeové s Pilátem, církev se státem, se dohodly, že vše zůstane při starém. Ten „podvodník“ Ježíš (27,63) je ukřižován a pohřben. Ke vchodu do jeho hrobu je přivalen veliký kámen. A Pilát dá k dispozici policii. A ta bude hrob střežit. A velekněží a farizeové ještě dají kámen zapečetit. Takže je s Ježíšem a Božím královstvím, jak je ohlašoval, skoncováno. Ještě je třeba dodat: „Všichni učedníci Ježíše opustili a utekli“ (26,56).

Takže je i Bůh v koncích? Nastává temná, nikdy nekončící noc? Je víra a naděje a církev poražena a pohřbena?

Vezmeme si na pomoc překlad Kralických, je přesnější: „Na skonání soboty, když už  s v í t a l o …“ (28,1). Temná noc končí! Svítá! Vzchází světlo. Velikonoční jitro. Nový začátek. Nejen začátek nového dne, ale nového věku. Všem, kteří selhali a kteří už to vzdali – i nám – je adresováno prorokovo povzbuzení: „Povstaň, zaskvěj se, poněvadž přišlo světlo tvé a sláva Hospodinova vzešla nad tebou!“ (Iz 60,1).

Kdo u toho byl, když začalo svítat? Nebyl tam Petr ani Jan, nebyly tam ani žádné jásající zástupy. Jen dvě ženy: Marie z Magdaly a druhá Marie. Ale ani ty nejásaly. Jen se přišly podívat na hrob: v srdci smutek a v mysli vzpomínky na toho, kterého měly rády, ale který ukřižován, zemřel a byl pohřben …

Co se za svítání stalo? Evangelista nám pomáhá, když tu mluví o „velkém zemětřesení“. Kdo zná aspoň trochu bibli, tomu začíná svítat: to Bůh zasáhl! Nikdo z lidí – ani učedníci, ani ženy – si nevymysleli legendu, že Ježíš ožil. Žádná resuscitace se nekonala. A tomu, k čemu tím Božím zásahem došlo, by ani žádný z nás bez Boží pomoci neporozuměl.

Proto Bůh posílá - jako při narození (Lk 2,9) – anděla z nebe. Na zemi by nikdo nedokázal pohnout tím velkým kamenem. A ten Boží posel kámen nejen odvalil, on se na něj „posadil“! Tak vy jste si mysleli, že tím, co jste učinili s Ježíšem, nikdo nepohne, že to bude trvat na věčné časy a nikdy jinak?!

Tak vemte na vědomí: Bůh zasáhl a dokonal všechno, co si od počátku předsevzal k naší záchraně. A teď může odpočívat a s humorem sobě vlastním sledovat, jak se všechno vaše úsilí jeho otřesem hroutí. „Ten, jenž v nebesích trůní“ – teď sedí a trůní na hrobovém kamenu -  „se směje“. „Panovníku jsou k smíchu“ (Ž 2,4) všechny ty vaše pečetě a stráže. „Strážci strnuli jako mrtví“ – pro varování všem, kdo se ještě budou pokoušet lstí a hrubou mocí „se srocovat proti Hospodinu a jeho Pomazanému, Kristu“ (Ž 2,2b).      

Takže nezbývá než dát slovo Hospodinovu poslu, aby vyhlásil to velikonoční evangelium: „Ten ukřižovaný, kterého hledáte, není zde, b y l   v z k ř í š e n !“ (v. 6). Teď už zbývá, jen abyste to „rychle pověděli učedníkům“ (v. 7). A protože Bůh zasáhl, ženy uposlechly „rychle opustily hrob a se strachem a velikou radostí to běžely oznámit…“ (v. 8).

A od té doby to pokračuje. Rychle to běží a nikdo už to nezastaví. Od hrobu Josefa z Arimatie k prvním učedníkům a až do posledních končin země… Až to dnes doběhlo i k nám, abychom i my byli naplněni strachem a velikou radostí. Ano, toto jsou Velikonoce: úžas a veliká radost. To, co jsme my neočekávali, co jsme si nedovedli ani představit, to Bůh dokázal. Vzkříšením Ježíše Krista „nás smířil sám se sebou“ (2Kor 5,18). Tak, že nám nyní nezbývá než rychle běžet, všem to oznamovat a radovat se velikou radostí. A už se nemusíme bát – ani života ani smrti. „Veleben buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději“ (1Pt 1,3). Amen.

Modlitba

Hospodine, náš Bože a Otče! Žasneme a velebíme tvou moc a tvé milosrdenství. Kriste Ježíši, náš prvorozený Bratře, s velikou radostí tě zdravíme a oslavujeme. Posilni nás, abychom rychle běželi a všem oznamovali, že ty jsi Vítěz. Beránku tichý, srdce pokorného, smiluj se nad námi. Amen. 

 

ThDr. Jiří Doležal je emeritní farář Českobratrské církve v Pardubicích. Dlouhá léta se podílel na vzdělávání mladých duchovních své církve.