Seznamka
Evangelium Ježíšovy ženy, přední strana
Autor: Harvard Divinity School 2012. / Karen L. King
Takzvané “Evangelium Ježíšovy ženy”, jak je zkráceně označován text na fragmentu papyru pocházejícího z 6. až 9. století, budí bouřlivé emoce a diskuse už od prvního představení veřejnosti před dvěma lety na koptologickém kongresu v Římě respektovanou harvardskou profesorkou církevních dějin Karen Leigh Kingovou. Na zlomku o velikosti zhruba 8x4 centimetry psaném koptsky se totiž nachází mimo jiné věty “Ježíš jim řekl: Má žena…,” a “ona bude hodna být mým učedníkem,” které by mohly naznačovat, že Ježíš měl manželku.
Mladý americký akademik Christian Askeland ale v nedávné době upozornil na to, že se rukopis i inkoust tohoto fragmentu podobají jinému padělku ze stejné sbírky, kterou profesorce věnoval v prosinci 2011 dárce, který si přeje zůstat v anonymitě. Dárce ho prý koupil roku 1999 od sběratele, který jej získal v roce 1963 v tehdejším východním Německu.
Askeland, který v současné době působí v Německu na Die Kirchliche Hochschule Wuppertal/Bethel, s tímto tvrzením přišel krátce poté, co Kingová v časopise Harvard Theological Review zveřejnila rozsáhlou studii shrnující výsledky některých expertíz. A podle uhlíkové analýzy stáří papyru zlomek pochází z šestého až devátého století, o čemž informovala i mnohá česká média.
Právě díky zveřejnění rozsáhlé studie si Askeland všiml vzájemné podobnosti zlomku “Evangelia Ježíšovy ženy” a dalšího papyru ze sbírky fragmentu "Evangelia podle Jana". Ten je podle akademika prokazatelným padělkem. A pokud je v sbírce jeden padělek, je velmi pravděpodobné, že oba zlomky jsou padělané.
Christian Askeland upozornil na to, že v zlomku “Evangelia podle Jana” je sedmnáct konců řádků totožných s konci řádků v Codexu Qau, autentickém textu objeveném v roce 1923. Askeland to považuje za příliš velkou náhodu, která naznačuje, že někdo zlomek padělal podle tohoto dokumentu. Askeland si všiml i některých dalších nesrovnalostí, například toho, že dialekt používaný na obou zmiňovaných fragmentech, které Kingové věnoval veřejnosti neznámý dárce, se v 6. až 9. století už nepoužíval.
Proti tvrzení o pravosti evangelia se ve svém článku již dříve ohradil také šéfredaktor vatikánského deníku L'Osservatore Romano Giovanni Maria Vian, jehož tvrzení, že se jedná o „neohrabaný podvrh“, podpořil například i profesor Francis Watson z Durhamské univerzity.
Askelandovy připomínky bere vážně i samotná Kingová. "Je to jedna z možností, která by měla být seriózně zvážena, ale nemyslím si, že je to hotová věc," uvedla pro americký New York Times.
Harvardská badatelka již dříve jednoznačně odmítla tvrzení, podle kterého by byl papyrus důkazem toho, že Ježíš byl ženatý. Text byl napsán v době, kdy už nikdo z Ježíšových současníků nežil. Podle Kingové by ale odhalil šíři názorového spektra mezi ranými křesťany a kladl by zajímavé otázky ke křesťanskému pohledu na ženy, manželství i celibát.
