Seznamka
Pieter Breughel starší: Kristus a žena přistižená při cizoložství
Autor: repro Wikipedia.org
Sex je oblast našeho života, která není tak prvoplánově ideální jako například chůze. Neexistuje Boží přikázání, které by upravovalo, jak má člověk chodit a jak při tom má mávat rukama. Chůze je prvoplánově ideální, není na ní moc co vylepšovat. Sexuální oblast je však do značné míry beztvará a má sklon se zvrhávat do roztodivných podob, kdy nadělá více škody než užitku. Proto všechna přikázání ohledně sexu, ať doslova zní jakkoli, můžeme shrnout pod jednu větu: Nebudeš škodit sexem, a to ani svobodné dívce, ani vdané ženě, ani jejímu manželovi, ani jejich dětem a dokonce ani sám sobě. Šesté přikázání se zpravidla překládá jako nesesmilníš, ale přesnější překlad hebrejského originálu by měl znít nezcizoložíš. Ale vzhledem k významu tohoto přikázání je jedno, jestli ho přeložíme nesesmilníš, nezcizoložíš nebo nebudeš škodit sexem.
Psychologicko-biologický důvod této beztvarosti sexu je fakt, že lidská psychika nastavena na dva módy vzhledem k reprodukci, takže je to takový kočkopes. Jeden modus je mírový s maximalizací péče o potomstvo a o co nejstabilnější partnerské a rodinné vztahy (tzv. K-strategie). Druhý modus je válečný a je nastaven tak, aby se v těch dobách alespoň někdo rozmnožil a přežil (tzv. r-strategie). Zajímavé je, že každé pohlaví reaguje na válečné prostředí odlišně, ale obě jsou nastaveny tak, aby se maximalizovalo rozmnožení. Traumatizovaní chlapci mají sklony k agresi a později se jejich sexuální touhy zvrhávají zejména k všelijak násilnému a perverznímu sexu. Naproti tomu dívky na válečná traumata nereagují perverzí jako muži, ale únikem do růžového snění a přelétavých zamilování, která jsou kombinována se sexuální promiskuitou. Jinými slovy, ty ženy, které muži neoplodní násilím, jim do té postele vlezou samy a jejich mozek je chráněn před šílenou realitou války tím, že odplul do růžového světa snů. Tím je zaručeno, že i v době, kdy by si nikdo rozumný nepořídil dítě - projekt minimálně na 13 let (do puberty) - tak se rodí více dětí než v míru (viz graf níže).
Úhrnná plodnost v ČR narůstala za války a po 1968, neboť r-strategie je válečný modus reprodukce. Dnes je plodnost (modrá čára) v zoufalém propadu, neboť by měla být nad červenou čarou. Vymírá třetina populace každou generaci žen. Kde je konec zásadě: „Jedno dítě za mámu, jedno za tátu, jedno za národ“? Zelené sloupce ukazují nárůst mimomanželských dětí.
Bohužel tuto válečnou reakci ohledně sexu mívají i ty děti, které jsou vychovávány v „nelidském“ prostředí nefunkčních rodin - citový chlad, psychopatický, násilný či na drogách závislý rodič atd. Proto například z promiskuity žen můžeme odhadovat, že jejich dětství asi nebylo záviděníhodné. Proto i v mírových dobách vycházejí ze závadových rodin nejrůznější sexuální úchylky, se kterými se pak všichni pereme, ať je máme my nebo naši partneři. Samozřejmě, psychická a citová deprivace není jediný zdroj sexuálních poruch, část jich mají na svědomí i geny.
Úhrnná plodnost dětí mimo manželství
Křesťanství z těchto dvou reprodukčních strategií podporuje tu evolučně mladší K-strategii, tedy nastavuje partnerský a rodinný systém na mírový modus (shoda písmen je jen náhodná). Pochopitelně ta válečná r-strategie se ustanoví sama, té není třeba pomáhat. K-strategie - intenzivní péče o potomstvo - se ukazuje být efektivnější proto, že kdyby nebyla efektivnější, neměla by šanci se prosadit proti evolučně starší r-strategii.
R-stratég zpravidla nezná své děti jménem, proto Ježíš, Boží přikázání „nezcizoložíš“ a i my křesťané preferujeme K-strategii a své děti nejen známe jménem ale jsme ochotni se kvůli jejich blahu vzdát i části své kariéry a mnohých lákavých sexuálních dobrodružství
Rozdílnost prvoplánově ideální chůze a chaotického sexu si můžeme ukázat ještě na jiném příkladu z biologie, a totiž na jabloni a třešni. Třešeň a jiné peckoviny jsou samozřeďovací - když mají moc větví, tak nějaké z nich samovolně uschnou. Třešeň si tak udržuje ideální korunu víceméně sama a není třeba jí pomáhat. To bohužel není případ jabloně. Pokud chcete z jabloně sklidit cokoli, co má připomínat pořádné jablko, tak ji musíte promyšleně prořezávat a formovat její korunu do správného tvaru. To ona sama neumí. Sadaři, který to nedělá, vznikne z jabloně prapodivná houština na kmeni (ilustraci viz níže). Stejná situace je i v sexu. Pokud ho necháme zplanět, tak ano, něco nám vyroste, ale rozhodně to nebudou dobře vychované děti.
I v oblasti sexu jsme pod tlakem protichůdných tužeb. Na jedné straně se jedná o reprodukční úspěch, touhu po funkční rodině včetně naší rodinné identity (Jsem hrdým otcem tří dětí a manžel šťastné manželky), proti kterým stojí sexuální tužby nejrůznějšího druhu od pornografie, promiskuity až po zmíněné úchylky. Když necháme tyto sexuální a vztahové tužby planě růst a zanikat, vznikne nám vztahová houština přibližně dvou až čtyřletých vztahů a nekončící pocit zmaru, protože každý konec vztahu provází hádky, naschvály, stěhování, partneři zmrzačení nevěrou, zapomenuté spermie, nemanželské děti s narušenou identitou, děti traumatizované neustálými rozchody a střídajícími se strýčky. Na to se naváží války o děti, střídavá výchova a celý ten rozvodový folklór.
Takže stojíme před volbou - buď planá sexuální volnost, nebo funkční rodina. Buď přelétavá a pomíjivá slast, nebo dokončené projekty a pevná identita (Job 42, 16-17): „Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny i syny svých synů do čtvrtého pokolení. I zemřel Jób stár a sytý dnů.“ Co si zvolit? Zkušenosti předchozích generací, toto Boží přikázání, ba dokonce i staří děvkaři, co se dožili 65 let, nám připomínají, že více se vyplácí investice do rodinných hodnot a sex je lepší krotit.
Dlouho nestříhaná jabloň
Autor: www.zahradnik-michal.sk
Tomuto formování vlastního života do určité „smysluplné koruny“ odpovídá v katolické církvi i důraz na základní volbu (optio fundamentalis) – buď zasvěcený život (kněz, řeholník), nebo manželství a rodina, a to i s následným důrazem, aby zvolené poslání pak člověk důsledně naplňoval. Tedy když je někdo knězem, tak by opravdu neměl mít ani partnerku, ani rodinu, ani děti. A zase manželé by neměli šetřit na dětech (3 - 4). To je velmi moudré řešení, protože muž, chce-li mít funkční rodinu, musí odkrojit velikánský kus své kariéry a položit ji na oltář rodiny jako celopal. Proto mnoho top managerů by udělalo lépe, kdyby žili v celibátu, protože skloubit intenzivní kariéru a péči o rodinu není v lidských silách. Konec konců stačí kradmý pohled na osudy rodin našich premiérů.
Z dob studentských lásek přetrvává v lidech přesvědčení, že láska vzniká samovolně, že jsme spolu, protože je nám spolu dobře, a že není třeba nic řešit, že ono to pojede tak nějak samo až do smrti. Teprve s partnerskými karamboly lidem dochází, že servis partnerského vztahu a péče o děti je tak náročná a ne vždy příjemná dřina, že se jim o tom za mlada ani nezdálo. Samozřejmě pak mají sklon tuto investici zanedbávat pod heslem „to jsme si nedomluvili“ nebo „já jsem jí to před svatbou říkal, že se o děti starat nebudu, a ona mi řekla, že je s tím srozuměna“, „mám přeci právo na své tělo“ a jiné nesmysly. Divme se, že následky jsou pak katastrofální.
Tento rámcový pohled pokrývá jen základní hodnotové nastavení - ochotu nežít pod knutou sexu a být připraven ho krotit. To je samozřejmě podmínka nutná k úspěchu, ale přesto neméně těžké je najít konkrétní návody, jak toto realizovat v praxi, zvlášť, když nezačínáme každý ze stejné startovní čáry. Někomu K-strategie je vlastní, druhý se narodil ve válečném prostředí nefunkčních rodin, někdo snáší samotu dobře, někdo je tak úzkostný, že nevydrží sám. Při hledání schůdných kompromisů v praxi je třeba mít ještě jedno hodnotové nastavení, které vyplývá z Ježíšova podobenství o měších (Mt 9, 16). To by se dalo shrnout takto: Hlavní je zachránit víno čili toho člověka, který stojí před námi. Když kvůli tomu budeme muset dát stranou staré měchy - přísná přikázání o sexu, tak to pravda není to dobré, ale pořád je to lepší varianta než přijít o člověka. Pokud se shodneme na těchto dvou základních principech, pak o ty ostatní detaily se můžeme hádat dle libosti.
Toto je ukázka z připravované knihy Sex a partnerské vztahy z pohledu pastorální psychologie, kterou vydá Portál.
Minulou kapitolu najdete zde.
