Co je synoda biskupů a jak probíhá?

Papež František přichází na biskupskou synodu
Autor: Flickr.com / M. Mazur / Creative commons

V neděli bylo ve Vatikánu zahájeno teprve 3. mimořádné zasedání synody biskupů. Magazín Christnet.eu v této souvislosti oslovil církevního historika Martina Vaňače, který pro Vás připravil přehled o tom, co to vlastně synoda biskupů je a jak probíhá.

Znovuobjevená biskupská kolegialita

Synoda biskupů je výrazem znovuobjevené biskupské kolegiality v katolické církvi. Už před II. vatikánským koncilem (1962-1965) zaznívaly myšlenky o kolegialitě biskupů a úvahy nad jejím institučním zakotvením v rámci celosvětové církve. Někteří biskupové měli zkušenost s biskupskými národními nebo regionálními konferencemi (nejznámější a nejpočetnější byla Rada latinskoamerických biskupských konferencí založená v roce 1955, tzv. CELAM). Zřejmě největší vliv měla zkušenost biskupů během II. vatikánského koncilu, kde měli možnost zažít kolegialitu v praxi nejenom při plenárních zasedáních, ale také během společných porad a seminářů, které na přání biskupů připravovali teologičtí poradci.

Založení biskupské synody oznámil papež Pavel VI. ve své zahajovací řeči na počátku 4. jednacího období koncilu dne 14. září 1965. Překvapivé rozhodnutí bylo motivováno snahou předejít dalším dlouhým sporům o biskupské kolegialitě, které provázely dosavadní jednání koncilu. Následující den bylo koncilním otcům předloženo motu proprio Pavla VI. Apostolica Sollicitudo (z 15. září 1965), kterým papež synodu biskupů založil. Diplomatický tah papeže slavil úspěch. Odpůrce kolegiality (zhruba 10-15% sněmovních otců) uspokojilo, že se jednalo o papežův poradní sněm bez vlastní iniciativy. Zastánci kolegiality přivítali založení synody jako první krok a očekávali její další rozvoj. Očekávání podpořila zmínka v závěru motu proprio, že synoda se jako každá lidská instituce může časem zdokonalit. K výraznějším změnám však nedošlo. Nový kodex církevního práva z roku 1983 (pro katolické křesťany latinského obřadu) se věnuje synodě biskupů v kánonech 342-348. Kodex kánonů východních církví z roku 1990 (pro východní katolické církve) má v kánonu 46 pouze odkaz na zvláštní normu, která záležitosti synody biskupů a účasti zástupců východních katolických církví na ní upravuje.

Apoštolské exhortace

Během prvních tři zasedání synody biskupů v letech 1967, 1969 a 1971 se projednávaly důležité otázky a zaznívaly návrhy na posílení její role v rámci katolické církve. Jedním z nejzajímavějších návrhů byl, aby předsedové biskupských konferencí v rámci mimořádného zasedání synody biskupů volili nového papeže namísto dosavadní volby kardinály. Mohla by tak být více vyjádřena role papeže v čele biskupského sboru. Jenže narůstající polarizace v katolické církve poznamenala i jednání synody biskupů a v roce 1974 nastala situace, že se biskupové nebyli schopni shodnou na závěrečném textu. Materiály ze synody proto předložili papeži Pavlu VI., který o rok později vydal apoštolskou exhortaci o hlásání evangelia Evangelii nuntiandi (z 8. prosince 1975). Tento dokument je nejenom vysoce ceněn (i současným papežem), ale bývá považován za ukázku velmi dobré spolupráce synody biskupů a papeže. Jelikož se tato praxe osvědčila, od synody v roce 1977 vydávají shromáždění biskupové pouze poselství Božímu lidu a papeži předávají návrhy (Propositiones) k dalšímu zpracování. Tato spolupráce už tak dobře nefungovala po nástupu papeže Jana Pavla II. (1978-2005), jehož apoštolská exhortace o úkolech křesťanské rodiny v současném světě Familiaris consortio (z 22. listopadu 1981) mnohem více odrážela jeho teologické důrazy než podněty ze synody o rodině v roce 1980. Dlužno říct, že také papež František se rozhodl návrhy z posledního řádného zasedání synody biskupů o nové evangelizaci v roce 2012 pojmout šířeji a po svém. Výsledkem je apoštolská exhortace o hlásání evangelia v současném světě Evangelii gaudium (z 24. listopadu 2013).

Tři druhy zasedání synody biskupů

Existují tři různé druhy zasedání synody biskupů: řádné, mimořádné a speciální. Řádná synodní shromáždění se týkají důležitých záležitostí univerzální církve, které vyžadují pozornost celého episkopátu. Mimořádná synodní shromáždění se týkají otázek, které vyžadují okamžitou pozornost pro dobro celé církve. Zatímco speciální shromáždění se věnují důležitým otázkám církve v určitém regionu. Hlavním rozdílem mezi řádným a mimořádným zasedáním je v delegátech biskupských konferencí. Zatímco řádného zasedání se účastní 1-4 zvolení zástupci jednotlivých biskupských konferencí podle jejich velikosti (biskupská konference do 25 členů volí jednoho delegáta, 26-50 dva, 51-100 tři, nad 100 čtyři), mimořádného zasedání se účastní pouze předsedové nebo místopředsedové biskupských konferencí (tj. každá biskupská konference je zastoupena pouze jedním biskupem).

Dosud se konalo 13 řádných zasedání biskupských synod, první v roce 1967 a poslední na podzim roku 2012 na téma Nová evangelizace, 2 mimořádná zasedání (v roce 1969 na téma spolupráce mezi Svatým stolcem a biskupskými konferencemi a podruhé v roce 1985 při příležitosti 20. výročí zakončení II. vatikánského koncilu) a 10 speciálních zasedání (dvě pro Evropu a pro Afriku, po jedné synodě pro Holandsko, Libanon, Ameriku, Asii, Oceánii a naposledy v roce 2010 pro Blízký Východ). Synody se konají většinou na podzim. V případě řádných synod se až na výjimky (např. ve 2. polovině 90. let, kdy se konalo hned několik speciálních shromáždění krátce po sobě) konají v rozmezí 3 až 4 let. Jejich délka byla v roce 2005 zkrácena ze čtyř týdnů na tři týdny. Mimořádná zasedání trvají dva týdny.

Zřejmě nejvýraznější novinkou papeže Františka je spojení dvou zasedání. Letošní mimořádné zasedání synody má být první etapou, po níž bude následovat etapa druhá – řádné zasedání, které se bude konat v roce 2015 u příležitosti 50. výročí založení této instituce.

Sekretariát a Rada synody biskupů

V mezidobí, tj. mezi jednotlivými zasedáními synody biskupů, má agendu na starosti Sekretariát synody biskupů, kterému předsedá Rada sekretariátu synody biskupů (podle výkladu některých právníků nemá synoda biskupů trvalý charakter, ale sekretariát ano, proto jméno není rada synody, ale rada sekretariátu). Rada má 15 členů, 12 členů je volených synodou biskupů (se snahou o zastoupení všech kontinentů) a 3 jmenuje papež. Rada se schází dvakrát až třikrát do roka. V čele sekretariátu je generální sekretář jmenovaný papežem. V září 2013 nahradil v této funkci chorvatského arcibiskupa Nikolu Eterovice italský arcibiskup (od února 2014 kardinál) Lorenzo Baldisseri.

Účastníci synody

Ústřední roli má papež, který rozhoduje o svolání zasedání synody biskupů, volbě tématu a úpravách jednacího řádu, schvaluje zvolené delegáty a podle svého uvážení jmenuje další členy (jejich počet nesmí přesáhnout 15 % z celkového počtu sněmovních otců). Dále papež jmenuje hlavního zpravodaje synody, dohlíží na její průběh (prostřednictvím pověřených předsedů) a schvaluje případná rozhodnutí. Od synody v roce 1974 rovněž shrnuje téma synody ve své apoštolské exhortaci, v níž však není nijak vázán návrhy synody biskupů.

Český delegát

Řádného i mimořádného zasedání synody se zúčastní nejvyšší představitelé katolických východních církví (tj. jednak patriarchové a metropolité, a také biskupové zvolení synodami východních katolických církví, letos jich je 13). Největší počet členů synody biskupů tvoří biskupové z národních nebo regionálních biskupských konferencí. Jak už bylo řečeno, zatímco v případě řádného zasedání jsou delegáti voleni podle velikosti biskupské konference, v případě letošního mimořádného zasedání se jedná o jejich předsedy případně místopředsedy. Zveřejněný seznam účastníků jich uvádí 114 (36 z Afriky, 24 z Ameriky, 18 z Asie, 32 z Evropy a 4 z Oceánie). Česká biskupská konference na synodu vyslala svého místopředsedu, olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera.

Dalšími členy synody biskupů s hlasovacím právem jsou tři zástupci mužských řeholních společností (v případě řádného zasedání jich je deset) a 25 nejvyšších představených vatikánských úřadů (státní sekretář, prefekti kongregací, prezidenti papežských rad a některých komisí, předsedové nejvyšších soudních tribunálů). Dále pak 15 členů výše zmíněné Rady sekretariátu synody biskupů (letos tři z nich zároveň zastupují svoji biskupskou konferenci a dva stojí v čele vatikánských úřadů, takže musíme přičíst pouze 10 dalších účastníků). 26 členů synody (tj. 13,5 % z celkového počtu) podle svého uvážení jmenoval papež, např. kardinály Sodana, Danneelse, Kaspera, Scolu, Caffarru (tj. jak příznivce určitého zmírnění církevních předpisů, tak jeho odpůrce). Mezi papežem jmenovanými členy je např. Antonio Spadaro, jezuita a šéfredaktor časopisu La Civilta Catolica. Pokud nepočítáme generálního sekretáře synody Lorenza Baldisseriho a jeho podsekretáře biskupa Fabia Fabeneho, dostaneme se k celkovému počtu 191 synodních otců, jak uvádí média.

Spolupracovníci, hosté a delegáti nekatolických církví

Bez hlasovacího práva se řádného i mimořádného zasedání synody biskupů účastní spolupracovníci (tj. poradci nebo experti), pozvaní hosté (tzv. auditoři) a delegáti z nekatolických církví. Pro letošní zasedání bylo vybráno 16 spolupracovníků, mezi nimiž je i jeden manželský pár. Dále pak 38 hostů (včetně 13 manželských párů) a 8 delegátů z nekatolických církví (4 zástupci východních církví, po jednom zástupci z Anglikánského společenství, Světového luterského svazu, Světového svazu reformovaných církví a Světové baptistické aliance). Těchto 62 účastníků spolu s výše uvedenými 191 dává celkový počet 253 osob. V tomto počtu samozřejmě není uveden pomocný personál, zajišťující hladký průběh zasedání synody.

Synodální proces

Synodální proces má tři fáze, během kterých vznikne postupně 9 různých dokumentů. V minulosti byly drženy v tajnosti. Od biskupské synody v roce 2005 (tedy od pontifikátu papeže Benedikta XVI.) jsou k dispozici na internetových stránkách Vatikánu.

Během přípravné fáze (před zasedáním synody) rozhodne papež o tématu a datu konání synody. Při výběru témat spolupracuje se sekretariátem synody, který mu předkládá návrhy získané od biskupských konferencí a dalších institucí. Už při setkání se sekretariátem 13. června 2013 papež František uvedl, že na rok 1965 připadá 50. výročí vydání pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes, ze které lze čerpat různá témata, mezi nimiž výslovně uvedl i téma rodiny. Při tiskové konferenci na palubě letadla při cestě z Rio de Janeira 29. července 2013 oznámil, že téma příštího zasedání synody bude antropologické a zaměří se na pastoraci rodin a manželství. Synoda biskupů byla prvním tématem, kterým se 1. října 2013 zabývalo první zasedání Rady osmi kardinálů (od července 2014 se k nim přidal státní sekretář, takže jich je devět), kterou si papež František zvolil jako svůj nejbližší poradní orgán. O týden později 8. října 2013 bylo oznámeno konání synody na téma “Rodina jako pastorační výzva v kontextu evangelizace” v říjnu 2014 a zanedlouho byla zveřejněna novinka, kterou je už zmíněné rozvržení jednání do dvou etap, resp. do dvou zasedání.

Ilustrační foto - Účastnící synodu o rodině v Římě
Autor: Flickr.com / M. Mazur / Creative Commons

Sekretariát s pomocí vybraných expertů vypracoval přípravný dokument k tématu, tzv. Lineamenta (1. dokument synody), který byl s datem 18. října 2013 rozeslán a 5. listopadu 2013 zveřejněn. Přípravný dokument bývá zpravidla přeložen do sedmi jazyků (angličtina, francouzština, němčina, italština, španělština, portugalština a latina) a rozeslán biskupským konferencím, římské kurii a řeholním představeným s požadavkem na písemná vyjádření. Přípravný materiál byl tentokrát o poznání stručnější a obsahoval 38 dotazů v 8 okruzích a k tomu navíc dotaz na další problémy a návrhy. Zpracované materiály měly být prostřednictvím biskupských konferencí odeslány sekretariátu do konce ledna 2014. Letošní téma vzbudilo nebývalý zájem a otázky se zřejmě poprvé objevily ve formě internetových dotazníků, jejichž cílem bylo zajistit co nejširší sběr dat. Takto získaná a zpracovaná data bylo možné odesílat přímo sekretariátu synody biskupů.

Písemné připomínky byly zapracovány a přizvaní experti pod dohledem sekretariátu vyhotovili další dokument, tzv. Instrumentum laboris (2. dokument synody), který byl zveřejněn 26. června 2014.

Hlavní zpravodaj

Další fází synodního procesu je samotné zasedání synody. Už bylo uvedeno, že synodě předsedá papežem jmenovaný prezident nebo prezidenti. Letos jsou stejně jako v roce 2012 hned tři, kteří zastupují různé kontinenty (kardinálové z Francie, Filipín a arcibiskup z Brazílie). Nejprve předloží svoji zprávu generální sekretář, který referuje o činnosti rady v době od poslední synody. Důležitou roli na biskupské synodě má hlavní zpravodaj (general relator) jmenovaný papežem (např. v roce 1974 to byl Karol Wojtyla, v roce 1980 Josef Ratzinger. Také současný papež si funkci zpravodaje vyzkoušel, když v říjnu 2001 nahradil kardinála Edwarda Egana z New Yorku, který se v těžké situaci po teroristických útocích nechtěl dlouho zdržovat mimo svoji arcidiecézi.). Pro letošní zasedání byl hlavním zpravodajem jmenován maďarský kardinál, ostřihomsko-budapešťský arcibiskup Péter Erdö. Ten na základě Instrumentum laboris a písemně zaslaných připomínek od biskupů, které musí být doručeny nejpozději 30 dní před zahájením zasedání synody (mám pocit, že letos byla lhůta kratší, asi jen 15 dní), vypracuje zprávu, tzv. Relatio ante Disceptacionem (3. dokument synody). Tuto zprávu přednese na úvod zasedání synody. Úzce s ním spolupracuje zvláštní sekretář synody, kterým je letos italský arcibiskup Bruno Forte z Chieti-Vasto.

Limit 4 minuty

První fáze synody není dialogická a bývá často předmětem kritiky. Jde o vystoupení jednotlivých biskupů. Vzhledem k vzrůstajícímu počtu zájemců o vystoupení byl časový limit postupně zkracován. Do roku 2005 byl limit 8 minut, poté 6 minut, pro letošní zasedání byl limit zkrácen na 4 minuty. Může být zajímavé sledovat rozmanitost těchto příspěvků biskupů z celého světa, ale pro účastníky synody to je většinou ta nudnější část, navíc na úkor času pro potřebné diskuse. Jeden z účastníků biskupské synody v roce 1980 to komentoval slovy: „Velké množství zpráv, málo možností k reflexi a prohloubení, aby se pak skončilo u návrhů, které vzniknou během jedné noci nebo 24 hodin. Čtrnáct dní slyšet, co říkají biskupové z různých částí světa, je dobrá a zajímavá věc, potom ale není možnost diskuze.“ Generální sekretář synody Lorenzo Baldisseri v pátek 3. října 2014 oznámil, že právě v této části, která zabere první týden zasedání, se letos očekávají novinky, především ve snaze příspěvky lépe rozčlenit do jednotlivých tematických skupin. Každý den by měl být zahájen výkladem tématu, poté bude dán prostor manželským párům, které k tématu uvedou svá svědectví. Teprve pak bude prostor pro předem přihlášené biskupy, kteří vystoupí v abecedním pořadí s limitem 4 minuty. S ohledem na kritiku absence diskuse už papež Benedikt XVI. zavedl na konci každého dne zařazení jedné hodiny pro možnost otevřené diskuse, případně bezprostředních reakcí. V této tradici se bude pokračovat i letos.

První fáze zasedání končí shrnující zprávou hlavního zpravodaje, který ji zpracuje na základě přednesených příspěvků. Jedná se o tzv. Relatio post Disceptacionem (4. dokument synody), dokument, který slouží jako podklad pro diskusi v dalším průběhu synody, především v malých skupinách. Druhou fází zasedání synody jsou diskuse v malých skupinách (circuli minores), které jsou sestaveny podle různých světových jazyků (latina, angličtina, francouzština, němčina, italština a španělština spolu s portugalštinou) zhruba po 20-25 osobách. Každá skupina si na začátku zvolí ze svého středu tajnou volbou moderátora. Úkolem moderátora je jasně zformulovat téma diskuse podle zprávy hlavního zpravodaje, řídit diskusi, dohlížet, aby se příliš neodchýlila od tématu, povzbuzovat k účasti na diskusi členy skupiny a hlídat čas jednotlivých vystoupení. Každá skupina si tajnou volbou zvolí rovněž svého zpravodaje, jehož úkolem je na závěr každé diskuse shrnout vyjádřené názory, ať už pozitivní nebo negativní. Po skončení diskusí vypracuje zpravodaj zprávu, která obsahuje souhlasná i nesouhlasná stanoviska. Po schválení této zprávy celou skupinou ji přednese při plenárním zasedání. Každá skupina má i svého sekretáře z řad pomocného personálu, který pomáhá moderátorovi a zpravodaji a vypracuje písemnou zprávu z jednání skupiny, kterou předá sekretariátu synodu (5. dokument/y synody).

Předsedové synody, hlavní zpravodaj, sekretář synody, moderátoři a případně další spolupracovníci zpracují návrhy malých skupin a vypracují jeden společný seznam návrhů (tzv. propozic) (6. dokument synody), který je základem pro diskusi celého synodního zasedání.

Přijímání návrhu

Ve třetí fázi zasedání synody, což jsou v podstatě poslední dva nebo tři dni, shromáždění biskupové o předložených návrzích hlasují (placet /pro/, non placet /proti/, placet iuxta modum /pro s připomínkami/). V případě hlasování pro s připomínkami musí hlasující předložit svoji připomínku písemně. Pokud je předložen pozměňovací návrh, hlasuje se o něm jednoduše placet/non placet, tedy ano/ne. K přijetí návrhu je třeba 2/3 většina hlasů, k jeho odmítnutí stačí nadpoloviční většina. Podle komentářů to snižuje šanci na průchodnost zajímavých nebo kontroverzních návrhů. Ve výsledných návrzích není prostor pro menšinové stanovisko. Kromě toho, že je zvoleno nových 12 členů rady sekretariátu synody, k nimž papež jmenuje další 3, je na základě hlasování a vznesených připomínek vypracována závěrečná zpráva, kterou od roku 1974 nahradil seznam návrhů, resp. doporučení, který je předán papeži (7. dokument synody). Místo závěrečné zprávy se od roku 1977 stalo běžnou praxí synodních otců vydávat poselství Božímu lidu (8. dokument synody).

Generální sekretář synody Lorenzo Baldisseri oznámil, že během letošního mimořádného zasedání místo seznamu návrhů bude na závěr vypracován jeden souvislý text, resp. dokument ve formě jediného návrhu. Hlasovat se o něm bude v sobotu 18. října odpoledne a budou jen dvě možnosti (placet /ano/, non placet /ne/). Takto vzniklý text bude doplněn o další otázky a bude rozeslán biskupským konferencím jako pracovní dokument příštího řádného zasedání synody biskupů na podzim roku 2015.

Pro úplnost doplňme, že třetí fáze synodního procesu začíná po skončení zasedání synody, když byly schválené návrhy předány papeži. V 80. a 90. letech byly návrhy utajované, i když vždy alespoň něco z jejich obsahu uniklo do tisku. Oficiálně byly zveřejněné poprvé při synodě v roce 2005. Tyto návrhy papež volně používal při sepsání posynodální apoštolské exhortace, což je poslední text celého synodálního procesu (9. dokument synody).

První krok k zahájení vážného rozhovoru uvnitř církve

I přes zmiňované inovace je celý synodní proces hodně formalizovaný, prostoru pro přímé diskuse je málo a vše probíhá v časovém presu. Zřejmě i proto již před zahájením zasedání synody vyšlo hned několik textů k tématu synody. Dá se očekávat, že tato veřejná výměna názorů bude pokračovat i po skončení zasedání synody. Což je možná největším přínosem celé akce, tedy že se v souvislosti s problematikou manželství a rodiny i v katolické církvi veřejně otevřela některá témata, která byla dosud tabuizována. Americký jezuita Thomas Reese ve svém komentáři uvedl, že na místě je především pokora tváří tvář složitým problémům rodin s vědomím, že neexistují žádné jednoduché univerzální odpovědi. Snažit se pouze vnutit ideologická řešení, založená na ideálu, který málokdy existuje v reálném světě, není cestou. Místo toho je třeba s pastorační citlivostí reagovat na skutečnou situaci. Současné zasedání synody biskupů znamená první krok k zahájení vážného rozhovoru uvnitř církve.

Autor je církevní historik. Vyučuje na Institutu ekumenických studií na ETF UK.

Přehled synod biskupů v letech 1967 - 2012