Seznamka
Papež František
Autor: Wikipedia.org / Tânia Rêgo / ABr
Mimořádná biskupská synoda o rodině podle některých nesplnila očekávání. Ani nemohla. Ne kvůli tomu, že by selhala. To jen očekávání byla výrazně přehnaná a nereálná.
Revoluce ve Vatikánu. Takové titulky zaplavovaly média během prvního poločasu dvoutýdenní synody. Mediální optice se nemůžeme až tak divit. Příprava synody a její průběh byly v skutku nestandardní.
Vatikán na konci roku 2013 rozeslal po celém světě dotazník, který kladl otevřené otázky a tak mapoval rodinnou problematiku v terénu. V únoru 2014 vystoupil kardinál Walter Kasper, aby z pověření papeže Františka přednesl před kardinály provokativní promluvu, která podnítí diskusi. Kasper splnil zadání na výbornou. V následujících měsících se objevilo vícero antikasperovských polemik. Část kardinálů dokonce připravila knižní reakci na Kasperovy teze.
Papež František se této vnitřní polemice vůbec nebránil. Na synodu nominoval zástupce obou táborů. V jejím úvodu je vyzval, aby hovořili přímo a naslouchali s pokorou. Jelikož Vatikán dal účastníkům volnou ruku při kontaktu s novináři, otevřená diskuse nezůstala skrytá za zdmi synodní auly. Obraz uzavřené a stagnující církve, který média ráda vykreslují, dostal nečekanou facku.
Když do této dynamické atmosféry zazněla průběžná zpráva, v níž maďarský kardinál Péter Erdö a italský arcibiskup Bruno Forte shrnuli nejdůležitější diskutovaná témata, katolíci i nekatolíci zůstali zaraženi. O přijímání rozvedených či homosexuálů se v církvi sice mluví, ale tak silný apel, aby se přešlo od slov k skutkům, čekal málokdo.
V návalu pozitivních a negativních emocí se tak zapomnělo na několik důležitých faktů.
Zaprvé. I když průběžný dokument zvolil velmi otevřený slovník (formu), obsahem se neodchyluje od dosavadního učení církve. Stačí si porovnat nejcitlivější body dokumentu s Katechismem katolické církve.
Zadruhé. Šlo o průběžný dokument, který sestavila malá skupina účastníků synody, takže do něj přirozeně přenesla své vnímání probíhající diskuse. S úmyslem objektivizovat obsah dokumentu bylo už předem počítáno tak, že během druhého týdne synodu bude text komentovaný a dopracovaný.
Zatřetí. Ani závěrečný dokument, při kterém účastníci synody "dali nohu z plynu", není ničím definitivním a nepředstavuje oficiální církevní učení. Poslouží pouze jako startovní bod, od kterého se odvine debata na příští řádné synodě. Samozřejmě, během celého roku lze očekávat živé debaty o všem, co bylo na skončené mimořádné synodě řečeno a napsáno. Finální tečkou však bude až posynodální exhortace papeže Františka, v níž si hlava církve bude moci (ale nemusí) osvojit závěry řádné synody.
Z různých stran zaznívají polemiky, zda bylo dobrým řešením, že synodální výměny názorů probíhaly před zraky celého světa, že média byla o všem informována, že byly zveřejňovány i průběžné dokumenty, že …
Jedno však musí být jasné. Kardinál Bergoglio už před zvolením za papeže otevřeně hovořil o svém pohledu na církev. "Musíme předejít duchovní nemoci církve, která se bude srovnávat pouze sama se sebou: když se to stane, církev onemocní. Je pravda, že když vyjdeme na ulici, můžeme se dostat do incidentů, to se stává každému muži a každé ženě. Ale pokud církev zůstane uzavřená do sebe samé, zestárne," řekl kardinál Bergoglio pro Vatican Insider, a dodal:" Pokud bych si měl vybrat mezi církví zraněnou, protože vyšla na ulici, a církví churavou uzavřeností, nepochybuji, že bych dal přednost té první."
František dnes jen realizuje svou vizi církve "na ulici".
Autor je odborným asistentem na Katedře žurnalistiky Filozofickej fakulty Katolíckej univerzity v Ružomberku. Spolupracuje s portálem Postoy.sk, deníkem SME, týdeníkem Týždeň a teologickou revue Nové horizonty. Je autorem populárního slovenského blogu o dění v církvi Svetkrestanstva.sk.
