Seznamka
Rembrandt van Rijn, Mojžíš s deskami Zákona
Autor: Wikimedia Commons / Creative Commons
Cokoliv jste neučinili jednomu z mých nejmenších...
Osmé přikázání je nejvíce náchylné hříchu opomenutí - omissio - nekonám, co mám konat, a z těch se lidé následně ani nezpovídají. Jedná se především o povinnost křesťana vydávat svědectví pravdě, a to i za cenu většího či menšího sebeobětování. Zde nejde jen o svědectví víře, ale naprosto banální situace: V práci šéf neprávem pucuje kolegyni. Všichni spolupracovníci koukají do stolu a upřeně si prohlížejí ořechovou dýhu. Kdo zvedne hlavu a zastane se kolegyně? Ten, kdo se nebojí vydat svědectví pravdě jako sv. Jan Křtitel, který se nebál říci Herodovi: "Není dovoleno, abys měl manželku svého bratra!" Jeho to stálo krk. Nás to může stát nanejvýš místo v práci. Ale pak zažijeme to, o čem svědčilo těch sedmdesát učedníků, kteří se vrátili z mise s radostí a říkali: "Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu." Řekl jim Ježíš: "Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk.“ (L 10, 17) Ano, když říkáme pravdu (samozřejmě laskavě, bez zbytečné agrese vůči posluchači), mají lidé před námi respekt. I mocný Herodes se bál tak bezvýznamných tehdejších kecálků, jako byl sv. Jan Křtitel či Ježíš. Důležité ale je, aby to, co hlásáme, byla skutečná pravda, a tu neobjevíme, pokud budeme žít dvojí život lži. Prostě jsou to začarované kruhy - kruh lži a kruh pravdy. Je těžké přestoupit z bludných kruhů lži do pravdy.
Pravda a neovladatelné hříšné chování
Vede-li život v hříchu k životu ve lži, pak a contrario můžeme říci, že život v pravdě je průvodní znak svatosti. Tedy na místě je monitorovací dotaz zpovědníků: „Žijete tak, abyste nemusel nikdy a nikomu lhát? Žijete tak, abyste byl schopen a připraven svou pravdu unést i s následky?“ Nicméně právě ony následky mohou být v mimořádných situacích důvodem, proč pravdu neříci. Klasické je to u nevěry: zatloukat, zatloukat a zatloukat. Důvod zde je, že se jedná o tři oddělitelné zlé činy - jedním je samotná nevěra, druhým je psychické zmrzačení partnera pravdou o nevěře, neboť ten si bude neustále přehrávat milenku mechanismem pákového efektu (viz nevera.klimes.us) a třetím je lež o nevěře. Nejlepší je samozřejmě vyvarovat se nevěry zcela, viz přikázání nezcizoložíš, ale pokud to nejde, nebo se holt už stalo, je třeba minimalizovat sekundární následky nevěry, tzn. zejména nákazu pohlavní nemocí a dále zmrzačení mysli partnera pravdou. Jak varuje české přísloví: Vyřčené slovo ani párem volů nevezmeš zpět. To samé platí i o provalené nevěře. Viděl jsem zhroucené manželství, kde se nevěra provalila až deset let po té, co se fakticky udála. Pozor, sekundární zmrzačení partnerovi psychiky není o nic menší tím, že je „jen“ psychické. Naopak psychické následky - jak nás varuje i Ježíš - jsou často horší než fyzické. Pokud tedy toto sekundární zmrzačení nemusíme dokonat, vyhněme se mu i za cenu říkání nepravdy, zatloukání. Ze stejného důvodu musíme podváděným partnerům doporučit i zásadu - nezjišťovat a odpouštět. Lustrovat partnerům mobily bývá sebedestruktivní především pro podváděného partnera. A dále je třeba konstatovat fakt, že zamilovanost ve středním a pozdním věku není otázka hormonů a sexu, ale jen a jen životní frustrace. Je tedy dobré preventivně zpytovat svědomí, zda svého partnera netýráme např. nedostatkem pozornosti či sexu.
Nevěra je ale příklad chování, kdy lidé často nemají sílu ovládnout soukolí svého chování. Přesto jsou stále odpovědní Bohu za to, aby do toho soukolí sypali písek. Například muž, který se zamiloval do jiné ženy, své celkové chování možná neukočíruje, ale může se udržet, aby jí nenapsal SMS. Když milence tu SMS přeci jen napíše, pak by si měl uvědomit, že jeho city patří jeho ženě. Proto vymění oslovení v zamilované SMS, která původně patřila jeho milence, a pošle ji své ženě (v horším případě oběma). Vzpomínám si, jak si jedna žena posteskla na adresu potenciálního milence: „Kdyby alespoň psal SMS.“ Nepsat SMS milence je písek, který je schopen milenecký vztah ukončit, či zabránit jeho vzniku. Dále nevěrný muž má povinnost se při pohlavním styku s milenkou chránit prezervativem, aby svou ženu nenakazil pohlavní nemocí. I „obyčejné“ kvasinky a chlamydie mohou představovat velmi vážné zdravotní komplikace. Nemusíme hned strašit s AIDS. Muž možná neovládá své chování vůči milence, ale když jí kupuje dárek, může ho koupit dvojmo - druhý pro manželku.
Jinými slovy, i když z naší hřivny nejsme schopni vydělat deset dalších, stále máme povinnost z ní vytěžit alespoň ty ne-ideální úroky od penězoměnců. I když v nějaké oblasti se chováme nemorálně, přesto musíme v ostatních oblastech budovat Boží království všemi silami, které nám ještě zbývají. Používání prezervativu, nepsaní SMS milence a dublované dárky manželce - to není přirozené chování zamilovaných chlapů, tedy toto je ten písek, který může zadřít i taková soukolí, na jejichž zastavení bychom jinak neměli sílu. Součástí života v pravdě a poctivého zpytování svědomí je proto i otázka - sypu systematicky písek do svých hříšných soukolí?
Pravda je zkrátka neoddělitelně spojena s bojem se hříchem. Je to předpoklad úspěchu. Nechceme-li s autem havarovat, musíme především správně vnímat a vyhodnocovat dopravní situaci. Proto nás Ježíš vyzývá: "Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“
Chválou života v pravdě sice náš seriál o Desateru končíme, ale v životě je to naopak - bojem za pravdu musíme vždy znovu a znovu začínat. Vždyť na počátku i náš Otec začal tím pravdivým Slovem, skrze které nejen povstal svět, ale kterým se započala i naše cesta ke spasení.
Úvodní část výkladu osmého příkázání. Toto je ukázka z připravované knihy Sex a partnerské vztahy z pohledu pastorální psychologie, kterou vydá Portál.
