Seznamka
P. Josef Toufar na přebalu knihy Jako bychom dnes zemřít měli.
Autor: Nová tiskárna Pelhřimov / archiv Miloše Doležala
Po komunistickém převratu v únoru 1948 se chtěla totalitní moc v první řadě vypořádat se svými ideologickými odpůrci. Jedním z nich byla i římskokatolická církev, která měla vliv zejména na venkově, a byla tak značnou překážkou v plánované kolektivizaci vesnice. Jako záminka k perzekuci církve komunistickému režimu posloužila i událost z doby před 65 lety, 11. prosince 1949, která vešla do povědomí veřejnosti jako takzvaný číhošťský zázrak.
V malé obci Číhošť na Havlíčkobrodsku se tehdy při mši v místním katolickém kostele o třetí adventní neděli během kázání faráře Josefa Toufara údajně několikrát pohnul asi půl metru vysoký kříž umístěný na hlavním oltáři. Dodnes neobjasněný úkaz se měl později ještě opakovat, samotný farář se o události dozvěděl od farníků až několik dní poté. Údajně zázračný pohyb kříže vzbudil pozornost mezi věřícími, církevními hodnostáři, ale také u komunistické Státní bezpečnosti (StB).
Vládnoucí komunistická moc označila "zázrak" za podvod, který měl být součástí protistátního spiknutí katolické církve, a případ využila k útokům na církevní kruhy. Ty vyvrcholily sérií politických procesů s náboženskými činiteli.
Vyšetření zázraku svěřily špičky totalitní moci takzvané Instruktážní skupině StB, která 28. ledna 1950 zatkla faráře Toufara a poté se ho snažila ve valdické věznici na Jičínsku přinutit k přiznání, že pohyb kříže sám zinscenoval. Po krutém mučení vyšetřovatelé nakonec 23. února kněze přiměli, aby podepsal protokol, v němž se k činu přiznal. Ztýraný sedmačtyřicetiletý kněz zemřel dva dny nato, 25. února 1950, na následky prasklého žaludečního vředu v nemocnici v Praze, kam jej převezli z valdického vězení.
Pochován byl do společného hrobu v pražských Ďáblicích, příbuzným byla jeho smrt oznámena až v roce 1954. Letos 28. října dostal Toufar in memoriam od prezidenta medaili Za zásluhy I. stupně a 8. listopadu byly z hromadného hrobu v Ďáblicích vyzvednuty ostatky, které mohou Toufarovi patřit. Jejich exhumace byla nutná pro jeho možné blahořečení.
Tehdejší režim se rozhodl využít událostí v Číhošti k proticírkevní propagandě. Komunisté o údajném spiknutí, které mělo sedláky přesvědčit, aby nevstupovali do zemědělských družstev, nechali natočit propagandistický film. Původně v něm měl hrát Toufar, ale jeho špatný zdravotní stav to nedovolil. StB ve zmanipulovaném dokumentu představila zvláštní zařízení s provazy a táhly, s jejichž pomocí měl kněz pohyb kříže ovládat. Jak se ale později ukázalo, žádný z mechanismů buď nemohl fungovat, nebo byl na oltáři jasně viditelný. Dalším propagandistickým dílem podobného typu byla kniha Vladimíra Hodače Číhošťský zázrak.
Událost s údajně pohyblivým křížem v Číhošti se dodnes nepodařilo přesvědčivě vysvětlit. Případem se po roce 1989 obsáhle zabýval mimo jiné Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Ani ten ale nepřišel s jednoznačným vysvětlením. "Můžeme se jenom dohadovat, zda akci dopředu nepřipravila státní moc, tedy zda nešlo o provokaci StB na objednávku KSČ. Víme však, komu celý případ Číhošť prospěl. Číhošť byla využita KSČ k zintenzivnění útoků proti katolické církvi, proti věřícím i proti Vatikánu," konstatovali autoři publikace ÚDV vydané v roce 2001.
Právě StB mohla podle některých teorií "zázrak" zinscenovat, aby připravila půdu pro proces s církevními představiteli. Krátce po zatčení Toufara byl zatčen želivský opat Vít Tajovský a zatčení nebo internace čekala také většinu opatů a vyšších církevních hodnostářů v republice. Tajovský byl již v prosinci 1950 ve vykonstruovaném procesu odsouzen ke 20 letům vězení. Režim v témže roce vyhostil papežského nuncia a přerušil diplomatické styky s Vatikánem, začala likvidace řeholních řádů.
Po roce 1989 byl za podíl na fyzickém týrání kněze Toufara odsouzen vedoucí tehdejší vyšetřovací skupiny StB zaměřené na tzv. číhošťský zázrak Ladislav Mácha. V listopadu 1999 sedmasedmdesátiletého expříslušníka StB pražský městský soud poslal s konečnou platností na dva roky do vězení. Trest ale ze zdravotních důvodů nenastoupil.
Osud pátera Toufara a dalších kněží stíhaných komunistickým režimem připomíná v Číhošti od roku 1990 památník u tamního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Literárně případ zpracoval mimo jiné Jan Zahradníček ve skladbě Znamení moci či Josef Škvorecký v románu Mirákl z roku 1972. V roce 2004 připomněl takzvaný číhošťský zázrak a tragický osud tamního kněze také televizní film režiséra Jaromíra Polišenského s názvem In nomine patris. Toufarův život včetně okolností zázraku zdokumentoval v roce 2012 Miloš Doležal v monografii Jako bychom dnes zemřít měli: Drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara.
