Seznamka
Odvolaný trnavský arcibiskup Róbert Bezák
Autor: Cukru.sk
Zdá se, že dva a půl roku od odvolání arcibiskupa Róberta Bezáka se i na Slovensku dostavila únava z této kauzy. Někteří novináři už natolik touží po šťastném konci, že jsou za něj ochotni považovat i nové pokyny papeže Františka ohledně odvolávání biskupů.
Dialog vše neřeší
Jinak se totiž nedá vysvětlit všeobecné nadšení, jež je ovšem podle mého názoru neopodstatněné jak z obecného hlediska, tak i ohledně arcibiskupa Bezáka. Konkrétně proto, že to, co zazní v „bratrském rozhovoru“ mezi „příslušnou autoritou“ a biskupem, se věřící nemají šanci dozvědět. Pro ně zůstane i nadále jen vysvětlení, které dostali i v případě arcibiskupa Bezáka, totiž že on důvody zná.
Podle těchto pokynů může kompetentní autorita v některých mimořádných případech zvážit nutnost požádat biskupa, aby se zřekl úřadu. V článku 5 směrnice se k „mimořádným případům“ zdůrazňuje, že takovouto mimořádnou žádost kompetentní autorita biskupovi sdělí, „když mu byly objasněny důvody takovéhoto požadavku a když v bratrském rozhovoru bylo pozorně vyslechnuto jeho vysvětlení.“
Vezměme to tedy popořadě. Když v pokynech není určeno, kdo je kompetentní autoritou, předpokládejme, že v případě biskupa to může být samotný papež, sekretář Svatého stolce, prefekt Kongregace pro biskupy, ale i apoštolský nuncius v dané zemi. Někdo z výše jmenovaných si tedy biskupa předvolá, vysvětlí mu důvody svého požadavku a v bratrském dialogu ho vyzve, aby podal demisi. Kdo zaručí, že důvodem odvolání opět nemohou být anonymní dopisy kleriků a věřících, anebo dokonce „smutek Svatého Otce“, jako tomu bylo v případě arcibiskupa Bezáka? Případně že tento bratrský rozhovor nebude spočívat jen v oznámení: Když nepodáte demisi, tak vás odvoláme?
Tón, formu a obsah komunikace přece v takovýchto případech vždy určuje nadřízený a na něm záleží i to, jak se bude výsledek prezentovat. Biskup, který se po takovémto vysvětlení důvodů zřekne úřadu, už nemá mnoho možností, před veřejností navždy zůstane tím, kdo si uvědomil a přiznal, že tam nemá co hledat. Když bylo odvolávání biskupů „administrativní záležitostí“, jak to českému kardinálu Vlkovi řekl prefekt Kongregace pro biskupy kardinál Quallet, zůstávalo břemeno vysvětlení na Vatikánu. Takto zůstane stín podezření navždy na tom, kdo bude pozván na bratrský rozhovor.
Anonymní dopisy
Jistě, nedá se vyloučit, že skutečně budou vysvětleny všechny okolnosti, dotyčný biskup bude pozorně vyslechnut a jeho argumenty budou zváženy a nakonec příslušná autorita spravedlivě rozhodne. Je možné i to, že od nynějška s každým, na koho přijdou anonymní dopisy, povedou ve Vatikánu bratrský rozhovor. Ale na základě zkušeností z kauzy arcibiskupa Bezáka nemáme žádný důvod si to myslet. S ním, ale ani s věřícími, kteří ho podpořili modlitbami a peticemi, dva a půl roku nikdo rozhovor nevede a ani s nimi nikdo z Vatikánu nekomunikuje. Odvolaný arcibiskup nedostal odpověď ani na jeden ze svých dopisů adresovaných příslušným autoritám, nikdo mu nevysvětlil důvody, na jejichž základě byl odvolaný, a papež ho nepřijal – navzdory tomu, že ho o to osobně prosil na audienci před šesti měsíci.
Retroaktivita neplatí
Dobře vím, že pokyny, které byly přijaty před měsícem, nemají retroaktivní účinek, na Róberta Bezáka se tedy nevztahují. Ale nemělo by být vysvětlení příčin a bratrský dialog v Církvi samozřejmostí i bez pokynů podepsaných papežem? Protože jestli tomu tak není, tak stejně nyní zůstanou jen na papíře a příslušné autority si je budou vykládat tak, jak se jim právě bude hodit. Z tohoto hlediska má arcibiskup Bezák možná i štěstí, že nikdo nemůže tvrdit, že mu bylo vše vysvětleno. Pokud se ovšem za bratrský rozhovor nepovažuje výzva nuncia, že když neodstoupí, bude odvolán.
Tichá revoluce?
Někdo by možná rád viděl v Pokynech ohledně demise diecézních biskupů tichou revoluci ve Vatikánu, ale mně se spíše jeví jako snaha zabezpečit se pro každý případ. Příslušné autority si uvědomily, že kauza Bezák se nesmí opakovat, a tak si to takto ošetřili. Nejsem úplný pesimista, připouštím, že z toho může vzniknout i něco dobrého, že to bude jeden z postupných kroků směrem k reformě římské kurie.
Arcibiskupu Bezákovi to ale nepomůže, i když jsou média plná zpráv, že papež mění pravidla kvůli němu. Proto by tato kosmetická úprava neměla uspokojit ani ty, kteří tuto kauzu sledovali a vnímali, že nadřízení se vůči němu zachovali nespravedlivě, až nečestně. Vysvětlení, že jeho posláním a ctí bylo i za cenu oběti přispět k takovéto změně, mohou přijmout historici možná za sto let. My zde a tady ho přijmout nemůžeme, protože je to člověk, který žije se svojí křivdou mezi námi.
A o člověka by v Církvi mělo jít v první řadě.
Se souhlasem autorky převzato z portálu Postoy.sk, do češtiny převedl -juml-
Mezititulky redakční.
Marie Vrabcová připravila knihu rozhovorů s arcibiskupem Róbertem Bezákem Vyznanie.
Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autorky.
