Seznamka
Modlitba na výstavišti v Letňanech
Autor: Daniel Bartoň / www.christnet.cz
V posledních několika dnech žila celá Praha celoevropským ekumenickým setkáním křesťanské mládeže - „poutí důvěry“- organizovanou mezinárodním hnutím Taizé. Toto setkání trvalo od pondělka 29. prosince do pátku 2. ledna - a zúčastnilo se ho asi třicet tisíc mladých delegátů snad ze všech států Evropy. Naše i zahraniční televizní stanice přenášely jejich společné modlitby a meditace, úmysly a náměty apoštolátu modlitby z výstaviště v Letňanech i ze svatovítské katedrály - za účasti českých i zahraničních vysokých představitelů katolické církve i mnoha dalších církví a samozřejmě i představenstva ekumenického hnutí Taizé - bratra Aloise i dalších.
Této velkorysé akci předcházely mnohotýdenní přípravy, ale o nich by mohli referovat ti povolanější. Hlavním oříškem ovšem bylo najít ubytování, resp. ubytovatele pro ty desetitisíce mladých z ciziny. Pokud vím, tato záležitost působila hluboké vrásky organizátorům: ještě pár dní před začátkem nebylo zcela jasné, zdali se najde dočasný domov pro zbývajících skoro deset tisíc zahraničních účastníků, a tak na všechny pražské farnosti i obce v nedalekém okolí Prahy bylo naléhavě apelováno: „ujměte se mladých hostů, poskytněte jim přátelské přijetí!“ Nebylo to snadné rozhodování: lidé si říkali: „Kdo ví, odkud k nám přijdou ti mladí cizinci? Co si budeme s neznámými lidmi po večerech povídat? Bude jim u nás chutnat, bude se jim u nás líbit? Jak si s nimi budeme rozumět?“ Ale nakonec - Bohu díky - všecko dopadlo dobře a všechny problémy byly včas vyřešeny. Myslím, že nikdo z těch, kdo se nechal pohnout k tomu, aby přijetím několika mladých křesťanů pod svou střechu přispěl ke zdárnému průběhu této významné a bohulibé akce, určitě nelitoval.
V pátek tedy úspěšné pražské setkání Taizé skončilo. Pod naší střechou našlo čtyřdenní domov pět polských studentek. Ještě v pátek ráno měly svou poslední modlitbu v bělohorském poutním kostele a po poledni od nás odjely i se svými kufry a batohy – nejdříve do hlavního centra na výstavišti v Letňanech - a odtud pak už jejich autobusem daleko - až do severního Polska. Cesta autobusem vyžaduje téměř deset hodin.
Když k nám ta děvčata v pondělí přijela, právě začínalo zimní počasí: napadl sníh, začalo mrznout – ale na jejich zpáteční cestu měly dost nevlídno - pršelo a byl dost silný vítr.
V předvečer odjezdu nám doma u stromečku pěkně zazpívaly několik polských koled, které v jejich podání zněly velmi melodicky - a ty krásné nápěvy se nám zdály trochu povědomé: jistě jsme je už někdy museli slyšet. Na oplátku jsme jim zazpívali jednu z našich nejhezčích koled, kterou složil ještě v době baroka Adam Michna z Otradovic: „Chtíc, aby spal, tak zpívala Synáčkovi… - a tu se ta milá děvčata k našemu překvapení jedna po druhé rozplakala - možná, že se jim přitom zastesklo po domově, když ještě doznívá vánoční doba… Bylo to nečekané u studentek - vysokoškolaček různých studijních oborů, ale milé. Všechna ta sympatická polsk&aacu te; děvčata byla velice příjemná, milá a za každou maličkost vděčná.
Jsme rádi, že byly u nás spokojené. Nebylo to snadné loučení – i když u nás byly jen tak krátkou dobu, přestali jsme si být cizí. Věříme, že jak ony, tak i ty tisíce ostatních zahraničních účastníků pražského ekumenického setkání mladých evropských křesťanů si z Prahy odvážejí pozitivní zkušenosti a dojmy - a že na pražské setkání budou vzpomínat rádi.
Nadpis redakční
