Seznamka
Daniel Bartoň
Autor: Magdaléna Straková
Násilí spáchané teroristy v Paříži a okolí vyvolalo bouřlivé reakce mnoha lidí působících ve veřejném prostoru. Ačkoliv stále nemáme mnoho věrohodných informací o násilnících a jejich motivaci, média jejich činy spojují s teroristickými skupinami, které jsou označovány za islamistické. Vyrojila se proto celá řada komentářů odsuzujících nejen spáchané činy, ale také islám, muslimy či náboženství obecně. Takový postup považuji za značně problematický.
Přemýšlet nad tím, kam směřujeme svůj smutek, hněv a strach
Když jsem se o pařížském útoku na sociálních sítích dozvěděl, přepadl mne smutek a lítost. Nejen nad přímými oběťmi, pachateli a jejich blízkými, ale také nade všemi, kteří se v nadcházejících dnech stanou sekundárními oběťmi pro jejich domnělé spojení s vrahy nebo kteří podlehnou tendenci démonizovat určité skupiny obyvatelstva.
Potěšilo mne proto množství českých i zahraničních komentářů varujících před jednoduchou spojnicí mezi teroristy, muslimy, islámem a náboženstvím. Zvedla se i nebývalá vlna článků ukazujících na absurdnost žádostí většinové společnosti o to, aby se umírnění muslimové distancovali od akcí radikálů (když taková vyjádření nejsou běžně žádána od křesťanů či ateistů).
Zklamaly mne však projevy skupinového dělení na „my“ a „oni“, které tvoří podtext nezanedbatelné části textů věnovaných těmto událostem. Samozřejmě, je třeba se vymezit vůči vrahům „obyčejných“ Francouzů. Těch však bylo pouze několik jednotlivců, ne tisíc, milionů nebo miliard. Navíc, pro smysluplnost takového vymezení by bylo třeba porozumět tomu, kdo vraždil a proč. Popravou (domnělých) pachatelů bez jejich slyšení se však pouze otevřela cesta pro zkratky a spekulace vycházející z odlišování „těch zlých“ od „nás dobrých“.
Dělení na „my“ a „oni“ je v rozporu s hodnotami, kterých si vážíme
Konstrukce „my“ na základě více či méně imaginárního „oni“ je sice v naší společnosti běžná, ale ve své podstatě zrazuje její základní východiska a výdobytky. Když vytváříme toto své „my“ (křesťané, ateisté, nemuslimové, bílí Evropané atp.), vyjadřujeme tím nadřazenost nad skupinou označovanou jako „oni“ (islamisté, teroristé, muslimové, věřící atp.). Tato nadřazenost se výrazně projevuje například v tendenci přehlížet naše vlastní chyby a selhání, i když mohou být často závažnější než ta, která vytýkáme skupině označované jako „oni“. To je přesně situace, před kterou varuje Ježíš: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ (Matouš 7,3).
Modlitba - Westminster (Anglie)
Autor: Daniel Bartoň
Dělení na „my“ a „oni“ však není jen v rozporu s křesťanskými hodnotami, ale také se sekulárními zásadami právního státu, neboť tento postup představuje popření principu rovnosti (rovné důstojnosti člověka). Ve své podstatě ospravedlňuje zacházení s druhým člověkem jako s prostředkem a nikoliv cílem, což je v rozporu jak se zásadami sekulární etiky (Kant), tak etiky většiny náboženských systémů (zlaté pravidlo).
Ilustrativním příkladem problematičnosti tohoto přístupu může být článek Pavla Svobody „Neexistuje hodný islám a zlý islám“. Autor v něm například uvádí: "Islám – na rozdíl od křesťanství – nemá staletími probojovaná a všemi závazně akceptovaná náboženská dogmata." To je poměrně odvážné tvrzení přehlížející různorodost křesťanských tradic: Pokud by křesťanstvo bylo skutečně tak jednotné ve své dogmatice, proč máme stále tolik různých církví, které si zakládají na odlišnosti své doktríny od „těch druhých“? Pavel Svoboda dále spojuje trvání na oddělené výchově dívek a chlapců s přítomností muslimů ve školních radách ve Spojeném království. Přehlíží tak skutečnost, že oddělené vzdělávání chlapců a dívek na britských ostrovech existovalo a existuje rovněž v případech, kdy jsou školní rady tvořeny křesťany, židy nebo ateisty– a že oddělené vzdělávání má v Británii dlouhou tradici z dob před výraznou imigrací muslimů (britskému čtenáři by proto nepřipadalo natolik cizí jako čtenáři českému či francouzskému).
Při čtení článků, jako je právě citovaný, může mít čtenář patřící do stejné skupiny jako pisatel pocit sebespravedlnosti a morální či kulturní nadřazenosti. Může si připadat, že patří ke skupině, která je té kritizované nadřazena. Má přece pádné důvody cítit se povýšeně (protože se dobře narodil). A ve své osvícenosti a blahosklonnosti má právo ty druhé nejen libovolně kritizovat (například urážejícími karikaturami), ale také napravovat (například tím, že jim zakáže nosit určitý druh „barbarského“ oblečení nebo postaví mimo zákon některou z jejich náboženských praktik, které nerozumí). Tím pošlapává nejen jejich lidskou důstojnost (zachází s nimi jako s prostředky k dosažení „vyšších cílů“), ale zjednodušuje také cestu těm, kteří budou chtít napravit jeho, až se se svým přesvědčením dostane do menšiny.
Co můžeme jako jednotlivci dělat?
Jestliže skutečně vycházíme z hodnot křesťanství, lidských práv a právního státu a cítíme se spoluzodpovědní za stav komunit, v nichž žijeme, měli bychom se zamýšlet nad tím, jak naše skutky přispívají k vytváření prostředí, ve kterých dochází k násilnostem – nebo naopak prostředí, která mají harmoničtější charakter. Měli bychom se zamýšlet nad tím, zda pomáháme lidem cítit se i přes jejich odlišnosti členy naší komunity, nebo je svým jednáním tlačíme na (či za) okraj a přispíváme k jejich radikalizaci.
Jaké konkrétní důsledky má například produkování či šíření článků vystavěných na schématu „my“ versus „oni“? Jaký vliv má naše znalost „těch druhých“ pouze na základě mediálních zkratek? K čemu vedou nenávistné komentáře pod novinovými články či na sociálních sítích? Jaké důsledky může přinést očerňování, provokace a urážení druhých, které jsou vedeny touhou po větší čtenosti či osobním prospěchu?
V žádném případě neříkám, že bychom neměli odsuzovat hanebná jednání. Je však třeba obzvláštní opatrnosti při spojování hanebností se širšími skupinami nebo jevy. Spojování, ke kterému nás takřka nevyhnutelně vedou mediální zkratky a nedostatek informací.
Daniel Bartoň je advokátem v Praze a odborným asistentem na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy
