Seznamka
Protestní demonstrace muslimů Praze
Autor: Jakub Koláček
V Plzni v pátek 9. a v Praze v sobotu 10. ledna se sešli muslimové žijící a studující v České Republice, aby odsoudili teroristické vraždění v Paříži. V modlitebně v budově lochotínské koleje se shromáždili v Plzni žíjcí muslimové (včetně studentů tamní Lékařské fakulty UK). Přišly jich zhruba čtyři desítky, podle Plzeňského deníku bylo hlavním tématem kázání studenta medicíny Suleimana Rashida odsouzení pařížských útoků. „Chceme vyjádřit upřímnou soustrast rodinám, kterým při útoku někdo zemřel. Velmi nás to mrzí. Islám je náboženstvím odpuštění, nesmí se v něm ubližovat nevinným lidem, protože to je v rozporu s islámskými hodnotami," řekl ve svém proslovu a vyzval ke společné modlitbě nejen za oběti ve Francii, ale i za mír v celé zemi.
V průběhu modlitby bylo citováno prohlášení Svazu muslimských studentů a mládeže v ČR vydané
téhož dne. Podle něj byl krvavý útok na redakci Charlie Hebdo „odporný teroristický čin, který nelze ospravedlnit za žádných okolností“. Podle prohlášení nelze útoky připsat žádnému konkrétnímu náboženství, kultuře ani společenské skupině. Z textu lze vyčíst snahu zabránit paušálnímu odsouzení islámu a všech muslimů, snahu, která je společná všem muslimským odsouzením islámského extremismu.
Pražskou manifestaci na Václavském náměstí uspořádala desítka muslimských organizací: Všeobecný Svaz muslimských studentů a mládeže, Islámská nadace v Praze, brněnská jazyková škola Alfirdaus, Ústředí muslimských obcí v České republice, Islámská nadace v Brně a muslimské obce v Praze, Brně, Karlových Varech, Hradci Králové a Teplicích. Akce se účastnilo kolem padesátky osob, nejen muslimů, ti ale mezi účastníky jednoznačně převažovali.
Uday Zabadi za Všeobecný Svaz muslimských studentů a mládeže na shromáždění mimo jiné řekl: „Tento děsivý krvavý útok je odporným teroristickým činem a nelze jej za žádných okolností ospravedlnit, natož jej omlouvat náboženskými či kulturními důvody.“ Dále promluvili bývalý předseda Muslimské obce v Praze Vladimír Sáňka nebo zástupce propalestinského Mezinárodního hnutí solidarity (ICM) Zdeněk Jehlička.
Ilustrační foto - Protestní demonstrace muslimů proti terorismu v Praze
Autor: Jakub Koláček
Některé z transparentů na pražské manifestaci odkazovaly k jedné z obětí pařížského útoku, policistovi muslimské víry Ahmedu Merabetovi. „Nejsem Charlie,“, říkaly tyto transparenty, „jsem Ahmed, mrtvý policista. Charlie zesměšňoval mou víru a kulturu a já jsem zemřel, když jsem bránil jeho právo to dělat.“ Výrok vyjadřuje postoj řady muslimů dnes: odsuzují zavraždění novinářů z Charlie Hebdo, ale nemohou se s nimi identifikovat (tedy přijmout za své heslo „Je suis Charlie“), protože nemohou souhlasit se znevážením proroka Mohameda. Identifikují se proto s mrtvým policistou-muslimem, jednou z obětí a současně příkladem začlenění do francouzské společnosti.
Jiné z hesel pražských demonstrantů znělo „Terorismus nemá náboženství“. To je z věcného hlediska banální konstatování zjevné skutečnosti: podíváme-li se na jakoukoli statistiku teroristických činů, najdeme mezi jejich pachateli zástupce všech světových náboženství a jiných ideologií. Je ovšem potřeba to takto zdůrazňovat, protože výrok (bohužel šířený i politiky ve vysokých funkcích včetně současného českého prezidenta), že „ne každý muslim je terorista, ale každý terorista je muslim“, zní pro svou údernost pro řadu lidí tím přitažlivěji, čím je nesmyslnější.
Pražská demonstrace byla poklidná, přítomni byli pouze tři odpůrci s transparentem připomínajícím jména několika satirických básníků, jejichž usmrcení se připisuje Prorokovi islámu. Skuteční protivníci ale nebyli fyzicky přítomni. Nacházejí se v diskusích pod články o plzeňském modlitebním shromáždění, ale vlastně všude, kde se píše cokoli dotýkajícího se islámu, byť by to byla i zpráva o tom, jak muslimský zaměstnanec pařížského košer lahůdkářství zachránil před vrahy několik židovských hostů tím, že je ukryl do lednice. Islám jako takový je podle tohoto rozšířeného názoru zlo a zlem a nebezpečím jsou proto i všichni muslimové, bez rozlišování.
Boj s touto vyhrocenou islamofobií, přesněji však antiislamismem, není a nebude pro muslimy žijící v České republice jednoduchý. Její obětí se stávají, aniž by na našem území došlo k jakémukoli teroristickému či jinému násilnému činu ze strany muslimské menšiny. Pro určitý typ lidí jakékoli odsouzení terorismu ze strany muslimů bude vždy jen projevem lstivosti a vychytralosti, zastírající skutečný cíl: dobytí České republiky a Evropy, ať již bombami skutečnými, nebo „časovanými bombami“ ženských děloh. Tento typ myšlení je druhem teorie spiknutí a zřejmě s ním nelze diskutovat, ať již z jakékoli pozice.
Omluvy z muslimské strany jsou pro muslimy dost nevděčná záležitost. Ačkoli se po teroristických útocích spáchaných lidmi hlásícími se k islámu odsouzení ozývají pravidelně, stejně pravidelně bývají buď opomíjena, nebo považována za stále nedostatečná. Židovská filmařka z New Yorku Katie Halperová shromáždila 46 příkladů muslimského odsouzení vražd v Paříži, ze strany islámských organizací i jednotlivců, a poté konstatovala, že některá vlivná americká média, v první řadě konzervativní televize Fox News (ale nejen ona) stále opakují, že žádné omluvy a odsouzení ze strany muslimů nezazněly.
Vlna odsuzování teroristických útoků v Paříži, která ze strany muslimů na celém světě právě probíhá pod heslem Mým jménem NE!, a jejíž součástí byla i pražská manifestace, má přesto velký význam. Odsuzování teroristických činů není nikdy dost; a stejně tak není nikdy dost snahy zbavovat se vlastní neinformovanosti a usilovat o skutečné porozumění komplikovaným skutečnostem.
