Oprávněné obavy

PhDr. Jiří Horák, Ph.D.
Autor: Archiv autora

Dne 26. ledna se Marián Sekerák ve svém článku (Kdož jsou Boží bojovníci na Slovensku?) pustil do poměrně tvrdé kritiky iniciátorů Referenda o ochraně rodiny, jež se má na Slovensku uskutečnit 7. února letošního roku. Panu Sekerákovi se dané téma jeví jako „skandální“, a to prý z toho důvodu, že se na Slovensku stejně rodí velká část dětí mimo rodinu, církev má nedostatek kněžských povolání a dost vlastních problémů. Podle autora pak masivní kampaň katolických konzervativců zapadá do širšího kontextu strašení „rodovou ideologií“. Protagonisté referenda pak dle autora, pomocí identifikace vnějšího nepřítele, jen sami pro sebe omlouvají vlastní slabou víru a úmyslně při tom ztotožňují militantní ateismus s odlišnou sexuální orientací.

Podívejme se tedy, o čem přesně kritizované referendum bude. Otázky referenda jsou tři, přičemž první se ptá, zda občané souhlasí s definicí manželství pouze a jedině jakožto svazku jednoho muže a jedné ženy. Druhá otázka se táže na souhlas, či nesouhlas s adopcí dětí osobami stejného pohlaví. Třetí otázka se ptá, zda mají rodiče právo neposílat děti na výuku týkající se sexuálního chování či eutanazie, pokud s obsahem výuky nesouhlasí.

Když si pročítám tyto otázky, na rozdíl od pana Sekeráka mi skandální vůbec nepřipadají. Jsou to požadavky křesťanů, kteří si povšimli a jsou oprávněně znepokojeni šířením tzv. ideologické kolonizace, na kterou upozorňuje sám papež František. Onou kolonizací je myšlena snaha o redefinici instituce manželství, většinou na základě „vědeckých“ poznatků genderové teorie odmítající křesťanský rodinný ideál. Jak nás papež upozorňuje, tyto ideologické kolonizace usilují o zničení křesťanské rodiny.

Pan Sekerák sice tvrdí, že nepotřebujeme hledat vnější nepřátele v nějaké „smyšlené lobby“, pohled na současný vývoj v některých západních zemích však ukazuje, že toto protikřesťanské tažení není smyšlené ani zdaleka. Ideologická kolonizace skutečně probíhá a má čím dál silnější politické lobby, jež postupuje klasickou salámovou metodou. Jako první je postulován požadavek registrovaného partnerství osob stejného pohlaví, který by řešil právní záležitosti plynoucí z jejich vzájemného soužití. Po splnění tohoto požadavku se za několik málo let objeví požadavek na uzákonění manželství osob stejného pohlaví. Následuje požadavek na osvojení a adopci dětí. Tím však ideologická kolonizace nekončí. Naopak, ruku v ruce s uzákoněním manželství osob stejného pohlaví a možnosti adopce dětí se mění i osnovy učebnic, do kterých se dostává nová „genderově korektní“ definice rodiny, jež je nově vyžadována jako jediná správná. A vzápětí přicházejí první žaloby na instituce a jednotlivce, kteří vycházejí z definice manželství tradičně křesťanské. Nedávno byl například v Německu odsouzen do vězení rodič, který odmítal posílat své dítě na hodiny „genderově vyvážené“ sexuální výchovy. V Británii jsou katolické školy nuceny přestat učit o svátosti manželství muže a ženy a musí vést své žáky k „náležité úctě vůči manželství osob stejného pohlaví“, přičemž školy, které nebudou toto nařízení dodržovat, mají být zrušeny. Podobných případů lze v západní Evropě v posledních několika málo letech zaznamenat desítky. Pozadu nezůstává ani americký kontinent. Například v Brazílii v současnosti probíhají debaty o kriminalizaci kněží, již odmítnou sňatky osob stejného pohlaví nedávno prosazené justicí.

Dle mého názoru nejsou tedy požadavky protagonistů referenda skandální, ale naopak reagují na ideologickou kolonizaci, jež se snaží pomalu rozložit křesťanské manželství a rodinu, což se v mnoha regionech skutečně děje. Tento proces pak není automatický a samozřejmý, ale je zpravidla veden odshora dolů prostřednictvím lobby a politickým tlakem. Podíváme-li se na západ od našich hranic, jako by věřící často neměli sílu těmto tlakům čelit a postavit se tak jasně za křesťanské hodnoty. Slovenští věřící však zatím tu sílu mají, jak si povšiml sám papež František, který iniciátory petice povzbudil k odvaze.

Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.

PhDr. Jiří Horák, Ph.D. je sociolog se zaměřením na historickou sociologii, sociologii náboženství a politiky. Komunální politik.