Seznamka
Arcibiskup Róbert Bezák
Autor: Facebook.com
Dne 1. března 2015 se odvolaný trnavský arcibiskup Róbert Bezák dožívá 55 let. Na řadě míst, včetně pražského Nejsvětějšího Salvátora, se při té příležitosti konají bohoslužby „na poděkování za jeho život a za sílu pro něj a moudrost pro ty, kteří mohou jeho situací pohnout“ (seznam bohoslužeb). Podle veřejně dostupných informací se v lednu 2015 vrátil z „vyhnanství“ v severoitalském redemptoristickém klášteře v Bussolengu u Verony, kde pobýval od prosince 2013, nyní je na Slovensku na návštěvě u rodiny a rozhoduje se o své budoucnosti. Přestože není v církevním trestu, nemůže veřejně slavit bohoslužby. Přes přímluvy českých biskupů během jejich návštěvy ad limina v únoru 2014 a krátké setkání s papežem Františkem po generální audienci 25. června 2014 mu podle dostupných informací stále nebyla umožněna audience. Dodnes nevyjasněné okolnosti jeho rychlého odvolání, zveřejněného bez dalšího vysvětlení 2. července 2012 těsně před odjezdem papeže Benedikta XVI. na jeho letní sídlo v Castel Gandolfu, vzbuzují pochybnosti a zůstávají skandálem nejen slovenské katolické církve.
Nasyť nás svým milosrdenstvím
Róbert Bezák, vysvěcený v roce 1984, vstoupil do řádu redemptoristů. V letech 1990-1993 na Accademia Alfonsiana v Římě absolvoval postgraduální studium morální teologii, kterou v letech 1993-2005 vyučoval v Banské Bystrici a v Trnavě. V letech 1993-2005 byl viceprovinciálem redemptoristů na Slovensku, v letech 1996-2002 byl zároveň předsedou Konference vyšších řeholních představených na Slovensku. V letech 2005-2008 byl administrátorem mariánského poutního místa na Starých Horách, v letech 2008-2009 v Radvani. Dne 18. dubna 2009 byl jmenován trnavským arcibiskupem, 6. června 2009 přijal biskupské svěcení, při kterém hlavní světitel kardinál Jozef Tomko mimo jiné mluvil o „nové etapě“, která znamená „nový elán“ a „obrodu na duchu“. Jeho biskupským heslem je verš „Imple nos Misericordia“ (Naplň nebo nasyť nás milosrdenstvím, podle verše Ž 90, 14: „Nasyť nás svým milosrdenstvím hned ráno a po všechny dny se budeme radovat a plesat.“). Nový arcibiskup převzal trnavskou arcidiecézi v nelehké situaci. Rok předtím, dne 14. února 2008, došlo k velké reorganizaci diecézí na Slovensku, při níž bylo sídlo metropole přeneseno do Bratislavy (novým metropolitou se stal tehdejší pomocný biskup Stanislav Zvolenský, nar. 1958) a trnavská arcidiecéze se zmenšila zhruba na třetinu oproti původní bratislavsko-trnavské arcidiecézi. Jeho předchůdce arcibiskup Ján Sokol (nar. 1933, trnavskou arcidiecézi vedl v letech 1988-2009) situaci neřešil, navíc byl vystaven rostoucí kritice kvůli podezření z nejasných finančních transakcí. Nepopulární opatření v podobě snížení nákladů na správu arcidiecéze a propouštění připadlo jeho nástupci. Ten se kromě toho snažil o další aktivity, které měly zajistit zhodnocení majetku a otevřít církev veřejnosti (např. otevření Galérie trnavské arcidiecéze v dubnu 2011, zřízení stejnojmenné restaurace v prostorách arcibiskupství v únoru 2012, plánované zpřístupnění arcibiskupských zahrad atd.).
Odvolání
Jedním z prvních kroků nového arcibiskupa bylo provedení personálního a ekonomického auditu, jehož výsledky potvrdily nestandardní postupy ve finančních záležitostech arcidiecéze. Snahou o transparentnost spojenou s razantními personálními změnami, ráznými vystoupeními vůči svému předchůdci a především komunikací s médii si arcibiskup nadělal řadu nepřátel. V neposlední řadě arcibiskup Bezák vypovídal v rámci soudního sporu arcibiskupa Sokola s časopisem .týždeň, který v květnu 2009 zveřejnil články o převodu 500 milionů korun z prodeje církevních pozemků na účet bývalého agenta StB Štefana Náhlika (krajský soud v květnu 2013 potvrdil prvoinstanční rozhodnutí ve prospěch časopisu .týždeň, ale začátkem roku 2015 se arcibiskup Sokol obrátil na Ústavní soud, aby tento rozsudek přezkoumal). Podle pozdějšího tvrzení arcibiskupa Bezáka žádosti o pomoc a spolupráci, se kterými se od počátku obracel na slovenskou biskupskou konferenci a příslušné vatikánské úřady, zůstaly bez odezvy.
Místo finančního hospodaření svého předchůdce se předmětem vyšetřování stal samotný arcibiskup Bezák. Koncem ledna 2012 proběhla apoštolská vizitace vedená litoměřickým biskupem Janem Baxantem, během níž podle některých svědectví především zjišťoval, jaká by byla reakce na odvolání arcibiskupa. Začátkem května 2012 se Kongregace pro biskupy obrátila na arcibiskupa Bezáka s 11 otázkami, jejichž formulace svědčí o tom, že šlo o ověřování si došlých udání (otázky včetně Bezákových odpovědí). Koncem června 2012 byl arcibiskupu Bezákovi na slovenské nunciatuře předložen list podepsaný nunciem, který jej vyzýval k rezignaci, k zákazu komunikace s médii a k opuštění území trnavské arcidiecéze. Po jeho odmítnutí byla dne 2. července 2012 vatikánským zpravodajským servisem zveřejněna stručná zpráva, že byl arcibiskup Bezák zbaven pastorační služby v trnavské arcidiecézi.
Opakované mlčení
Přes mnohé protesty proti takovému postupu se slovenská církevní hierarchie uchýlila k mlčení a opakovanému odvolávání na údajnou vůli a rozhodnutí papeže, vůči němuž je třeba být poslušný. Taková tvrzení však neberou v úvahu skutečnost, že podnětem pro jednání Vatikánu byla udání došlá ze Slovenska, jak např. uvádí vyjádření apoštolské nunciatury z 9. července 2012 („Na základe početných podnetov poslaných priamo Svätej stolici kňazmi a veriacimi ohľadom pastoračnej situácie v trnavskej arcidiecéze...“). Skutečnost, že otázky k šetření „vznikly na základě reportů a udání ze Slovenska“, potvrdil v rozhovoru z června 2013 pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka. K vyjasnění situace příliš nepomohlo, že slovenské katolická média se ke kauza nevyjadřovala. Některé hlasy na podporu arcibiskupa Bezáka brzy ustaly (za zmínku stojí především vyjádření slovenských redemptoristů: prohlásili, že arcibiskupa Bezáka „dlhodobo poznáme /v letech 1993-2005 byl jejich představeným - pozn. MV/ ako dobrého človeka, kňaza a rehoľníka i biskupa. Nedokážeme si spojiť tento obraz, ktorý o ňom máme, so správou o jeho odvolaní. V duchu poslušnosti voči Svätému Otcovi toto rozhodnutie vo viere prijímame, a dúfame, že dôvody jeho prekvapivého odvolania budú vysvetlené.“), místo toho se objevilo několik pokusů o jeho diskreditaci (polský kněz Daiusz Oko jej obvinil z podpory homosexuálních kněží, italský novinář Sandro Magister pro změnu z velkých finančních ztrát) a někteří duchovní, kteří se ke kauze vyjadřovali kriticky byli postiženi (např. františkánský kněz Leopold Jaroslav Jablonský).
Dopis biskupa Baxanta z února 2014 chválící pochybné dílo o Bezákové kauze od již zesnulého jezuity Šebastiána Laba
Autor: Plus.sk
Triumfem v celé kauze měl být vlastnoručně podepsaný dopis papeže Benedikta XVI. z 18. října 2012, který arcibiskup Stanislav Zvolenský veřejnosti předložil na tiskové konferenci po 73. plenárním zasedání slovenské biskupské konference dne 8. listopadu 2012 (list papeže, audiozáznam tiskové konference). Výsledkem však bylo podle mne poměrně trapné vystoupení, v němž arcibiskup Zvolenský nebyl schopen zodpovědět otázky novinářů na jeho kontakty s odvolaným arcibiskupem Bezákem. Další vlna mlžení ze strany církevních představitelů nastala v prosinci 2012, kdy odvolaný arcibiskup Bezák porušil uložené mlčení a vyjádřil se ke své kauze v médiích. Reakcí byl rozhovor tehdejšího mluvčího biskupské konference Jozefa Kováčika (od 1. prosince 2014 je programovým ředitelem TV LUX) v Hospodářských novinách, v němž uvedl několik nepravd (blíže jsem se k tomu vyjádřil na svém blogu). Např. že za posledních let bylo takto odvoláno více než 70 biskupů (ve skutečnosti se jednalo pouze o 4 případy, včetně Bezáka, u všech ostatních však byly důvody odvolání zveřejněné). Ostatně Kováčik již koncem června 2012, pár dní před Bezákovým odvoláním, obvinil Františka Mikloška, který první zveřejnil informaci o chystaném odvolání, z vytváření nesmyslných konspiračních teorií.
Odchod ze Slovenska
Po odstoupení papeže Benedikta XVI. a zvolení nového papeže Františka se mnozí domnívali, že dojde k nějakému posunu i v kauze odvolaného arcibiskupa Bezáka. Jenže 11. července 2013 byl novým trnavským arcibiskupem zvolen Ján Orosch, blízký spolupracovník arcibiskupa Sokola (od roku 2004 byl jeho pomocným biskupem), který byl bezprostředně po odvolání arcibiskupa Bezáka pověřen vedením arcidiecéze, přičemž úspěšně zlikvidoval všechny projekty svého předchůdce a především zamezil dalším případným únikům informací o hospodaření arcidiecéze. K určité drobné změně však přece jen došlo, neboť hned následující den, 12. července 2013, bylo na stránkách slovenské biskupské konference v portrétu Róberta Bezáka opět uvedeno „emeritní arcibiskup“ (od prosince 2012 bylo uváděno „bývalý trnavský arcibiskup“) a slovenská biskupská konference se vyjádřila, že se o odvolaného arcibiskupa „postarají“, což však on odmítl. Jak už jsem uvedl dříve, v prosinci 2013 se odebral do redemptoristického kláštera v Bussolengu u Verony. Ještě předtím vyšel v listopadu 2013 knižní rozhovor s Marií Vrabcovou s názvem Vyznanie.
Pro českého čtenáře není bez zajímavosti i angažmá českého episkopátu v této kauze. Vědomě ponechávám stranou i jiné hlasy z českého prostředí kritizující odvolání arcibiskupa Bezáka (např. Tomáše Halíka nebo Vojtěcha Kodeta). Hned v červenci 2012 se biskup Václav Malý v Českém rozhlase vyjádřil, že si v souvislosti s odvoláním „klade některé otazníky“ a že arcibiskupa Bezáka poznal jako člověka, který se snažil o otevřenost a přímost. Po nástupu papeže Františka se vyjádřili i oba čeští kardinálové. Emeritní pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk uvedl, že arcibiskupa Bezáka poznal jako „čestného a upřímného kněze“ a způsob jeho odvolání mu připadl zvláštní. Pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka v rozhovoru z června 2013 prohlásil: „Mohu říci zcela otevřeně, že pan arcibiskup Bezák nebyl odvolán na základě nějakého morálního deliktu. Celá kauza do jisté míry vypovídá o slovenské politicko-církevně-náboženské situaci.“ Na druhou stranu oba ostře kritizovali způsob, jakým někteří věřící vyjadřují podporu odvolanému arcibiskupovi, kardinál Duka v reakci na protesty v brněnské katedrále dne 26. října 2013, kardinál Vlk v rozhovoru z března 2014 protesty přirovnal ke způsobům „rakouské sekularizované organizace My jsme církev“. Podle mého však zapomínají na to, že nebýt těchto viditelných protestů a tlaků „zdola“, tak by se kauzou odvolaného arcibiskupa zřejmě nikdo nezabýval. Zřejmě ani samotní čeští biskupové by se za Bezáka nepřimlouvali při své návštěvě ad limina v únoru 2014. I když – jak se zatím zdá – zůstala jejich přímluva o osobní audienci arcibiskupa Bezáka u papeže stále nevyslyšená. Pokud oba kardinálové kritizují podporu Bezákovi a tvrdí, že takto věci v církvi řešit nelze, tak nám dluží vysvětlení, jak by se mělo postupovat „správně“.
Necelé tři roky po odvolání stále není zřejmé, proč k tomuto razantnímu kroku došlo. Kardinál Duka se v uvedeném rozhovoru snaží omlouvat pomyslného „černého Petra“ českého episkopátu, tj. účast litoměřického biskupa Jana Baxanta na vizitaci v trnavské arcidiecézi, tím, že bylo potřeba někoho, kdo „bude rozumět slovensky“. Okolnosti angažmá biskupa Baxanta jsou a zůstanou zahalené tajemstvím s ohledem na závazek mlčenlivosti. Jeho roli příliš neprospívá, pokud je autentický soukromý dopis z února 2014 chválící pochybné dílo o Bezákové kauze od již zesnulého jezuity Šebastiána Laba, od kterého se distancovali slovenští jezuité (kopie dopisu).
Kardinál Jozef Tomko
Autor: mzv.sk
Podobné kauzy ve světě
Ukázek, že podobné kauzy lze řešit jinak, je celá řada. Můžeme uvést nedávné odvolání biskupa paraguayské diecéze Ciudad del Este (Rogelio Ricardo Livieres Plano) dne 25. září 2014, které v některých kruzích vzbudilo emoce, neboť se jednalo o konzervativního biskupa a člena vlivného Opus Dei. Prohlášení o odvolání doprovodilo stanovisko, které tento krok stručně vysvětlilo. Ještě zajímavější může být kauza odvolaného německého "biskupa luxusu" (limburského Franz-Petera Tebartz-van Elsta, v říjnu 2013 byla nad diecézi vyhlášena zvláštní správa, k 26. březnu 2014 biskup rezignoval). Zároveň s biskupovou rezignací byla zveřejněna detailní zpráva o celé kauze a nový předseda německé biskupské konference kardinál Reinhard Marx vydal prohlášení, v němž mimo jiné konstatoval, že z této kauzy plyne poučení, že je třeba důsledně dbát na větší transparentnost a důvěryhodnost církve. Začátkem prosince 2014 byl Tebartz-van Elst „umístěn“ ve Vatikánu, jako delegát pro katechezi v rámci Papežské rady pro hlásání nové evangelizace. Při srovnání těchto kauz jsem však byl upozorněn na skutečnost, že největším proviněním arcibiskupa Bezáka bylo to, že si dovolil veřejně upozorňovat na to, že se jeho předchůdce dopouštěl chyb. To mu v případě arcibiskupa Sokola, k němuž je většina slovenské biskupské konference loajální a který má prostřednictvím Slováků ve Vatikánu zřejmě stále velký vliv, nemohlo jen tak projít. Z celé kauzy pak zůstává pocit, že „účinná kolegialita“, k jejímuž obnovení vyzval papež Benedikt XVI. ve výše zmíněném listu, se v pojetí slovenského episkopátu zaměňuje s klientelismem a vzájemným krytím v případě nějakých prohřešků.
Oživení církve?
Štefan Hríb ve svém příspěvku nazvaném „Ako kauza Bezák zmenila vnímanie cirkvi na Slovensku“ na kolokviu Na cestě k dialogu v církvi, které se konalo v květnu 2014 v Olomouci, uvedl, že jmenování arcibiskupa Bezáka bylo pro mnohé znamením nového přístupu katolické církve k veřejnosti a novou šancí pro obraz církve. Způsob jeho odvolání naopak tuto šanci nadlouho zabil a sama církev posílila všechny stereotypy a podezření, které vůči ní společnost má. Přesto však Hríb skončil optimisticky, když v kritických reakcích na toto odvolání spatřuje přece jen možnost budoucího oživení v církvi, i když to zřejmě bude vyžadovat dlouhé trápení nebo život na okraji.
Vatikánský komentátor John L. Allen ve svém článku z 13. července 2012 v souvislosti s kauzou odvolaného arcibiskupa Róberta Bezáka mluvil o tikající časované bombě, která hrozí výbuchem, pokud tehdy nově jmenovaný mediální poradce Vatikánu Greg Burke nebo někdo jiný z vatikánských úředníků nepřijde s rychlým a přesvědčivým zdůvodněním tohoto odvolání. Vysvětlení však nepřišlo ani po určitých změnách ve Vatikánu (nedělejme si však iluze o jejich rozsahu) a z kauzy se stala hnisající a zapáchající jizva, která ubírá na věrohodnosti především představitelům slovenské katolické církve. Plného objasnění celé kauzy se asi těžko dočkáme, neboť by to v důsledku zřejmě muselo znamenat buď rekonstrukci slovenské biskupské konference nebo přinejmenším veřejného vyznání a následné pokání některých jejích členů. S ohledem na proběhlou generační obměnu slovenského episkopátu a na věk současných biskupů (s výjimkou 75letého rožňavského biskupa Fila jsou diecézní biskupové ve věku 56-64 let) jsou personální poměry nastaveny na dalších zhruba 10 až 20 let.
Nedávné referendum na Slovensku navíc ukázalo, že slovenská lobby ve Vatikánu má stále velký vliv. Např. papež přečte předložený dokument připravený lidmi, kterým důvěřuje (mám na mysli vystoupení v závěru kamerami zaznamenané generální kongregace dne 4. února 2015, které přišlo ve chvíli, kdy na Slovensku již byly billboardy s papežem a jeho údajnými slovy z neveřejné bohoslužby ze dne 22. ledna). Jen připomínám, že kardinál Tomko byl jedním ze tří kardinálů, které papež Benedikt XVI. v dubnu 2012 pověřil vyšetřováním úniků materiálů (tzv. Vatileaks). Momentálně nejvýše postavený Slovák ve Vatikánu je zřejmě titulární arcibiskup, teprve 50letý Cyril Vasiľ (nar. 1965), který je ve Vatikánu již od roku 1987. Po mnoha akademických funkcích se v roce 2009 stal sekretářem Kongregace pro východní církve, což je druhá nejdůležitější funkce po kardinálu-prefektovi dané kongregace a hlavní výkonná síla. Poradcem této kongregace jmenoval papež v únoru 2014 jiného Slováka, profesora Miroslava Konštance Adama, od roku 2012 rektora Papežské univerzity sv. Tomáše Akvinského v Římě (tzv. Angelicum). Ve jmenování Slováků na významných místech bychom mohli pokračovat. S množstvím Slováků ve Vatikánu na druhou stranu může překvapit, že v novodobé historii existence samostatného Slovenska dosud nedošlo k žádnému jmenování kardinálem (oběma kardinálům je 91 let, byli jmenováni v roce 1985 /Tomko/ a v roce 1991 /Korec/).
Prostor pro růst dostatečného množství vzdělaných a pastoračně zkušených osobností
Domnívám se, že maximum možného v této kauze bude zřejmě nějaké „umístění“ arcibiskupa Bezáka ve strukturách katolické církve mimo Slovensko. Obava, že nejdůležitější vlastností slovenského biskupa bude jeho loajalita ke svým kolegům a nevybočení ze zaběhnuté dosavadní praxe, zůstává. Doufám, že chystaná generační obměna českého episkopátu dopadne lépe. I když ani v českém církevním prostředí se zřejmě příliš nedaří vytvořit prostor pro růst dostatečného množství vzdělaných a pastoračně zkušených osobností, kteří by byli schopní naslouchat současným potřebám lidí a vnášet do života církve i společnosti kvas evangelia bez ideologických zkratek.
Arcibiskupovi Róbertu Bezáku u příležitosti jeho narozenin přeji, ať se mu i přes nepřízeň kolegů v biskupské službě a různých vatikánských struktur podaří nalézt vlastní pole působnosti, v němž bude moci hlásat evangelium i bez vnějších znaků církevní hierarchie a možná o to opravdověji, silou samotné Ježíšovy zvěsti. Podobně jako před ním např. v roce 1995 sesazený biskup v Évreux Jacques Gaillot nebo řada biskupů tzv. podzemní církve z doby komunistické totality atd. Příkladů k inspiraci je celá řada a práce na Boží vinici může mít mnohem rozmanitější podoby, než se některým lidem může zdát.
Autor je teolog a církevní historik. Vyučuje na Institutu ekumenických studií na ETF UK.
