Seznamka
Lucas Cranach: Ukřižování (1501)
Autor: Wikipedia.org
„Odevzdal jsem vám p ř e d e v š í m , co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem.“
To je nejstručněji a nejpřesněji vyjádřená zvěst o velikonoční události. Zapsal ji apoštol Pavel v 1.listě korintským křesťanům (kap.15, v. 3-4). Středem této události je J e ž í š K r i s t u s. Vyvrcholením a dokonáním jeho cesty je jeho ukřižování a vzkříšení. Apoštol tu uvádí, proč k tomu došlo.
Především: Ježíš Kristus zemřel na kříži a třetího dne vstal z mrtvých „p o d l e P í s e m“ (rozumí se podle Písem svatých Starého zákona). Jak tomu máme rozumět? Prostě: Ježíšova smrt nebyla tragédie. Nerozhodl o ní osud, proti kterému nic nezmohl ani Kristus, ani jeho učedníci, ani sám Bůh. O Ježíšově smrti na kříži nerozhodl ani Jidáš, ani Kaifáš, ani římský guvernér Pilát, jakkoli jsou za ni odpovědni. Jestliže Ježíš Kristus zemřel „podle Písem“, pak to znamená, že o jeho utrpení a smrti ve svém věčném plánu rozhodl sám Bůh. Ježíšův příběh od začátku až do konce probíhá podle vůle Boží. Jistě: „je to divné před očima našima“ (Za 18,23; Mk 12,11) .
Proč o tom Bůh takto rozhodl? Odpověď nalezneme, když si před oči postavíme ty „n a š e h ř í c h y“, o kterých tu apoštol mluví. Naše hříchy – to nejsou jen nějaké naše bezbožné a nemravné činy, ale základní postoj a orientace každého z nás, všech lidí. Je to náš notorický sklon nerespektovat Boha jako nejvyšší autoritu a naše neochota žít z Boží lásky. Naše hříchy, to je naše vzpoura proti Bohu. Náš hřích záleží v tom, že jsme se k Bohu obrátili zády, že jsme se od něj vzdálili a jemu odcizili. (Názorně to podává Ježíš ve svém podobenství o marnotratném synu). Bůh se však rozhodl, že za toto naše provinění nepotrestá nás. Apoštol jinde napsal: „Toho, který nepoznal hřích, ztotožnil s hříchem“ (2Kor 5,21). A Boží syn, Ježíš Kristus z lásky k nám uposlechl vůli Otce. To, čím jsme se my provinili, vzal na sebe, na našem místě se dal odsoudit a potrestat, aby nám bylo odpuštěno, abychom my byli zachráněni. Ano, je to divné před očima našima.
Ježíšovou popravou na kříži a jeho pohřbením však netriumfovala smrt. Podle Písem Bůh rozhodl, že se toho všemi opuštěného a zavrženého zastane. Proto: „Ježíš Kristus třetího dne vstal z mrtvých!“ Je to divné před očima našima.
Tak to jsou Velikonoce. To je hlavní obsah evangelia. To je nepohnutelný a nepostradatelný základ naší víry a naděje. S tím už nikdy nikdo nepohne. Nikdo to nezvrátí. To platí, ať o tom víme nebo nevíme, ať tomu věříme nebo nevěříme. Když tomu věříme, je to pro nás důvod k nevýslovné radosti a oslavování Boha: „Hoden je ten Beránek zabitý vzíti moc … i čest a slávu“ (Zj 5,12). „Aj, zvítězil Lev z pokolení Judova“ (Zj 5,5). „Spasení jest od Boha našeho na trůnu sedícího a od Beránka“ (Zj 7,10).
Modleme se:
Bože, dopřej nám spolu se vší tvou církví radostně slavit Velikonoce, a jednou se bez přestání radovat a veselit, až přijde svatba Beránkova. Beránku tichý, srdce pokorného, smiluj se nad námi. Amen.
A ještě máme něco činit? Máme se – o Velikonocích i po nich – držet Písem svatých, číst a naslouchat z nich slovu Božímu a činit je. Nebo snad máme nějaké jiné „především“?
ThDr. Jiří Doležal je emeritní farář Českobratrské církve evangelické v Pardubicích. Dlouhá léta se podílel na vzdělávání mladých duchovních své církve.
