Seznamka
Jan Jandourek
Autor: Facebook.com
Obnova mariánského sloupu na Staroměstském náměstí se opět zadrhla. „Obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí neprošlo Radou hlavního města Prahy ani v přípravné fázi archeologického průzkumu. Pro byli jen dva radní," oznámil v úterý náměstek primátorky pro územní plánování Matěj Stropnický (Trojkoalice, SZ).
Máme to tady. Už to skoro vypadalo, že bude napraven vandalský čin, kterým nešťastně začala v roce 1918 svou existenci Československá republika, ale dopadlo to jako vždycky. Dobrý nápad zmařili politici. Ne proto, že jsou politici, ale protože rozhodli špatně z pochybných důvodů.
Pražský deník zjistil, že ve prospěch obnovy Mariánského sloupu hlasovali radní pro kulturu Jan Wolf (Trojkoalice, KDU-ČSL) a Jana Plamínková (Trojkoalice, Starostové a nezávislí).
Jak deník píše, podle mínění Stropnického zřejmě dopadlo hlasování dobře. „Jde o připomínku Vestfálského míru, tedy konečné porážky pobělohorského programu českého exilu v čele s Janem Ámosem Komenským," shrnul Stropnický.
„Poněkud ostřeji reagoval například zástupce ateliéru Cigler Marani Architects Peter Bednář. 'Doufám, že v plánu je i zboření kostela Svatého Ignáce, Klementinum, Malostranské náměstí a další Jezuitské stavby. Bude třeba zlikvidovat Národní divadlo, Národní muzeum a další stavby placené Habsburskou monarchií. Dále zbourat všechna nádraží a pro jistotu vytrhat i koleje na Vídeň. Preventivně navrhuju strhnout i Goethe Institut,' uzavřel ironickou poznámku Bednář.“
„Podle historika architektury Zdeňka Lukeše bylo chybou do problematiky zatahovat politiku. 'Hlavním argumentem mělo být, že je to velmi cenná umělecká památka, která byla dost brutálně a celkem zbytečně zničena,' míní Zdeněk Lukeš.“
Aby bylo jasno, osobně si myslím, že by bylo dobré mariánský sloup na Staroměstském náměstí obnovit a že nejsou žádné racionální argumenty, proč by to tak nemělo být. Nechávám stranou, co jsem se v jedné internetové debatě dočetl, že pokud lidé jako já a další (padlo několik jmen) jsou pro obnovu sloupu, tak to věci jenom škodí, když jsou to schizmatické a bludné osoby. S tím nemohu nic dělat, nebudu proti sloupu jen proto, aby si ultrakatolíci něco nepomysleli.
Ke schopnosti křesťana a občana jistě patří, že je schopen se vžít do odpůrců a aspoň nějak pochopit, o co jim jde. Debata o obnově sloupu se vedla už před dvaceti lety na stránkách Katolického týdeníku. Jeden z článků tehdy přinesl dost fundované argumenty proti. Rekonstruovat musím po paměti, protože éra digitalizace nastala až později a najít dnes onen článek fyzicky by mi sice dalo méně práce než panu Ovčáčkovi najít Peroutkův proslulý neexistující text o Hitlerovi gentlemanovi, ale něco by to stálo.
Nicméně významný je argument, že stavíme kopii, repliku, něčeho, co tam bylo. Je to legitimní, Poláci také obnovovali zničené památky, které vzaly za své za války. Je třeba si ale uvědomit, že kopie je kopie, byť se použijí fragmenty z původního díla. Na druhou stranu není důvod nepostavit kopii. Je tu přece jakýsi proud historie, do kterého je začleněna i kopie, je obtisk starých historických událostí a současně i moderní doby. Kopie může být stejně autentická jako originál, byť jiným způsobem.
Dalším argumentem bylo, že přes dobové ilustrace a fotografie a fragmenty vlastně nevíme, jak sloup do posledního detailu přesně vypadal. V tom jsem laik a nemohu se k tomu zodpovědně vyjádřit. Jen si myslím, že je to něco, co by lidem nevadilo. Málo památek se dochovalo v původním stavu. Chrám svatého Víta je také dostavěn novogoticky a nikoho by ani nenapadlo, že by mohl vypadat jinak.
Důležitý je faktor ekumenický. Sloup je vnímán jako záležitost protireformace. Je sice připomínkou záchrany Prahy před Švédy, což znamenalo uchránění před pleněním a jinými smutnými důsledky, ale byla to porážka protestantů a těm se to stejně nemusí líbit, jako se jim nelíbilo svatořečení Jana Sarkandra, nebo se židům nelíbí kříž na Karlově mostě s hebrejskými nápisy. Jenže taková je historie. Komenský byl významný a čestný muž, odborník, z jeho knih se učili i jezuité, (jak známo, někomu) jenže jeho pikle v exilu nás nemusí zajímat, co je nám po tom, že byl poražen. Těžko od katolíků očekávat, že politují český osud, že jsme se nestali pod vlivem cizí moci protestanty.
Pak tu ještě máme skupinu lidí, které bychom mohli označit za tradiční pokrokáře, kteří se stále nevymanili z mentality 19. století, třeba jurodivou bojovnici proti všemu církevnímu Lenku Procházkovou. Tito lidé by nestáli za řeč, kdyby si část populace o jejich šílených argumentech nemyslela, že na nich něco. Znalosti těchto lidí zamrzly někde u soudružek učitelek komunistické občanské nauky, ale protože tak myslí více lidí, mají tyto naftalínové ideje pořád nějaký dopad. Lenka Procházková prohlásila, že pokud bude sloup postaven, tak se k němu připoutá. Není to špatný nápad, turistických atrakcí není nikdy dost a je to o důvod víc, proč sloup postavit. „Je to jako bychom dnes postavili Stalina na Letné. A jestli něco dnes spojuje český národ, tak je to smysl českých dějin a ten sloup je popření smyslu českých dějin," řekla před dvěma lety Lenka Procházková. Ztráta soudnosti je tak patrná, že to nemá smysl komentovat.
Pokud se nepodaří sloup obnovit, dějiny půjdou dál. Upřímně řečeno, sloup, který nestojí, je v jistém slova smyslu stejně viditelný jako sloup, který stojí. Jenže on nakonec na svém místě stejně stát bude, kousek od Husova pomníku a popraviště českých pánů a orloje a míst, kde žil Franz Kafka, kde se v židovské čtvrti objevoval golem. Jen to bude chvíli trvat, než se v Čechách začne uvažovat trochu normálně.
Související diskuzní pořad ČT Historie.cs
Názor protestantského kazatele publikovaný v Magazinu Christnet v roce 2012
