Seznamka
Zdeněk A. Eminger
Autor: archiv autora
Existuje jen málo vznešených slov, která by dnes nebyla říkána se samozřejmostí, která už ani neudivuje. Láska, víra, naděje, bratrství, Bůh, přátelství, pomoc, solidarita, práce, služba. Není to však pouze údělem této doby. Středověké smolné knihy nade vší pochybnost dokládají, že i naši předci, literaturou povýšení do stavu pozemské (a někdy groteskní) svatosti, měli s některými skutečnostmi praktického, křesťansky orientovaného života, dost zásadní problémy. Věděli, že mezi sebehonosnějším slovem a jeho uskutečněním se nachází celá řada různorodých prvků, které hravě dokážou udělat z lásky nenávist, z Boha ďábla, z práce otročinu, z pomoci krádež za bílého dne. Těmi prvky jsou čas, prostor, okolnosti a prvek, jehož nestabilita je, jak by řekl jaderný fyzik, na pováženou. Tím prvkem je – člověk.
Být autentický znamená být v křesťanské duchovní orientaci hodnověrný – sám v sobě, před Bohem i lidmi. Znamená to rovněž potřebu vnitřní souvislosti mezi tím, co a jak myslím, v koho věřím, kým se ten, v koho věřím, v dějinném zjevování ukazuje být, a tím, co po takové zkušenosti dělám – sám pro sebe, pro Boha, pro lidi. Být autentický znamená každodenní nalézání pravosti – pravdy toho, co můžu, co bych měl, co dělám a co mně a druhým bolestně chybí, pokud to nedělám a po Jonášově způsobu beru do zaječích. Být autentickým znamená být si vědom svých schopností a sil, hodnoty svého vzdělání a umění, svých mezí, svého pomyslného dna i výšin, ke kterým se vyplatí upínat naději a víru. Být autentickým znamená nabídnout sebe samého k dílu, které není od počátku zbaveno svého vnitřního smyslu a služebného zaměření. Být autentický znamená nutnost pro sebe, pro Boha a pro druhé pracovat, nikoli jim vládnout. Být autentický dává příležitost učinit politikum z věcí, jejichž hodnota se nedá oddiskutovat a které se jeví být v pohledu tzv. velké politiky méněcenné nebo dokonce bezcenné.
Ilustrační foto
Autor: Zdeněk A. Eminger
Politikum, řečeno s T.G.M., je tedy spíš každodenní drobná, sotva viditelná práce, jejímiž plody jsou lidé, kteří nemají hlad, žijí v krajině, která nevypadá jako ve válečných filmech a není obehnaná ploty vlastníků, kteří si, dostanou-li k tomu příležitost, koupí nadto i mě, tebe, vás. Být autentickým znamená vyvarovat se mesiášských tendencí jít zachraňovat za ušetřené peníze druhých sám sebe, pár ostatních a nejlépe velké celky. Být autentický připomíná úděl a důstojnost lidského přebývání na této zemi jako poutníků, jako uprchlíků, jako cizinců bez domovského práva a jako dočasných malých správců svěřených věcí. Být autentický znamená umění včas a definitivně odejít, je-li to nezbytné.
Podstata křesťanské autenticity v politice spočívá podle mého mínění v tom, že politik nechápe svoji víru a své křesťanské založení jako nějaký přívažek k tomu, kým je. Jako něco, co lze na chvíli odložit a poté vyzvednout, s čím lze obchodovat a dělat donekonečné kompromisy. Že není v područí své domnělé duchovní povýšenosti nad těmi, kteří si vůči církvím udržují spravedlivou distanci a vůči Bohu jsou pak na pozadí svých osobních i rodinných zkušeností spíš ostražití. Je limitován jen svými dovednostmi, svým založením a tím, že ať se snaží v poslední zapadlé vísce zbudovat vodovod nebo upravit cestu, nebo mu jde o okamžitou a účinnou pomoc lidem bez domova, lidem na útěku z válečných zón a těm nejpotřebnějším, jde s ním ruku v ruce sám Bůh – Ježíš samaritán. Toho by nikdy neměl dohánět k šílenství ani jím a jeho zázračnými skutky šermovat před druhými, když si z obecní kasy (jakkoli bezedné) chce vzít to, co mu nepatří, místo aby pomohl lidem nad propastí.
Bůh nemá mnoho příležitostí, jak se za své bezskrupulózní děti stydět a jít opodál. Má však veškeré myslitelné možnosti, jak v autentickém jednání člověka – božího obrazu a podoby – ukázat všem okolo, že on za to beze všech pochyb stojí. Být autentický neznamená hrát si na Boha. Být autentický znamená zvěstovat ho svým dílem a nést ho před sebou. V nynější uprchlické krizi k tomu má nejen křesťanský politik větší než malé množství příležitostí.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
