Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Christnet.cz / Vít Luštinec
Když papež František v minulých dnech navštívil Spojené státy, připomínalo to vystoupení mezinárodní celebrity. Hlava katolické církve se sešla s prezidentem Obamou, historicky poprvé promluvila před celým Kongresem, vystoupila před Valným shromážděním OSN a hned dvěma jazyky, anglicky a španělsky, hovořila na různých místech s věřícími, dětmi nebo vězni. V euforii nad průběhem návštěvy a papežovým mimořádně lidským chováním jako by na okamžik také ožila americká katolická církev. A všechna sláva a pozornost věnovaná velkým tématům, jako je světová chudoba nebo klimatická změna, dokázaly zakrýt těžkou situaci, v jaké se katolíci ve Spojených státech nachází. Zatímco totiž Amerika jako taková velkou krizi úspěšně překonala, na její největší křesťanskou církev stále tvrdě dopadá.
Ne na posledním místě figuruje ekonomika. Většina katolických diecézí je jednoduše bez peněz – hospodaření čtvrtiny všech amerických farností skončilo na konci roku 2013 v červených číslech a nejhorší je situace v penzijních fondech, kde po celé Americe chybí asi dvě miliardy dolarů. To se promítá do tvrdých úsporných opatření: penze jsou podle průzkumů pod hranicí životních nákladů a na hranici chudoby (průměrně dvacet tisíc dolarů ročně) a hledají se možnosti, jak ji ještě snížit nebo alespoň snížit počet jejich příjemců, velké arcidiecéze na Východním pobřeží hromadně prodávají majetek včetně kostelů samotných. Finanční krize se navíc v souvislosti s penzemi v příštích letech ještě znásobí, díky stárnoucí kněžské populaci v zemi: momentálně na dva aktivní kněze připadá jeden penzionovaný, brzy by se toto číslo mělo vyrovnat. Nedostatkem peněz s velmi špatným výhledem do budoucnosti trpí i prestižní soukromé katolické školy, v nichž setrvale klesá počet studentů.
Imigranti zachraňují americké katolické farnosti
Katastrofální nedostatek peněz je částečně zaviněn všeobecně špatným hospodaření jednotlivých diecézí i farností v posledních letech, souvisí však i s druhou úrovní americké katolické krize, jíž je krize morální. Masivní odhalení pedofilních skandálů přineslo na jedné straně vyplácení obrovských mimosoudních vyrovnání (asi 3 miliardy dolarů). Na straně druhé přinesla bezprecedentní odliv věřících, a tím darů a příspěvků vůbec, v případě katolických škol pak plátců školného, na němž jsou závislé. Zajímavá data v tomto ohledu poskytuje poslední průzkum společnosti Pew Research Center: podle něj poprvé výrazně ubyl počet osob hlásících se ke katolické církvi, která nyní tvoří pouze 20,8 % populace, o tři procentní body méně než před sedmi lety. Počet katolíků v celkových číslech klesl asi o čtyři miliony.
Papež František ve Filadelfii
Autor: Flickr.com / M. Mazur / Creative commons
Souhrnný obraz je však stále lepší než pohled do detailu: bývalí katolíci tvoří zdaleka největší skupinu mezi vzrůstajícími počty nábožensky nezařazených Američanů, jsou nejčastějšími „obětmi“ konverze k protestantismu a především – polovina všech těch, kteří se narodili katolíky, svoje náboženství opustila, což je nejvyšší číslo mezi všemi velkými církvemi v USA. A ti, co zůstali, podobně jako kněží rychle stárnou. Během sedmi let o čtyři roky na průměrný věk 49 let.
Do této demografické krize už je přitom započítán stabilní příliv imigrantů především z Latinské Ameriky a také z Asie, kteří doslova zachraňují americké katolické farnosti po celé zemi. Na úbytkem nejvíce zasaženém Východním pobřeží, kde bývalo díky irským a italským imigrantům katolictví tradičně nejsilnější, se na mnoha místech kostely nezavírají a neprodávají jen díky nově příchozím z Filipín a z Vietnamu. Na americkém Jihu, kde se dosud katolíci prakticky nevyskytovali, se naopak kvůli stále početnějším imigrantům ze Střední Ameriky musí kupovat a otevírat nové svatostánky. Americká katolická církev je mnohem barevnější než před několika lety a Hispánci nejenže tvoří třetinu celkového počtu jejich věřících, ale i polovinu jejich mládeže, takže se postupně stávají dominantní silou v dříve převážně bílém, dobře integrovaném uskupení potomků jiných imigrantů.
Bývalí katolíci tvoří zdaleka největší skupinu mezi vzrůstajícími počty nábožensky nezařazenými Američany, jsou nejčastějšími „obětmi“ konverze k protestantismu a především – polovina všech těch, kteří se narodili katolíky, svoje náboženství opustila, což je nejvyšší číslo mezi všemi velkými církvemi v USA. A ti, co zůstali, podobně jako kněží rychle stárnou. Během sedmi let o čtyři roky na průměrný věk 49 let.
Autor: Pew Research Center
Opačné názory
Toto oživení, brzdící demografickou katastrofu a na ni navázané nejen ekonomické potíže, s sebou paradoxně přináší nové problémy pro katolickou církev. A nejedná se jen o problémy čistě technického rázu, jako je nedostatek kapacit na nově katolizovaném Jihu země, kde nové kostely často vznikají ve velmi improvizovaných podmínkách a kde se farnosti potýkají s tragicky nízkým počtem španělsky hovořících kněží. Zmíněný průzkum Pew Research Forum totiž ukázal, že katoličtí imigranti a ubývající původní katolíci z Východního pobřeží mají na mnoho klíčových témat opačné názory. Zatímco původní katolíci jsou výrazně liberálnější, potomci hispánských imigrantů a imigranti samotní jsou konzervativní – rozchází se tedy třeba v otázce přístupu k opakovaným svatbám rozvedených, ke společnému životu páru před svatbou a ke sňatkům homosexuálů. Tyto rozdíly nahrávají momentálnímu trendu, kdy odpadá rovněž řada hispánských katolíků a stává se příslušníky konzervativnějších amerických protestantských církví lépe reprezentujících jejich postoje.
Hispánské a bílé katolíky přesto řada témat i spojuje: většinová podpora ženského kněžství, zrušení celibátu a antikoncepce či společný odpor vůči potratům. Papež František má tu výhodu, že je jako Argentinec a potomek imigrantů k americkým Latinos mimořádně blízko, což během své cesty ostatně opakovaně potvrzoval důrazem na zlidštění kontroverzní imigrační tématiky při řeči v Kongresu a četnými promluvami v rodné španělštině. A zároveň prokázal, že dokáže inspirovat a nadchnout také liberálnější bílé katolíky, ať už je to důrazem na boj proti globálnímu oteplování nebo smířlivými gesty vůči sexuálním menšinám a naposledy ženám, které prošly potratem. Jeho osobnost má potenciál vytvořit stmelující prvek mezi starou a novou katolickou Amerikou a snad i léčivý účinek na krize, s nimiž se musí americká církev potýkat.
Jeho nedávná návštěva Spojených států, která po letech umožnila místní katolické církvi nebýt vnímána jen prostřednictvím pedofilních skandálů, byla teprve prvním krokem v nutném ozdravném procesu.
