Seznamka
Romano Guardini v roce 1920
Autor: Wikipedia.org / Creative Commons
Ctnost. Přijde mi to slovo nějak utonulé a nevýrazné. Nebylo nadáno samohláskami a ta jedna jediná to sama nevytrhne. Vyjměte ji a co vám zůstane? C – t – n – s – t. Slovo bez vokálů, neotevřené, ostré, které se nadto i špatně vyslovuje. Zkuste jej porovnat se slovy, která používáme nejčastěji. Nechce se mu z lidských úst. Má-ma, lás-ka, že-na, krá-sa, o-blo-ha, ví-ra, tě-lo, vo-da, mi-lo-vá-ní. Řekové a Římané to měli jednodušší. Jejich areté a virtūs se vám instinktivně nabídnou do první sloky básně, kterou chcete potěšit svého milého, svou milou. Ctnost paběrkuje a to nejenom jazykově. Souvisí sice se ctí a úctou, ale ruku na srdce: prostupuje ještě našimi životy tak, jako se déšť vpíjí do obnažené vyprahlé krajiny? Ctnost je už nějaký čas na ústupu a nezdá se, že by zažívala kdovíjakou renesanci. Byl bych rád, kdyby nás německý teolog s italskými kořeny Romano Guardini přesvědčil, že bychom to s ní měli ještě zkusit. Co myslíte, stojí to za pokus?
Za knihu Ctnosti (v originále: Tugenden), vydanou péčí nakladatelství Triáda a citlivě přeloženou Dagmar Pohunkovou, ručí Romano Guardini vším, čím byl. Řečeno s Louisem Aragonem: „Po celý život jsem se učil být tím člověkem, jímž jsem, ale přitom jsem nezapomněl na člověka, jímž jsem býval, nebo přesněji řečeno na lidi, jimiž jsem byl.“ Kým tedy byl Romano Guardini (* 1885 Verona + 1968 Mnichov), intelektuál, jenž pomohl rehabilitovat teologické tázání 20. století?
Osobnost Romana Guardiniho
Byl předně Guardinim čili Strážcem (il guardiano; der Wächter) a pod pseudonymem Anton Wächter občas i publikoval. Snažil se spolu s druhými ochraňovat, křísit a aktualizovat smysl trvalých a přesažných hodnot. Se třemi bratry neprožíval zrovna nejšťastnější dětství, neboť je maminka držela velmi zkrátka. Doma se mluvilo italsky, ve škole německy. Snad odtud pochází jeho láska k poesii, divadlu a kultuře. Byl mladým mužem procházejícím formující krizí víry, univerzitním studentem chemie v Tübingen a národního hospodářství v Mnichově a Berlíně, teologem, filosofem, studentským a vojenským kaplanem, autorem a překladatelem. Byl univerzitním profesorem, na jehož přednášky chodily stovky studentů různých oborů, např. Hans Urs von Balthasar, Josef Pieper nebo Hannah Arendtová; jejich vzpomínky ať vás neminou. Za knihu o ctnostech ručí mnoha lety setkávání a práce se společenstvím mladých lidí (Quickborn), zajímajících se o duchovní, humanitní i soudobá politická témata. Ta jim mimo jiné přibližoval svými studiemi o Augustinovi, Anselmovi, Dostojevském, o Rilkovi, Platónovi či Pascalovi. Vezměte si ještě dnes do ruky jím spoluvydávaný časopis Die Schildgenossen, abyste viděli, jakou hloubku a šíři může mít křesťansky orientované periodikum.
Univerzitní působení
Za svoje přemýšlení o ctnostech ručí i místy, kam byl povolán jako univerzitní pedagog: Bonn, Berlín, Tübingen, Mnichov. Ručí i poctami a oceněními, které v jeho případě nemají jen hodnotu drahých kovů a archu přírodního papíru. Piux XII. ho v r. 1952 jmenoval prelátem. V roce 1965 mu byl papežem Pavlem VI. nabídnut kardinálský klobouk, což však zdvořile odmítl. Cena míru německých nakladatelů (1952), Velký záslužný kříž Německé spolkové republiky (1959) či Erasmuspreis (1962) ukazují na univerzální rozměr jeho myšlení a díla, které oslovilo lidi bez ohledu na vzdělání, vyznání a světonázor. Ostatně v Berlíně působil na katedře, která se tímto tématem zabývala: Katedra náboženské filosofie a katolického světového názoru.
Výklad ctností
Guardini, jak se můžeme přesvědčit v jeho úvahách o ctnostech, kterým úmyslně nechtěl dát podobu vědeckých statí, byl člověkem, jenž o mnohá desetiletí předznamenal teologický, tím spíše církevní vývoj. Jazykem a řečí, myšlením a tématy, kontextualitou a přesahem, kulturností a ohleduplností, odvahou, civilností, přirozeností a ekumenickým, nad-náboženským, dostředivým rozměrem svého díla. Výkladu pojmu ctností se věnuje na příkladech každodenního života člověka, jenž se nezříká své duchovní a občanské odpovědnosti a jak je mu dáno, žije a pracuje s druhými. Nejde o žádnou manualistiku, o bedekr správného chování, o katechismus vybroušených pouček nebo o traktát, kterému by rozuměl jeden člověk ze sta tisíc. Nasloucháme tu původně mluvenému slovu, které autor v knižní redakci upravil právě tak, aby z něj nezmizela určitá zvukomalebnost, rytmus a napětí. Mezi desítkami Guardiniho knih a zásadními teologickými studiemi je kniha o ctnostech (vydaná v r. 1963) přece jen něčím výjimečná. Jdete v ní totiž ve šlépějích samotného teologa, jenž jednotlivá zastavení začal promýšlet již ve 20. letech a na dohled vzrůstajícího nacistického hnutí, pro něž byl persona non grata. Bylo třeba se rozhodnout, kudy a kam, jak neztratit vlastní tvář, jak pomáhat, kým být, jak druhé nezavést do problémů, co dělat a čemu se vyhnout, aby si člověk uchoval i své křestní – Kristovské signum.
Antické valéry jednotlivých ctností dokládají, jak Guardiniho přemýšlení míří k běžnému životu, k rozhodnému okamžiku, který se děje tady a teď, u mne, u tebe, u vás. Ctnosti tu netrčí do vzduchoprázdna jako nějaké překážky, které je potřeba přelézt – a když se nikdo nedívá – podlézt. Jejich výklad je pozitivní, rozvíjející, doslova tvůrčí – ke tvoření vybízející, aniž by tím zmizela jejich naléhavost. Nejsme s nimi ve škole s učitelem za zády, který by pečlivě sledoval míru jejich návyku a známkoval jejich uskutečňování. „Nauka o mravnosti se až příliš stala naukou o tom, co je zakázáno; tyto úvahy mají spíše učinit zadost velikosti a kráse dobra,“ píše Romano Guardini v úvodu své knihy. Cítíte ten rozdíl oproti tomu, jak se o etice obvykle hovoří? Sounáležitost místo superiority, přejícnost místo očekávání pádu, nabídnutá pomoc místo černobílé mravní klasifikace. To je Guardiniho vize mravního života, vztahů a jejich složitosti.
Můžeme se začíst do rozjímání o pravdivosti, přijetí, o trpělivosti a spravedlnosti, o úctě, věrnosti a neúmyslnosti. Můžeme sami v sobě a s druhými vést dialog o askezi, odvaze, dobrotě a porozumění. Máme příležitost rozvážit, co pro nás znamená zdvořilost a vděčnost, nesobeckost a usebrání. V neposlední řadě se tu otevírá krajina mlčení a spravedlnosti před tím, v koho vkládáme své naděje, v Hospodina. Každý z esejů se čte na jedno nadechnutí. Neunaví vás, ba naopak, občerství. Jestliže jste si dosud mysleli, že eticky orientovaná literatura musí být nutně vázána v černých tuhých deskách, blouznit o svatosti a zaklínat se peklem, budete v dobrém překvapeni.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
Mezititulky redakční.
