Svoboda diskriminovat

Ilustrační foto: socha Krista Vykupitele, Rio de Janeiro
Autor: Flickr.com / Paul Mannix / Creative commons

Náboženská svoboda. Ač se to v dnešní době může zdát zvláštní, tento princip nemá v západní civilizaci dlouhou historii a podobně jako jiná občanská práva pochází až z doby vrcholu osvícenství. Zejména prostřednictvím požadavků americké a francouzské revoluce se však v průběhu dvou staletí stal nedílnou součástí dříve výlučně křesťanského světa Evropy a obou Amerik. Dnes se otázka náboženské svobody v obou největších státech amerického kontinentu znovu dostává do popředí veřejné debaty. Ovšem s poněkud jiným obsahem.

Nejnovějším příkladem této debaty je Brazílie, kde příslušné komise Kongresu projednávají nový zákon o náboženské svobodě z pera poslance Leonarda Quintão. Zákon se na první pohled zabývá něčím zcela nekonfliktním: má zajišťovat „ochranu a garanci základního ústavního práva na náboženskou svobodu pro brazilské občany“ a „bojovat proti jakékoli formě nábožensky motivované netolerance, diskriminace a nerovnosti na brazilském území.“ Vtip je samozřejmě v tom, že princip náboženské svobody už je dávno zakotven v brazilských zákonech a brazilské ústavě (jak ostatně návrh zákona přiznává), a to od samých počátků první republiky na konci 19. století. Oproti třeba Kubě stát svobodu náboženského vyznání rozhodně nijak neomezuje – náboženství je kupříkladu na evropské poměry až neobvykle silnou součástí veřejné debaty a přímo v Kongresu zasedá vlivná a hlasitá „evangelikální frakce“, k níž Quintão patří. Ve všech průzkumech náboženské svobody Brazílie figuruje na těch nejvyšších pozicích.

Kdo se začte do více než dvacetistránkového dokumentu, brzy zjistí, že skutečným smyslem zákona není chránit svobodu vyznání, jak jí dvě stě let v západní civilizaci rozumíme – jde spíše o omezování svobody jiných. Návrh vznikl v přímé souvislosti se symbolickým ukřižováním transsexuální aktivistky Viviany Beleboniové v červnu letošního roku na pochodu gayů v São Paulu. Bebeoniová nejenomže okamžitě obdržela stovky výhružek smrtí a spustila přestřelku na sociálních sítích, ale také vyvolala divokou diskuzi mezi brazilskými poslanci a senátory o užívání náboženských symbolů. Výsledkem je Quintãův zákon, jenž by měl pod vznešenou standardou „náboženské svobody“ postihovat „neuctivé“ užívání náboženských, především křesťanských, symbolů a zabránit tak opakování podobných aktů. Quintão takové chování označil za „symbolické násilí“ vůči věřícím a dodává: „Právo na náboženskou svobodu je základním lidským právem, což musíme velmi jasně zakotvit ve federální legislativě.“  V jeho interpretaci se zřejmě náboženská svoboda stává právem absolutním, nadřazeným všem ostatním lidským právům, což by vysvětlovalo i druhý dobře skrytý element nového zákona – umožnění homofobních (a podle některých výkladů i rasistických) výroků, jak samotných věřících, tak médií a kazatelů na základě principů jejich náboženství. Paradoxní je, že stejní zákonodárci podporující nyní co nejširší pojetí náboženské svobody a zároveň v Kongresu hlasují spolu s jinak nenáviděnými environmentalisty pro zákony ztěžující, či přímo kriminalizující, rituální obětování zvířat afrobrazilskými církvemi (které evangelikálové považují za ďábelské). Absolutní náboženská svoboda je to zjevně jen pro křesťany.

Leonardo Quintão (vlevo)
Autor: Wikipedia.org / Creative commons

Je evidentní, že zákon z pera prominentního člena evangelikální frakce a s velkou podporou napříč konzervativci celým Kongresem, je inspirován vlnou podobných zákonů, jež za poslední rok zaplavila Spojené státy. Řada místních legislativ, v republikány ovládaných státech, navrhla a schválila zákony s podobnou interpretací náboženské svobody, namířených především k diskriminaci LGBT komunity. Ve dvou případech, v Arkansasu a v Indianě, dokonce tyto zákony vešly v platnost – a mimo jiné dávaly příležitost majitelům podniků na základě náboženského přesvědčení neobsluhovat homosexuály. Vzápětí se objevily podniky veřejně oznamující svou ochotu tohoto zákona využít k diskriminaci klientů stejného pohlaví a řada dalších tak mohla činit bez veřejné kontroverze. Vlna veřejného odporu zabránila schválení desítek podobných návrhů v celé řadě států, především na americkém Jihu a Středozápadu a v Indianě a Arkansasu. Pod tlakem upravili jeho nejkontroverznější části. Nicméně brazilský zákon zatím prochází komisemi bez většího zájmu snad také mimo jiné proto, že v současném Kongresu panuje i na místní poměry obrovský zmatek. Vzhledem ke konzervativní většině a nepřehledné situaci není vyloučeno, že dojde k jeho schválení.

Schovávat odpor vůči určitým skupinám obyvatelstva pod „náboženskou svobodu“ je každopádně nová strategie konzervativních křesťanských hnutí ve stále probíhajících kulturních válkách, které jsou mimo jiné i válkou o význam pojmů – náboženská svoboda je pouze jedním z nich, i když jeho překroucená varianta je stále populárnější, jak dokazuje argumentace úřednice z Kentucky Kim Davisové, proslavené po celých Spojených státech tím, že přes rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítala vydávat oddací listy stejnopohlavním párům. Podobně se v konzervativních kruzích začal užívat pojem „rodina“, jako něco vylučujícího, nikoli inkluzivního. Brazilská evangelikální frakce mimo jiné navrhuje zákon o rodině, jenž by definoval, že rodina vzniká pouze na základě svazku muže a ženy. O podobně vylučující pojetí rodiny se ostatně pokusili konzervativci v nedávném referendu na Slovensku. Tato válka pojmů je nám tedy blíž, než by se z brazilské (či americké) perspektivy mohlo zdát.

Autor je doktorand antropologie náboženství. V současnosti pobývá a studuje v brazilském Sao Paulu.