Karneval na Hradě a v podhradí

V ulicích bylo vidět masky, kroje, hrála hudba, tančilo se. Rozlévaly se nápoje na zahřátí a pro dobrou náladu. Pohodová uvolněná atmosféra, kdy se spolu v pohodě mohou bavit a smát lidé, co se poprvé potkali. I počasí přálo, a co víc nám může chybět?

Oproti tomu na shromáždění odpůrců údajné islamizace Evropy hřměly ostré projevy vysvětlující, proč je špatný islám a proč se máme bát uprchlíků, EU a vůbec všech těch, kdo s námi nesouhlasí. Konala se přehlídka fobie a frustrace. Kdyby to nebylo až tolik vyhrocené, mohla to být chvílemi až legrace. Na Hradčanském náměstí policisté důsledně oddělili negativní a pozitivní uskupení, a nedovolili projít z jednoho místa na druhé ani evidentně neškodným pokročilým ročníkům. Objevilo se několik „holých hlav“ přicházejících ze špatného směru. Měly smůlu. Marně prosily policisty: „Pusťte nás k našim.“ Načež se ze spodu ozvalo skandování: „Neprojdou, neprojdou!“

Masopustní veselí má velmi legitimní důvod. V minulosti lidé moc dobře věděli, proč právě teď slaví. Následující středu, pro znalce známou jako Popeleční, začíná čtyřicetidenní postní doba. Pokud se demonstranti ohánějí křesťanskou Evropou, jsou první na řadě, co se týká dodržování tradic spojených s křesťanským prožíváním roku. Teď si ještě chvíli užít, pobavit se, protože je před námi období půstu. Přece dáme najevo, jak jsme s tím křesťanstvím spojeni a naposledy se pořádně pobavíme, než se začneme postem připravovat na velikonoční svátky.

Pravděpodobnější však bude, že málokdo tuší něco o původu masopustního veselí, a kdy vlastně začíná postní období. Každý rok se to mění a kdo na to má myslet. Vzdělanější se rozpomenou, že to možná nějak souvisí s Velikonocemi. Tím se asi tak vyčerpá maximum znalostí o křesťanství.  

Všichni ti lidé, kteří vyrazili na masopust, dali najevo daleko větší souznění s křesťanskými tradicemi než ti, kdo vykřikovali, jak je Evropa ohrožena islámem. Právě všechny ty projevy strachu, a pak po několika hodinách i narůstající nenávisti vrcholící útoky kameny a světlicemi, jsou důkazem toho, že tato skupina určitě křesťanskou Evropu nevytváří. Šíří strach a rozpoutávají nenávist a tím se daleko víc spřízňují s islamisty, kterými tak rádi straší. Dávají najevo, že alespoň v jejich případech islamisté se svým terorismem slavili úspěch. Odvaha a statečnost, to jsou evropské hodnoty.

Kluci a holky, kdybyste si oblékli kostým a šli zatancovat a zazpívat do některého z masopustních shromáždění v podhradí, udělali byste pro Evropu víc.   

Autorka pracuje na pražském arcibiskupství.