Seznamka
Aleš Opatrný na konferenci Sdružení Ackermann-Gemeinde v Praze
Autor: Ackermann-Gemeinde
V Praze se na konci února konala konference Sdružení Ackermann-Gemeinde (SAG). V diskuzi na téma Rodina dnes – solidarita v rodině mimo jiné vystupili Libor Prudký a Aleš Opatrný z Univerzity Karlovy v Praze. Oba se zabývali tématy z oblasti rodiny dnešní doby. Na konferenci byla též prezentována činnost nadačního fondu Generace 21, který pomáhá křesťanským uprchlíkům z Iráku. Dobrovolníci z G21 nejsou dokonalí, dokázali ale více než profesionálové. Po sobotních referátech následovala českoněmecká bohoslužba v kostele Sv. Václava.
Česko - německý spolek s katolickým pozadím Ackermann-Gemeinde si nedávno připomněl 70. výročí svého založení na mariánském poutním místě ve Filipově na Šluknovsku. Před 70 lety se v den Filipovského zjevení Panny Marie sešli v Mnichově němečtí katolíci, kteří byli v důsledku poválečných událostí donuceni opustit Československo, svůj domov. Toto setkání, a motlitba za pokání a smíření 13. ledna 1946, je tak považováno za datum vzniku německé Ackermann -Gemeinde. Název spolku je odvozen od díla „Ackermann aus Böhmen“/„Oráč z Čech“ Jana ze Žatce německého rodáka ze západních Čech a notáře Nového Města Pražského, který žil ve 14. století. Současným předsedou spolku je ministr kultury Daniel Hermann. Čestnou předsedkyní pak paní Helena Faberová. Faberová patřila mezi zakladatelé českého spolku SAG a byla jeho předsedkyní v letech 1999-2005. Čestné předsednictví ji bylo uděleno na únorové konferenci.
Varování před dlouhodobou krizí rodiny
Téma Rodina dnes – solidarita v rodině uvedl sociolog Libor Prudký z Univerzity Karlovy v Praze. Světská společnost nechce pro rodinu institucionalizovanou podobu. Mladí volí snadnou cestu singles, odkládají vše, žel Bohu i odpovědnost za svůj život. Ve výkonově orientované společnosti není místo pro atmosféru naděje. Probíhá socializace bez řádu, už ve školních třídách panuje hédonismus. Většinoví (!) jedináčci tvrdě uplatňují své ego, zbytku třídy dávají pocítit svou nadřazenost. Masová kultura i manažersky řízené církve společnosti také neprospívají. Forma vítězí nad obsahem – plníme výkazy, prezentujeme a děláme čárky. To podstatné, co má být v pořádku, přitom uniká. Vysoké školy jsou řízeny manažersky, vychovávají k neoliberálnímu vidění světa, kde kralují peníze a osobní prospěch. Anomie a svoboda se nesnášejí. Ekonomická a politická svoboda nenesou samy v sobě hodnoty. Nedostatek citovosti a řádu vede u dětí k hledání náhražek. Neoddalujme děti od práce a pomoci druhým, věnujme jim dostatek času.
Druhou část tématu přednesl Aleš Opatrný, docent na Katolické teologické fakultě. Rodina se nenachází v krátkodobé krizi, problém je dlouhodobý. Rozvolněné rodiny jsou považovány za společensky přijatelné. Politické špičky žijí neuspořádaným životem, mnozí tyto vzory následují. Schopnost rychlého inovativního přebarvení je oceňována více než dlouhodobá zkušenost a solidnost. Děti se nevyplatí – jsou drahé a brání v kariéře. Materiálně hýčkaní jedináčci přehlížejí děti z početnějších rodin. Rolí církve je nejen normovat a vyučovat správné chování, ale také vnímat a pečovat o ty, kteří naše ideály nesdílejí. Ve farnostech by měla být pastorace rodin rozvíjena více, někdy je totiž Popelkou ve srovnání s pastorací mládeže. Manželství je manželstvím hříšníků – křesťané by to měli vědět. Obecnou chybou je dívat se na hříšníka z výšky spravedlivého, speciálně „ten můj partner nedosahuje té potřebné vysokosti“. Verše Mk 4,26-29 nám dávají osvobození od úzkosti (člověk zaseje semeno, ať spí či bdí, semeno vchází a roste).
Diakonii Českobratrské církve evangelické, speciálně její Středisko humanitární a rozvojové spolupráce, představila Marie Stachová. Diakonie je po Charitě druhou největší neziskovou organizací. Základní vizí je: Když změníme jeden život, změníme celý svět. Diakonie působí i v zahraničí – pomáhá např. v Iráku, Jordánsku i na Ukrajině. V Jordánsku nyní žije 700 000 uprchlíků ze Sýrie, což činí 11 % obyvatelstva.
Nadační fond Generace 21 dokázal více než profesionálové
Činnost fondu prezentoval Karel Sedláček. Kvůli agresi militantního islamismu museli statisíce křesťanů bleskově opustit svá bydliště v Iráku. Část z nich přežívá již čtyři roky jako uprchlíci v Erbílu (kurdská severní část Iráku). Alespoň pro 153 z nich zajistila nadace G21 možnost začít znovu řádný život v naší vlasti. Akce proběhla v součinnosti s ministerstvem vnitra, které provedlo bezpečnostní prověrku, rovněž zdravotní způsobilost byla ověřena. Díky Bohu našla nadace pochopení u naší vlády, která projekt v prosinci 2015 schválila. Po Okrouhlíku a Smilovicích budou další rodiny umístěny ještě do Brna a Liberce – všude bude probíhat čtyřměsíční integrace s intenzivní výukou češtiny. Iráčané jsou za to vděčni. Těší se, že zhruba za rok by již měli být schopni začít pracovat a samostatně bydlet tam, kde to bude možné. Právě křesťané jsou v syrském i iráckém konfliktu nejohroženější skupinou.
Je dobře, že se díky dobrovolníkům a sponzorům tento pilotní projekt úspěšně realizuje. V diskusi byla zmíněna nenávistná protiuprchlická mediální kampaň, za kterou by se nemusel stydět ani Goebbels (Dobročinnost v Prima časech, Z Erbílu do Smilovic).
Dobrovolníci z G21 nejsou dokonalí, dokázali ale více než profesionálové. Před jejich kritikou doporučuji vyjmout trám z vlastního oka. Podívejme se na připravenost české společnosti k solidaritě. V loňském roce u nás požádalo o azyl 134 Syřanů a 38 Iráčanů. Protože máme před volbami, vyrazila na mediální zteč armáda politiků, kteří potřebují na uprchlících vyrůst nebo se udržet. Aby byli zvoleni, vyrábějí nenávist a přesvědčují společnost o tom, jak velké nám hrozí nebezpečí, a o tom, že jedině svaly a volba uprchlíkobijce nás zachrání před jistojistou záhubou.
Zkusme provést transpozici do Švýcarska v roce 1969: Ty uprchlíky jsme sem vůbec neměli pouštět. Mladí muži, místo aby se samopaly bojovali doma s ruskými tanky, ujídají z našeho sociálního koláče. Většina z nich ani jazyk neumí. Víme také, že se mezi ně infiltrovali i příslušníci StB. Ničeho si neváží, viz ta Češka, která si pro charitní kožich zašla třikrát. Všichni jsou zkaženi komunismem, vždyť tady udělají revoluci. S premiérem, který to připustil, už to takhle dál nejde, chce to kalašnikov. Všech 14,5 tisíc Čechů a Slováků musíme okamžitě vyhostit.
Dávejte a bude vám dáno (L 6,38). Doufejme, že u nás zvítězí rozum a naše vlast právě tímto způsobem dokáže v Roce milosrdenství pomoci mnohonásobně více křesťanům.
