Znovuzrození

Daniel Kvasnička
Autor: Danielkvasnicka.info

Letmým pohledem na naši vlast zjistíte, že je téměř znovuzrozená. Kdejaká vesnice, o městech ani nemluvě, má opravenou kostelní věž nebo celý kostel. Více než dvacet šest let po změně režimu, se z tohoto pohledu jeví církev jako znovuzrozená. Je to ale vysvědčení spíše pro zastupitelstva obcí a měst, stát či Evropu. O církvi to nakonec mnoho nevypovídá.

Židovský majetek vstává pomaleji. Na správě židovského majetku mi před časem řekli, že jim ani nevadí, když synagoga zůstane v takovém stavu, v jakém je. Starý majetek může být svědectvím i svou zchátralostí. Je to jako život. Staré svitky Tóry prostě umírají a bývají pohřbívány se vší vážností, stejně tak kostely mají svého ducha v lidech a mohou umírat, když se vrátím k těm křesťanským. Jako například ke klášteru Milosrdných sester v Chebu, který je téměř zbourán, i když byl těsně před začátkem demoličních prací prohlášen za kulturní památku.

Pečlivým pohledem na společnost je jasné, že naše vlast vůbec není znovuzrozená. Stačí pár vlivových agentur a naše sebevědomí se propadne do davu, ve kterém vykřikujeme cokoliv. Nebo mlčíme, rýpeme svou zahrádku. Zalezeme dovnitř opravených kostelů a nezlobíme.

Znovuzrození vždycky souvisí s Duchem svatým. Co jen si vzpomínám, je debata o Duchu svatém odkázána do oblasti zážitků a pocitů. Čím extatičtejších, tím lépe. Svatodušní výklady pěchují do kostelů atmosféru a živost církve se měří plnými lavicemi a nadšenými tvářemi. Štěpení církví na menší a požehnanější za poslední desítky let probíhalo jen místy přirozeně a ohleduplně, spíše bylo provázeno sektářským zanícením spasitelů. Není žádný div, když věroučná pomatenost lpí na hloupostech a obětuje s přehledem lidské osobnosti a celá společenství, bez ohledu na většinovou populaci nevěrců, která si klepe na čelo.

Duch svatý se pozná podle lidskosti. Pravé náboženství se pozná podle péče o slabé a potřebné. Nejsvatější liturgie se slaví přece u domácího stolu a teprve v dialogu kněze (tatínka) a jáhenky (maminky) se stává chléb tělem Páně v tom nejlepším slova smyslu. Tedy jídlem, ze kterého se dá růst a prospívat. Ta nejlepší svatodušní teologie se pozná především podle účetnictví a organizačního řádu firmy. Do kostela se chodí pro povzbuzení, tam se náboženství neděje. Zlacený sekretář v presbytáři nemá být středem naší pozornosti. Stejně tak nejpravější reformovaná věrouka či naprosto netradiční mlácení do kytar.

Daniel Kvasnička je kazatel Církve bratrské v Litomyšli, fotograf a publicista.

Osobní webové stránky: nabeton.info