Seznamka
Sadiq Khan
Autor: Sadiq.london
Na začátku května si Londýňané zvolili novou hlavu britské metropole. Byly by to volby jako každé jiné, kdyby na jejich konci nestanul v čele hlavního města Sadiq Khan: první muslim v čele Londýna v historii.
Khan vyhrál volby na post londýnského starosty, když ve druhém kole s velkým náskokem porazil konzervativce Zaca Goldsmitha ziskem nadpoloviční většiny hlasů. Díky Khanovi se tak na londýnské radnici po více než deseti letech znovu usadí zástupce labouristů.
Nejen to ovšem dělá některým členům britské společnosti vrásky. Vášně totiž budí zejména Khanovo náboženské vyznání. Jen krátce po Khanově zvolení se na oficiálním twitterovém účtu Arujuny Sivanthana, současného předsedy strany British Tamil Conservatives, objevil příspěvek, ve kterém se Sivanthan svěřil, že se „klepe strachy při pomyšlení na to, že Khanovi džihádističtí spolupracovníci mají nyní téměř přímý vliv na londýnskou policii“. Poté, co se Sivanthan stal kvůli těmto slovům terčem kritiky, se příspěvek ze Sivanthanova twitteru vytratil a předseda tamilských konzervativců později naopak zdůraznil, že má radost z toho, že Londýn má svého prvního muslimského primátora. Doplnil ovšem, že by byl radši, kdyby to byl jiný muslim než Sadiq Khan.
Naopak úplně mlčky přešel Khanovo zvolení britský premiér David Cameron, který v den Khanova vítězství ani nepogratuloval novému primátorovi, ale ani nepoděkoval poraženým kandidátům své strany za odvedenou práci. Nevyjádřil se ani k historickému okamžiku, jaký zvolení muslima do čela hlavního města Velké Británie představuje, navíc s největším mandátem vůbec.
Ke Khanovu zvolení se vyjádřil i kandidát na prezidenta Spojených států amerických, Donald Trump, který již dříve otevřeně prohlásil, že by chtěl muslimům dočasně zcela zakázat vstup na území USA. V souvislosti s Khanem, a jeho možné oficiální návštěvě Spojených států, však Trump deníku New York Times řekl: „Vždycky tu bude místo pro výjimky. Rád vidím, že byl Khan zvolen. Myslím, že je to velmi dobrá věc a doufám, že odvede skvělou práci, protože to by bylo vážně, vážně skvělé.“ Khana samotného tato slova ovšem příliš nepotěšila, Trumpovu nabídku být „výjimkou“ tvrdě odmítl. „Tohle se netýká jen mě, ale i mých přátel, mé rodiny a všech po celém světě, kteří pocházejí ze stejného prostředí jako já. Ignorantský postoj Donalda Trumpa k islámu by mohl učinit obě země méně bezpečnými ‒ hrozí, že kvůli tomu budou obyčejní muslimové považováni za něco nežádoucího, což hraje do karet extremistům. Donald Trump a lidé kolem něj si zřejmě myslí, že islám je nekompatibilní se západní kulturou, ale Londýn nyní ukázal, že se mýlí,“ řekl deníku New York Times.
Mezi evropskými politiky téma londýnských voleb příliš nerezonuje, dá se ale předpokládat, že pro kontinentální evropskou společnost muslimský primátor Londýna představuje mnohem menší kontroverzi než za mořem. Podle ankety, kterou provedl The Guardian, nemá vetšina občanů napříč evropskými státy s volbou muslimského politika problém a od Khanova úřadování si dokonce řada z nich slibuje pozitivní přínos veřejnému obrazu muslimů. Dokládá to i tvrzení německého deníku Der Spiegel, který v souvislosti s londýnskými volbami píše o „vítězství nad islamofobií“. K tématu se stručně vyjádřil také švédský premiér Carl Bildt, který sice nezhodnotil Khanovo vítězství, ale ještě před jeho zvolením varoval před způsobem, jakým by mohlo být s Khanem zacházeno v případě úspěchu republikánského kandidáta Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách.
Jakkoliv se aktuální situace ve Velké Británii zdá být výlučně záležitostí její vnitrostátní politiky, jedná se o velmi zajímavý precedens, který má mnohem obecnější přesah. Ačkoliv je Londýn jednou z nejvíce kosmopolitních západních metropolí a současná migrační krize se Velké Británie netýká tak citelně jako kontinentální Evropy, v případě zvolení Sadika Khana je napětí v britské společnosti znát. Jak předpovídají některé skeptické hlasy, může dosazení muslimského politika na tak vysoký post přinést komplikace, a to například v otázkách týkajících se národnostních menšin či imigrační politiky, která je v nynějším období migrační krize obzvláště palčivá. Pokud získají na důležitosti populistické hlasy extremistů, je možné, že situaci neustojí naopak majoritní společnost. Sledovat tento případ se proto vyplatí i zahraničním politikům, nelze totiž vyloučit, že podobná situace v budoucnu potká i další západní země.
