Má smysl se modlit za počasí, když je svět plný koncentráků?

Článek k zamyšlení / Jan Jandourek / 16. června 2016
Má smysl se modlit za počasí, když je svět plný koncentráků?

Jan Jandourek
Autor: Facebook.com

Jakou má cenu se modlit za nějaké konkrétní záležitosti? Myslel jsem na to často, když jsem slyšel nějaké modlitby třeba za příznivé počasí nebo za nemocné. Může Bůh změnit přírodní zákony a obrátit deštivé počasí ve slunečný den? A ještě víc, má smysl se modlit za takové maličkosti, když se jistě mnoho lidí modlilo za důležitější věci a zjevně nejspíš vyslyšeni nebyli, třeba oběti koncentračních táborů, které skončily mrtvé ve spalovacích pecích, matky, otcové, děti? Jak se máme postavit k takové nepopiratelné realitě?

Prosebná modlitba ke všemohoucímu Bohu

Co si tedy máme myslet o modlitbě, ve které prosíme o nějaké hmatatelné věci? Nemám teď na mysli modlitbu děkovnou, oslavnou ani modlitbu k posílení víry nebo takovou, která vyjadřuje duševní stav člověka v rozhořčení nad vlastní životní situací.

Věřící je přesvědčen, že Bůh je všemohoucí a navíc dobrý, takže má podle něj význam se k němu obracet s prosbou, aby se běh věcí v tomto světě změnil a stalo se něco jiného, než co by se stalo, kdyby modlitba pronesena nebyla. My sami jsme jen lidé, ale pokud by po nás chtěl někdo rybu, nedáme mu kámen, leda bychom byli zlí, nebo se dopustili nevhodného žertu. Život je ale takový a často to vypadá, že z nebe prší spíš kamení, než ryby, natož rovnou pečené.

Navíc tu může dojít k jasnému rozporu, protože je nás víc, co si něco přejí. Jako banální příklad takové prosebné modlitby lze uvést onu modlitbu za počasí. Jinou preferenci bude mít zemědělec, jinou člověk, který odjíždí na dovolenou a rozhodně nepotřebuje, aby pršelo. Mnohé modlitby tak mohou jít vzájemně proti sobě a ironická duše si velmi snadno může představit Boha, který je zmaten z tolika protikladných přání.

Můžeme si také představit tragikomickou scénu, ve které se k Bohu modlí vojáci na dvou stranách fronty za své vítězství.  Co znamená vítězství? Smrt protivníka. Je správně modlit se za smrt druhých? Mohou vyhrát všichni: Jsou vítězství bez poražených?

Bůh a přírodní zákony

To bychom se ale dostali příliš daleko. Jde spíše o to, zda Bůh může změnit běh tohoto světa, když mu sám dal zákony, v tomto případě přírodní zákony. Pokud nemáme dětské představy, tak víme, že přírodní zákon je pouze věta, kterou pronášíme o světě na základě našich momentálních znalostí a nikdy nevíme, co bude odhaleno zítra. Jestli třeba nepoznáme mechanismy, které vysvětlí, jak může zhoubný nádor zmizet během několika vteřin účinkem vody z pramene na poutním místě.

Takové věci se sice dějí velmi zřídka, nicméně je o nich dost věrohodných svědectví, takže věřím tomu, že se dějí. Nejde ale o to jestli se v Lurdech dějí mimořádná uzdravení, protože pokud někdo nechce, není možné ho donutit, aby mimořádnou událost považoval za znamení, pomocí kterého může číst neviditelné sdělení pro náš běžný život. Taková znamení se také nedějí moc často, takže se to našeho běžného života tolik netýká.

Ježíšovo uzdravování

Jak také ohledně znamení připomíná třeba Claude Tresmontant, máme zachyceno, že Ježíš uzdravoval a křísil i mrtvé, ale nestalo se, že by někdo neměl ruku nebo nohu a Ježíš mu ji doplnil. Vždycky je to to, čemu Tresmontant říká „obnova struktury“, je třeba mít aspoň chromou končetinu, aby mohla být uzdravena. Jakoby tady neplatilo, že Bůh může něco udělat z ničeho, to se stalo jen při stvoření světa a pak už ne. (Platí to i v oblasti vztahů, potřebujeme aspoň nějaké narušené vztahy, jak to vidíme třeba v příběhu o ztraceném synovi, aby tyto vztahy mohly být napraveny.)

Jak tedy může modlitba fungovat? To, co navrhuji, je spíše tématem k diskusi, není to nic, co by se dalo dokázat Je to spíše úvaha o tom, co je možné.

Osvícená mysl

Jako první věc, kterou považuji za možnou bez nějakého logického rozporu, je to, že Bůh může zbystřit naše poznání. Takže když se budeme modlit za příznivé počasí a ono bude naprosto mizerné, bude naše mysl natolik „osvícena“, že najdeme možnosti, jak situaci se špatným počasím vyřešit k našemu prospěchu. Stejně tak když se budeme modlit za své bližní, aby autem bezpečně dorazili k cíli, nezměníme přírodní zákony, aby zmizela námraza a agresivní řidiči, ale Bůh může zvýšit vnímavost našich blízkých, aby dobře reagovali v kritické situaci a vyvázli z ní se zdravou kůží.

Toto moje pojetí, jak přiznávám, je hodně gnostické a založené spíše na vlivu Boha na naše poznání, než že bych věřil tomu, že Nejvyšší bude prstem strkat do dopravních prostředků, aby nedošlo k čelní srážce, kterou většinou někdo nepřežije.

Víra v magické působení

Někteří lidé věří na magické působení. Je dobré vědět, že křesťanství netvrdí, že není možné, ale že se o takové věci lidé nemají pokoušet, protože z toho nebude nic dobrého. Striktně vzato ani věda netvrdí, že magie nefunguje, ale že její působení nelze prokázat. Upřímně řečeno, účinnost magie se nezdá být o moc vyšší než účinnost nějakých modliteb za konkrétní věci, ale nelze popírat její negativní účinek na lidskou psychiku. Stačí už jen to, že se lidé obracejí k vyšší moci ve věcech, které by si měli vyřešit sami.

Ale zpět k těm výsledkům volání k nebesům.

Bůh dává požehnání

V korespondenci kardinála Johna H. Newmana máme zachyceny některé myšlenky o modlitbě. Píše tam například, že Bůh odpovídá na vytrvalou modlitbu a odpověď nemusí být vždycky v souladu s očekáváním prosícího. V posledku bude ale výsledek k jeho dobru. Podle Newmana se má člověk vložit do Božích rukou, protože Bůh není hluchý, ale odpovídá na prosby svým vlastním způsobem. Newman píše dotyčnému, že je nemožné, aby požehnání nepřišlo. A pokud se člověku nedostává toho, co chtěl, je to proto, že Bůh zamýšlel dotyčnému dát něco většího a Bůh ho naplní sám sebou. Mluví ovšem také o konkrétních důsledcích, když mu například jedna žena sděluje, že se mnoho jejích příbuzných obrátilo ke katolické církvi, píše jí, že to bylo díky jejím modlitbám a dodává, že i kdyby se nějaká osoba mýlila v zamýšleném cíli své modlitby, Bůh na to odpoví vlastní interpretací této modlitby.

Newman tu mluví vlastně také o změně mysli. My se ještě můžeme zeptat, zda tím není omezena svoboda člověka a jeho volby. Na základě naší zkušenosti s lidskou komunikací ale můžeme říci, že tomu tak být nemusí. Když se spolu navzájem bavíme a i když chceme někoho přesvědčit o své pravdě či domnělé pravdě, také tím nechceme druhého nutně omezit. Je svobodná bytost a naše řeči si přebere sám. My naopak jeho svobodu vlastně rozšiřujeme, protože mu dáváme další možnosti, pro které se může rozhodnout. To je více svobody a ne méně, pokud někoho nedržíme spoutaného ve sklepě a nevymýváme mu mozek propagandou.

Tady se samozřejmě pohybujeme v oblasti něčeho, co se nedá empiricky dokázat. Nelze udělat pokus, jak by to dopadlo, kdybychom se za někoho nemodlili, jestli by k obrácení nedošlo. Je to naše interpretace dění a víc k tomu nemůžeme dodat.

Modlitba za zemřelé

Máme tady také ještě jednu zvláštní kategorii, totiž modlitby za zemřelé. To je záležitost poněkud zvláštní, protože buď si člověk odtrpí po smrti míru svých provinění, nebo tady dochází k jakési protekci, kdy někomu pomůžeme. A jinému nikoli. Tady asi nezbývá nic jiného, než použít analogii z lidského světa, kdy se snažíme svým slovem pomáhat těm, které známe a kteří jsou blízko a nestaráme se většinou o trpící v Africe, které neznáme, protože všechno člověk zvládnout nemůže. Když to platí na zemi, platí to i v nebi Nejde o to, že bychom Bohu říkali, ať pro nějakého konkrétního člověka ráčí snížit teplotu v očistci, ale je to způsob komunikace, kdy přes hranice smrti dáváme někomu najevo, že o něm víme a to samo o sobě už mu může přinášet úlevu. Řečeno jednoduše, není jim tam tak smutno.

Úcta ke svatým

Proto jsem nikdy neviděl žádný skutečný problém v úctě ke svatým, protože mi naopak připadá celkem přirozená. Lidské bytosti mají vrozený sklon se bavit mezi sebou a nemají celkem žádný důvod, proč by se s někým neměli bavit jenom proto, že umřel. Existuje přece několik režimů řeči a ne každý, kdo se obrací k druhému, to dělá kvůli tomu, aby zajistil nějakou protekci, ale většinou proto, že chce něco říci, s někým se bavit, projevit své nálady a potřeby a protože chce něčeho dosáhnout. Teologii by neuškodilo víc používat jazyka psychologie a kulturní antropologie, aby sdělované pravdy nebyly příliš abstraktní.

Nakonec je ale veškeré dodatečné zdůvodňování zbytečné, protože se stejně bude každý modlit, kdy chce a jak chce a za co chce.

Mezititulky redakční. 

Jan Jandourek je publicista, sociolog a starokatolický kněz.

 

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Timotej.cz
Festival United 2017

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Mají se křesťanské církve podílet na duchovním programu při Prague Pride?
Ano
29%
 
Ne
67%
 
Nevím
4%
 
(Počet hlasů celkem: 195)