S Bohem je to pecka

Ohlédnutí za Katolickou charismatickou konferencí 2016

České církve / Hana Farná / 14. července 2016
S Bohem je to pecka

Ilustrační foto - Katolická charismatická konference na výstavišti v Brně
Autor: cho.cz / Vít Kobza

Charismatické Brno letos oslavilo desáté narozeniny. Samotná charismatická konference sice má už 27 let, ale na brněnském Výstavišti se zabydlela teprve před 10 lety. Jak ukázal čas, byla to volba neobyčejně šťastná. A nejen proto, že se jezdí "šalinou", jak zdůraznila a ocenila Katka Lachmanová.

Pohostinné brněnské výstaviště

Jen těžko si můžeme představit jiný vyhovující prostor, který by pojal stále se zvyšující počet zájemců. Letos se dosáhlo rekordního počtu 7435 registrovaných účastníků, dále 1450 dětí, z toho v dětské konferenci 920 dětí nad tři roky. Děti se nám se svým programem představily v sobotu devátého července. Obdiv patřil nejen jim, ale i "pomerančům" v oranžových tričkách.  Žlutých a oranžových pomocníků bylo před dvě stovky: pomeranče měly na starosti právě dětskou konferenci a citrónci zajišťovali organizační službu. Nevím, kdo ze zúčastněných si naplno uvědomil, že bez obětavé a nenápadné práce těchto mladých lidí by tak obří akce neproběhla ani zdaleka tak hladce. Takže velké poděkování všem citrusům!

Výborná organizace

Letošní konference obrousila snad už všechny hrany, viditelně zapracovala pozitivní zpětná vazba. Na rozdíl od loňského roku se podařilo vyřešit drobné, leč citelné organizační nedostatky. Odpadlo nekonečné čekání na oběd, každý věděl, že má dát přednost celiatikům, seniorům, hendikepovaným a rodinám s malými dětmi. Všechna čest a pochvala ovšem patří i personálu Výstaviště. Tentokrát se už nestalo, aby najednou třeba došly řízky. Spolehlivě fungovaly ztráty a nálezy. Vyřešily se i frustrující fronty na WC – stačilo dát na vědomí, že toalety se vyskytují i v přilehlých pavilónech a že WC pro tělesně hendikepované patří opravdu jenom jim. I sebevíce spirituální akce musí totiž mít perfektně zajištěno svoje prozaické zázemí.

Pestrá nabídka

Letní Brno mám už pevně spojené s atmosférou radostného setkání, a stejně tak i moje představa charismatické konference je v nedílné souvislosti s prázdninovým koloritem moravské metropole. Poprvé jsem přijela v roce 2008, ve skeptickém očekávání, že právě tohle nebude můj šálek čaje. V následujících letech jsem odbourala své obavy z „rozjásaného stadiónu“ a postupně začala objevovat další možnosti, které nám KCHK nabízí: doprovodné programy, upozornění na zajímavé knihy, ranní chvály, svátost smíření a adorace v kapli. Nejnověji jsem objevila Charismatický běh, už s předstihem, díky kamarádce Janě, z naší kralupské farnosti. Běh nemá zvláštní propagaci, je určen jen pro vážné zájemce, kteří neodpadnou po pár metrech. Moc jsem  se těšila. Jenomže mi sklaplo kvůli nevhodné obuvi. S  nohama plnýma puchýřů se prostě běžet nedá.

“Před jeho tváří budeme žít“

S Bohem je to pecka

Z charismatického Brna
Autor: Christnet.cz / Hana Farná

Na Charismatický běh jsem se tedy připravila, byť i zbytečně. Zato konferenční motto “Před jeho tváří budeme žít“, mě zastihlo poněkud nepřipravenou. O Ozeášovi jsem toho znala jen málo: řadí se k menším prorokům, působil v severním Izraeli a viděl jeho temnou budoucnost, pád Samaří. Jasno jsem si udělala díky programu Charismatického běhu, kde je uvedeno trochu více: „Pojďte, vraťme se k Hospodinu. On nás rozsápal a také zhojí… třetího dne nám dá povstat a my před jeho tváří budeme žít…“ Díky chytrému telefonu jsem si mohla najít příslušnou kapitolu (Oz 6,13) a doplnit své znalosti. A pak jsem se už ponořila do celého toho úžasného tématu. Hospodin změní úděl svého lidu. Už od hříchu prvních lidí pracuje na záchraně lidského pokolení.

Osobní postřehy z konference

Dorazila jsem až v pátek, tedy třetí konferenční den, takže jsem přišla o několik přednášek. Z pátečního programu jsem stihla jen mši sv. s novopečeným plzeňským biskupem Mons. Tomášem Holubem. Večer jsem zamířila do  kostela  sv. Jakuba. Nabídka doprovodných programů ve mně pokaždé budí touhu po daru bilokace. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od P. Pia tímto darem nedisponuji, musím se vždy rozhodnout jen pro jeden z nich. Moje letošní volba byla dvojnásob šťastná – nejen pro osobnost přednášejícího, mons. Aleše Opatrného, ale i pro téma samotné: „Milosrdenství v širší rodině“. Byla jsem tím totiž uvedena do nosného motivu celé konference. Milosrdenství znamená především přijetí. Tedy dokázat přijmout i bolest, kterou nám působí špatnosti našich hodně blízkých bližních, rodinných příslušníků. Křesťanská rodina by se sice v mnoha případech ráda vymezila proti nekřesťanskému okolí, ovšem citadela nebo ghetto není řešením a uzavřené křesťanské společenství nemůže být kvasem ve světě, může kvasit jen samo v sobě – a dokonce ani to někdy ne, protože členové dnešní širší rodiny (prarodiče, švagři, bratranci, sestřenice, často i exmanželé) ani zdaleka nemusí být křesťané. Naopak: pro dnešní širší rodinu je typická promíchanost postojů ke křesťanství. Snadno vzniká domněnka, že křesťanská rodina má především usilovat o to, aby své členy uchránila před hříchem. Je tedy správné nutit třicetiletého syna, aby chodil do kostela a nežil „na hromádce“ s přítelkyní? Odpověď nám dává sám Ježíš, vzor milosrdenství: přišel totiž, aby kázal, pomáhal a miloval – Otce i lidi. Rozhodně neměl v úmyslu zařídit polepšovnu pro nezdárné Židy. Distancuje se jen od těch, kdo s ním mluví záludně a „šijí na něho boudu“. Lidi kolem sebe přijímá bez záruky úspěchu. Tedy i ty nevyhovující.  Každý z nás zná příběh, kdy se ztratí veškerá naděje. Současně bychom měli vědět, že nikdy není všechno ztraceno.  Chybujícím členům rodiny je proto vhodné sdělit, že to, co provádějí, se nám opravdu nemůže líbit. Ale je třeba přitom mít na paměti, že Ježíš zahájil své poslání slovy: „Obraťte se a věřte Evangeliu“ a  nedodal: „A když ne, tak budete koukat!“

Hlavní host

Hlavním hostem konference byl anglický pastor Jeff Scaldwell. Přicestoval spolu s manželkou Sylvií. Ve své vlasti vedou organizaci Father´s Home Europe.. Jeff byl původně manažer marketingu, později se stal pastorem. Devadesátá léta nazývá časem své konverze. Tehdy si všiml, že i v řadách křesťanů narůstá vyhoření a frustrace. Pro letošní KCHK byl tím nejpovolanějším, protože plně souzní právě s Ozeášem. Klade totiž největší důraz na přebývání v Boží přítomnosti a snaží se ukazovat Boží otcovské srdce (to je jeho výraz). Jsem ráda, že jsem stihla jeho přednášku „Milosrdenství chci, ne oběť“. Nemohu tady probírat všechny vyslechnuté přednášky, sdělení a svědectví. Chtěla bych se ale podělit o to podstatné: pokud znám trojjediného Boha, znám i Boha milosrdného. Ne každý si uvědomuje, že milosrdenství se nedá Bohu připisovat jako nějaká schopnost, která může být, ale také nemusí.  Po pádu člověka se srdce Adama a Evy změnilo, Boží otcovské srdce ovšem ne. Ježíš nám ukázal Boží cestu pro nás: ta nespočívá v soudu, ale v milosrdenství. To už předjímal prorok Micheáš: „Člověče, bylo ti oznámeno, abys zachovával právo a miloval milosrdenství“ – tedy ne „abys konal“, ale „abys miloval“. A to je jádro věci.

Duchovní boj se zlem

Kdo mě vysloveně dojal, byl Pavol Strežo, ze Spoločenstva novej evanjelizácie. Uvedl do praxe to, co jsem už dávno tušila sama: tam, kde se odehrálo nějaké zlo, je nutný duchovní boj se silami tohoto zla. Tento boj spočívá v modlitbě a pokání. Abelova krev volá hlasitě a naším úkolem je tuto krev přikrýt. Proto společné modlitby s dosud žijícími oběťmi holokaustu a jejich potomky. Duchovními silami pohne Bůh, ne my. Ovšem bez naší modlitby, pokání a prosby za odpuštění by se nic nezměnilo. Neřešíme-li tíhu zla minulosti, je téměř jisté, že zlé věci se budou opakovat. V této souvislosti připomněla Katka Lachmanová, že v nejbližších dnech vyjde publikace „Oběť případu Babice“ o knězi Janu Bulovi.

Boží charakter

Jeff ve svém svědectví náhodně připomněl motto KCHK z roku 2009: „Vzchopte se, to jsem já, nebojte se.“ Petr se topí, protože přestal hledět na Ježíše, díval se na vlny okolo sebe a dostal strach. Ježíš zavolal „pojď“, a Petr opět kráčí po vodě.  Pokud naše víra bude ovlivněna okolnostmi, povezeme se jako po horské dráze: poletíme vzhůru  a budeme OK. Pak ovšem přijde propad a pochybnosti, strach, že Bůh nás už nemiluje. Ale On nás miluje, protože jeho otcovské srdce se nemění. V souladu s tím nám osladila posmutnělé loučení „konferenční hymna" Ja sem Boži děcko. Její závěr pozoruhodně ladí s konferenčním  mottem:  Fajny, fajny, fajny je muj Buh. A Jeho milosť a Jeho milosť a Jeho milosť trva furt.

„Exercicie bez silentia“ splnily svůj účel: My zme Boži děcka, s Bohem je to pecka!

 

Mezititulky redakční.

Hana Farná je lékařka a stálá spolupracovnice Magazínu Christnet.eu.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Festival United 2017
Timotej.cz

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Mají se křesťanské církve podílet na duchovním programu při Prague Pride?
Ano
28%
 
Ne
68%
 
Nevím
4%
 
(Počet hlasů celkem: 207)