Seznamka
Kardinál Dominik Duka a Miloš Zeman při Národní svatováclavské pouti 2016
Autor: Člověk a víra / Roman Albrecht / Člověk a víra
Původně jsem nechtěl příliš na článek Trapná prezentace politiků na Národní svatováclavské pouti 2016 a skutečný odkaz Václava Havla, který uveřejnil magazín Christnet.eu, příliš reagovat. Už proto, že podobnou reakci jsem od Martina Vaňáče očekával.
Pominu-li skutečnost, že místo osobní účasti ve Staré Boleslavi se opírá o televizní přenos, tak ke kritice účasti politiků na této akci stojí za to doplnit, že se Národní svatováclavská pouť koná v Den české státnosti. Proto mi právě ona přítomnost nepřijde nijak překvapivá. Navíc byla tentokrát ve svém počtu velmi ovlivněna nadcházejícími volbami. Mnoho z nich bylo naopak právě ve svých volebních obvodech a krajích. Na druhé straně, kde jinde by se měla demonstrovat možnost spolupráce ve formě partnerství státu a církve, než na Dni české státnosti a právě v této době. Přisuzování a spojování obrácení sv. Pavla k vystoupení prezidenta Miloše Zemana, jakkoli se o něm v minulosti zmiňoval, jen ukazuje špatný odhad Martina Vaňáče jako historika. Nepochopil totiž základní souvislost Miloše Zemana ne na sv. Pavla, ale v chápání kultu sv. Václava ve smyslu odkazu T. G. M., kterého se prezident snaží již léta určitým způsobem napodobovat. Bohužel ne vždy úplně věrně. Martin Vaňáč pominul, když prezident Miloš Zeman vyvěsil na Pražském hradě v loňském roce prapor husitů. Totéž ve své době učinil právě T. G. M. Tenkrát vzbudil tento krok diplomatický skandál, který musel urovnávat Edvard Beneš. V tomto případě se nic takového nestalo. Stejný postup volí prezident republiky i v případě kultu sv. Václava. Jde přesně ve stopách a činech T. G. M. Dovolím si malé zlehčení. V tomto i jiném postoji působí konání prezidenta Zemana jako tzv. TGM revival. Martin Vaňáč se tedy velmi mýlí ve svém spojování se sv. Pavlem.
Text Martina Vaňáče je přímo prošpikován citacemi a odkazy. Možná proto, aby byl jeho názor delší, možná proto, že chtěl ukázat, jakou mu to dalo práci. Osobně bych se přikláněl k tomu, aby si příště dal tu práci a společně v ruku v ruce s Tomášem Halíkem se do Staré Boleslavi jako poutníci opravdu vydali. Neuniklo by mu více věcí, které se udály ve Staré Boleslavi. V tento den měl také prezident Miloš Zeman narozeniny, tudíž mu popřát a z druhé strany odpovědět a zároveň přidat několik slov je především slušností. Přítomní poutníci a nejen oni pozitivně ocenili, že prezident mluvil krátce, k věci a bez bonmotu. A myslím si, že tento způsob projevu by bylo vhodné si více osvojit. To, co mi přišlo více smutné, že když již Miloš Zeman ve Staré Boleslavi byl, nebyla s ním první dáma. Manželka Václava Klause byla letos přítomna, což je podle mého mínění správné.
Na závěr bohoslužby kardinál Dominik Duka popřál tedy, jak je již uvedeno, nejen prezidentu Zemanovi k jeho narozeninám, ale také ke jmeninám Václava Klause. V této souvislosti však popřál i Václavu Havlovi, ale také významnému členovi Charty 77 a disidentovi Václavu Bendovi. Tuto skutečnost Martin Vaňáč ve svém komentáři úplně pominul. Václav Benda by se letos v srpnu dožil sedmdesátých narozenin. Jeho připomenutí bylo velmi oceněno potleskem. Tedy bylo naprosto na místě.
Martin Vaňáč zmiňuje ve svém komentáři Tomáše Halíka a několikrát nechává průchod své antipatii vůči kardinálu Dukovi. Každý má přirozeně právo na svůj názor, ale právě u historika bych předpokládal určité pochopení postavení a souvislosti obou zmírněných osobností. Tomáš Halík je při vší úctě knězem bez jakékoli přímé zodpovědnosti. Jeho názory jsou tedy spojovány pouze s jeho osobou. Kardinál Dominik Duka musí být z titulu svého úřadu a v dnešní vypjaté době daleko více diplomatický a říkat své názory jiným způsobem než právě filozof a teolog Tomáš Halík. Ten kritizuje účast politiků na Národní svatováclavské pouti a zapomíná na skutečnost, že se jedná i o Den české státnosti. Chtěl by oddělení státu od církve ve chvíli, kdy se tak již stalo. Ale to přece neznamená, že se obě strany uzavřou do své ulity a nebudou spolu jako rovnocenní partneři spolupracovat. Opačný způsob by nahrál právě kritikům celého procesu. Možná však by si to Tomáš Halík i Martin Vaňáč přáli.
Není mým cílem být dlouhý, jako je ve svém komentáři Martin Vaňáč. Chápu, že své omyly nepřizná, stejně tak jako to udělal v případě komentáře, který v jiném případě napsal Tomáš Zdechovský. Doporučoval bych příště, aby se Martin Vaňáč Národní svatováclavské pouti opravdu osobně zúčastnil a nebyl jen hledačem bez pochopení souvislostí. Věřím, že to dokáže.
Autor pracuje pro PR agenturu RePaCompany. Je autorem dvou knih o Dominiku Dukovi. Publikuje v řadě médií, mimo jiné ve svobodné, pravicové, politicky nekorektní revui Fragmenty, Literárních novinách či v kontrarevolučním magazínu Petra Hájka Protiproud.
Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora. Redakčně kráceno.
