Seznamka
Kosmický Kristus
Autor: repro Fine Art America
Michel Faber (1960), spisovatel původem z Nizozemí a žijící ve Skotsku, je přední autor řady celosvětově proslulých knih.
Jako poslední titul u nás vyšel román Kniha zvláštních nových věcí v nesporně náročném překladu Viktora Janiše.
Popisuje setkání misionáře Petera Leigha s mimozemskou civilizací ve vzdálené galaxii, kam je vyslán, aby se staral a potřeby tamního sboru. Peter, který kdysi vedl život na drogách a alkoholu, se sám obrátil na křesťanství pod vlivem zdravotní sestry Beatrice, jeho pozdější manželky. Román začíná ve chvíli, kdy Peter odjíždí odletět na časově nesmírně dlouhou výpravu a není jasné, zda se vůbec někdy vrátí. Od počátku je trochu záhadné, proč společnost jménem USIC misionáře najímá. Sama má na cizí planetě lidskou kolonii, která zjevně připravuje kolonizaci planety. Nevíme celou dobu proč. Tuto pointu nebudeme prozrazovat.
Peter se rozhoduje, že bude co nejvíce žít po boku zvláštních cizích bytostí, které tělem připomínají člověka, ale mají podivné tváře, které se lidským nepodobají. Je obtížné zjistit, kdo je tam muž a kdo žena. Před ním tam působili dva jiní misionáři, kteří zmizeli, ale nechali po sobě malou skupinu velmi silně věřících bytostí. Podle jejich Osady jim Peter říká Oázané.
Název románu Kniha zvláštních nových věcí znamená vlastně Bibli, protože tak ji mimozemšťané – Oázané říkají.
Zatímco se zdá, že Peterovo pastorační působení je úspěšné, od manželky přicházejí ze země znepokojivé zprávy o postupném rozpadu pozemského světa, přírodních katastrofách, rozkladu společenského řádu a bujení zločinnosti. To všechno je pro ni frustrující a ona se nemůže vyrovnat s tím, jak to všechno zapadá do jejího náboženského světa. Objevuje se tu starý „problém teodiceje“ „odkud je zlo“, když Bůh je dobrý. Od víry se Bea odvrací a nechápe, že se její manžel nevrátil sám od sebe co nejdřív domů.
Kniha má několik rovin, a ta náboženská je jen jedna z nich. Mohli bychom ještě zmínit apokalyptický obraz lidské civilizace, vztah muže a ženy procházející krizí z odloučení, ale podržme se víry.
Recenze na http://io9.gizmodo.com/ říká, že román se ptá, co víra pro člověka znamená, jak může být zdrojem vhledu a síly a zároveň zaslepovat. „Když Peter slyší Boha, jak k němu mluví, je to jeho superego, nevědomí nebo skutečný boží hlas? Co může tento příběh o hříchu a odpuštění říci mimozemšťanům, kteří nemají žádný skutečný pojem hříchu? Pokud náboženství natolik vzdálíte od jeho kontextu, z kterého vyrůstá, znamená ještě pořád to samé?“
Jak mluvit o beráncích a rybách, když na planetě nic takového není? Jak vysvětlit Oázanům, že může velká ryba vyvrhnout na moři Jonáše, když neznají moře? A hlavně se zdá, že Oázané neznají ani nic jako hřích, takže jeden muž na základně USICU poznamená, k čemu tedy potřebují náboženství. Zdá se, že posledním důvodem může být smrt, které se živé bytosti bojí, vědomě, nebo instinktivně.
Tyto „mimozemské“ problémy s akomodací či přizpůsobením známe z historie misií, narazili na ně už před staletími jezuité v Číně a Indii. Jejich pokus o přizpůsobení forem hlásání jiné kultuře nakonec církev odmítla. Vyřešit problémy s „přeložením“ obsahu jakéhokoli náboženství do jiné kultury je dost komplikované i dnes. Je to problém i jen tam, kde jde o vlastní kulturu, ale jinou dobu, jak ukazuje řada fundamentalismů všech myšlenkových směrů. Pak mnozí trvají na tom, že se o eucharistii musí mluvit jen jazykem Aristotela, ačkoliv Ježíš Aristotela sotva znal.
Kniha zvláštních nových věcí není o mimozemšťanech, stejně jako Ze života hmyzu Karla Čapka není o hmyzu. Je to samozřejmě kniha o lidech a jejich hledání a otázkách.
