Panna Maria jako symbol osvobození a reconquisty?

Zpravodaj pražského arcibiskupství se věnuje mariánskému sloupu. Zamítavá stanoviska protestantských církví nezmiňuje

Areopag / Jan Kirschner / 13. března 2017
Panna Maria jako symbol osvobození a reconquisty?

Ilustrační foto: detail obrazu Madona a Dítě (Filippo Lippi) 1440
Autor: wikipedie.org / Wikipedie Commons

Březnové číslo Zpravodaje pražské arcidiecéze přináší jako hlavní téma články o zvažované obnově mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí. Po úvodním editoriálu arcibiskupa pražského kardinála Dominika Duky se redakce tématu především věnuje v rozhovoru s profesorem Janem Roytem a sochařem Petrem Váňou, který na obnově sloupu a sochy Panny Marie pracuje. Téma doplňuje pohled husitského teologa Zdeňka Kučery, který se k obnově sloupu a mariánské úctě staví kladně.

Na připravované číslo Zpravodaje s mariánskou tématikou upozornil magazín Christnet i tiskový mluvčí Arcibiskupství pražského Stanislav Zeman. Redakce se na arcibiskupství obrátila s dotazem, jaká stanoviska předložilo starostovi Prahy 1 Oldřichu Lomeckému na základě tvrzení v článku Martina Vaňáče „Podvodem ke smíření“. V tomto článku autor upozornil, že arcibiskupství na podporu obnovy sloupu zřejmě předložilo starostovi jen některá stanoviska církví nebo jednotlivých nekatolických věřících, a to především jen stanoviska stavící se k obnově sloupu pozitivně. Negativní stanoviska největších nekatolických církví (ČCE a CČSH) k obnově sloupu tak neměl starosta podle svých vlastních slov k dispozici. V jeho kompetenci je o obnově sloupu rozhodnout.

Mluvčí arcibiskupství Zeman na dotaz reagoval takto: „Jednotlivé dopisy určené panu kardinálu Dukovi, nebo jím odeslané konkrétním adresátům, nebudeme již zveřejňovat, nicméně k tematice mariánského sloupu na Staroměstském náměstí chystáme další díl Zpravodaje pražské arcidiecéze. Tam vše probereme v širších souvislostech.“ Nové číslo Zpravodaje ale jednání arcibiskupství s církvemi sdruženými v ekumenické radě nijak blíže nepopisuje, pouze pan kardinál ve svém úvodníku obecně uvádí, že se zástupci Ekumenické rady církví hovoří. Současný postoj církví sdružených v Ekumenické radě církví je sice většinově vstřícný. Na podporu obnovy sloupu hlasovalo na podzim minulého roku 6 zástupců církví, 3 byli proti a 2 se zdrželi. Protože některé církve požadovaly hlasování dvoutřetinovou většinou, nebylo společné stanovisko ERC přijato.

Panna Maria jako symbol osvobození a reconquisty?

Rytina zachycující část Staromestského náměstí s Týnským chrámem a sloupem v popředí. Vytvořeno kolem roku 1841.
Autor: Wikipedia.org

Symbolický význam uměleckého díla

V úvodníku pana kardinála mě zaujala slova, ve kterých srovnává postavení mariánského sloupu na Staroměstské náměstí s instalací sochy Panny Maria na sloupu – Madona del Pilar – ve španělské Zaragoze. Oba sloupy byly postaveny jako poděkování za osvobození; český od Švédů, španělský od Maurů. „Stal se symbolem velikého zápasu o reconquistu“, tedy podle kardinála Duky boje o navrácení svobody obyvatelům Iberského poloostrova z islámské nadvlády. Toto srovnání se mi nezdá vhodné. Není problémem uměleckých děl a náboženských symbolů často jejich přenesený význam? Mariánský sloup se symbolem anděla hereze na Staroměstském náměstí nebyl sice postaven jako poděkování za vítězství na Bílé hoře, ale v době, kdy si někteří ještě pamatovali popravu 27 pánů na stejném náměstí, nebo tisíce nekatolíků muselo opustit svoji zemi či konvertovat. Stejně tak španělská „reconquista“ nebyla jen osvobozením, ale její konec přinesl i utrpení, vyhnanství a smrt mnoha Židům, kteří žili předtím v relativní svobodě v oblastech ovládaných islámskými Maury. Soužití křesťanů a muslimů na Pyrenejském (resp. Iberském) poloostrově trvalo 800 let a reconquistu, která označuje celou tuto dobu, si nemůžeme představit jen jako období trvalých bojů křesťanů s muslimy. Často bojovali mezi sebou i jednotliví křesťanští panovníci. Socha Panny Marie jako symbol boje proti islámským Maurům je také trochu paradox, pokud vezmeme v úvahu respekt muslimů k Marii. Islám uznává Mariino panenství a vidí v ní matku proroka Isy, tj. Ježíše.

Kus kamene a zlaté pozlátko nebo hlubší posun k větší jednotě církví?

Symbolická je i vstřícnost katolické strany, která navrhuje návrat zlatého kalichu na průčelí Týnského chrámu, jak to zmiňuje i kardinál Duka ve svém úvodníků. Sochař Váňa pak v diskuzi na facebookovém profilu magazínu Christnet vyjádřil ochotu se i na instalaci kalicha podílet. Jeho enormní úsilí je obdivuhodné a z památkového hlediska lze s obnovou sloupu souhlasit. Nicméně, bude zajímavé sledovat, zda případná obnova sloupu i zlatého kalicha nezůstane jen v symbolické rovině a přinese svá pozitiva i pro současný život církve a společnosti. Centrum strany podobojí se z Týnského chrámu zřejmě znovu nestane, přesto větší vstřícnost k eucharistické pohostinnosti a častější příjímání z kalicha by jistě byla i pro ekumenické vztahy pozitivním krokem. Pak by nekatolíci měli více důvodů souhlasit s obnovou mariánského sloupu, pokud by to nebyl jen symbolický krok a ahistorický pokus o nápravu dějin.

Stojí za zmínku, že vstřícnější postoj k obnově sloupu pak na konci února vyjádřila i nová synodní rada ČCE na webových stránkách evangelické církve. Stále sice odkazují na starší stanovisko z roku 2012, kde především poukazují na to, že obnova sloupu nic nového pro společnost nepřinese, přesto vyjadřují ochotu jednat s těmi, kterých se rozhodování o obnově sloupu týká. „Uvědomujeme si, že v souvislosti změn, které jsou u nás i ve světě vyvolávány strachem a nenávistí, má každé odpuštění a vzájemné smíření nesmírný význam. Nechceme zůstat uzavřeni v bolesti z ran minulosti. Chceme jít cestou, kterou Kristus svou obětí otevřel, a po níž nás vede“, stojí ve stanovisku synodní rady ČCE. Synodní rada také podpořila vznik skupiny odborníků delegovaných jak Českou biskupskou konferenci, tak Ekumenickou radou církví, která bude jednat o problematice náboženských sporů 17. století. „Výsledky bádání se mohou stát pomocí pro další hledání, jak se vyrovnat se společnou minulostí“, dodávají evangelíci. Historik Martin Vaňáč k tomu již dříve ve svém článku pro magazín Christnet uvedl, že existuje společná komise Ekumenické rady církví a České biskupské konference, založená v roce 1996, v reakci na kontroverze kolem svatořečení Jana Sarkandera, ale není aktivní už řadu let. 

 

Autor je presbyterem Českobratrské církve evangelické. Blízko má i ke katolické a anglikánské tradici. Studoval i na Evangelické a Katolické teologické fakultě UK v Praze a St. Patrick´s college v irském Maynooth.

 

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články

2. 6. 2017 22:32

Česká bramboračka?

25. 3. 2017 9:00

Ekumena s kardinálem Vlkem

29. 1. 2017 16:32

Podvodem ke smíření?


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Timotej.cz
Festival United 2017

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Mají se křesťanské církve podílet na duchovním programu při Prague Pride?
Ano
26%
 
Ne
69%
 
Nevím
5%
 
(Počet hlasů celkem: 151)