Vypálená země a lidé bojující o svobodu i chléb. Tak popisuje Sýrii po šesti letech války maronitský arcibiskup v Damašku Samir Nassar.
-
Apokalyptická scéna
Během války trvající již šest let se Sýrie podstatně změnila…
Hromady trosek, sežehnuté budovy, vypálené domy, čtvrti přízraků, vyhlazené vesnice…více než 12 milionů Syřanů (50 % populace) už nemá střechu nad hlavou…
Vytvořili nejpočetnější skupinu uprchlíků od druhé světové války... Několik milionů opustilo zemi v naději, že jinde k nim bude nebe milosrdnější… Mnozí očekávají smilování v táborech bídy, jiní se utopili nebo stojí ve frontě před ambasádami. Kočovný lid hledá zemi, která by jej přijala.
Jak může Sýrie touto bouří projít?
-
Roztříštěná rodina
Rodina, která byla chráněna církví i Národem, prošla značným otřesem. Jen výjimečně lze najít rodinu kompletní. Násilí tuto základní buňku rozložilo…někteří leží v hrobech, jiní jsou v exilu, ve vězení nebo na frontě…
Nesmírně bolestivá situace, která bez jakékoliv podpory odkázala ty, kteří zůstali, do
bídy, sklíčenosti a úzkosti…
Snoubenci odděleni exodem; odchod partnera ze země nebo vstup do vojska brání svatbě, další případné nesnáze přinese hledání bydlení…
Tím pádem se bortí i naděje v budoucnost…
Jak pokračovat v Cestě bez Rodiny nebo s Rodinou kulhající?
-
Obětované dětství
Děti jsou nejkřehčí… Zaplatili za toto nemilosrdné násilí velice draze… Podle UNESCO nemají více než tři miliony syrských dětí přístup ke vzdělání… prioritou je přežít fyzicky… a těm, kteří do školy chodí, se nedostává odpovídající úrovně vyučování, protože fungující školy jsou často přeplněné a nedisponují dostatečným počtem učitelů…intenzivně se tu projevila velká prohra…
Centra psychologické pomoci přetékají nejen kvůli počtu pacientů, ale i kvůli šíři vnitřních zranění a psychických blokací…
Jak obnovit ducha těchto dětí, které prošly hrůzami násilí a barbarství?
-
Ohrožené farnosti
Farnosti, jež zakusily odchod svých věrných, a musely omezit své pastorační aktivity, se zároveň připravily o kněze, kteří přinášeli lidskou a duchovní podporu. Církev v Damašku opustila třetina kněží (27), což byla těžká rána, jež oslabila pozici a roli již tak minoritní křesťanské obce, která skomírá.
Další kněží, kteří zatím zůstali, ještě nejsou upokojeni a o možném odchodu vyjednávají…
Čekají spolu se zasaženými rodinami na sociální a humanitární pracovníky…
Jak zabránit tomuto hrozivému krvácení?
Je Církev představitelná bez Kněží?
-
Mezi chlebem a svobodou
Syřané už nedychtí po tom, co odkrývá Svoboda…Vedou každodenní boj o chléb, vodu, plyn, topivo, které jsou víc a víc vzácnější. Přerušení elektrického proudu je dost časté, prodlužuje naše noci a omezuje sociální život…
Hledání ztracených bratrů, rodičů a přátel probíhá mlčky, nejistě a s nadějí…
Najít malé bydlení se stává v zemi plné trosek snem mnoha rodin a především mladých snoubenců…
Jakou cestu zvolit – boj za svobodu, nebo závod o chléb?
Malý syrský lid prožívá tato muka s hořkostí, jež se odráží v tichém pohledu plném slz…
Půst 2017, tolik hořký, nám předkládá chvíle pouště. Právě v nich můžeme znovu spatřit aktivní a angažovanou Církev, která vstupuje do prostředí našich blízkých v nouzi, aby ukázala cestu za Vzkříšeným Kristem, Světlem světa a Spasitelem lidí, který řekl: „Přijďte ke mně, všichni, kdo jste obtíženi břemeny…“ Mt 11, 28
Půst 2017
+ Samir Nassar, maronitský arcibiskup v Damašku
Z francouzského originálu přeložila Kristýna Boháčová. Velká písmena jsou zachována na všech místech tak, jak je arcibiskup sám napsal.