Seznamka
Zdeněk A. Eminger
Autor: archiv autora
„O čem se nedá mluvit, k tomu se musí mlčet.“ Tahle závěrečná věta z Wittgensteinova Logicko-filosofického pojednání má v sobě cosi biblického. Mlčení, ticho a svět bez hluku slov, která toho v dějinách řekla víc než dost, jsou odedávna snem těch, kteří se ohlížejí po moudrosti a štěstí. Lidé Východu i Západu, Severu i Jihu odcházejí, co svět světem stojí, do samoty, aby v ní zaslechli to, co vprostřed civilizace už nezaznívá. Prostor, v němž žijeme, je nasáklý slovy, zvuky a ozvěnami, ve kterých dovede zaniknout skoro všechno. Energie valících se vět je neuvěřitelná. Uniknou jí jen nemnozí. To, co mělo být řečeno, bylo řečeno několika málo slovy. Všechno ostatní je podružné. „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Stačí se těch slov dotknout a modlit se. I přesto jsme, jak napsal filosof Vladimir Solovjov, teprve v přírodních počátcích lásky. Věčný bod nula nula jedna. Věčné procedamus. Za něj buď Bohu vzdána chvála.
Vstoupit do ticha není žádná legrace. V jeho dotecích a fázích, které nás obvykle rozeberou na atomy, se objevují myšlenky, jež působí jako zemětřesení. Ticho hovoří svým vlastním jazykem a rozrušuje to, co si v sobě člověk vystavěl jako babylónskou věž, zlaté tele a oltář plný zbytečných obětin. Poznal jsem lidi vnitřního ticha a tvůrčí samoty, jejichž oči a tvář připomínaly světice a světce. Tajemství velkého mlčení, hodiny Velkého pátku, v němž se Bůh vydává pro člověka a v němž člověk za svým Bohem také stojí, poznamenalo srdce těchto tichých jako dobré dílo, jež má v tomto světě ještě nějaký smysl. Oni jsou prostředníky mezi člověkem a Bohem. Od nich odezírám hloubku žité teologie a energii živé víry. Oni jsou místem, na němž Bůh slouží bohoslužbu radosti a smíření.
Dnes se zrodila příležitost odpustit v tichu Velkého pátku vše, čím se proviňujeme proti sobě, Bohu i druhým, a položit mu k nohám to krásné, čisté a velké, čím při něm stojíme a čím také sloužíme svým bližním.
Autor: Zdeněk A. Eminger
Celý svůj dospělý život čekám na první hodiny pašijového dne a stejně tak čekám na ty, kteří vystoupí z ticha a pomohou mi pochopit to, čeho sám nejsem schopen. Tajemství ani Slovo se totiž nepoddají jen tak někomu. Do ticha Velkého pátku je pozván každý, kdo odloží insignie své dominance a moci a kdo pod křížem vyzná, že jeho jediným Bohem a Pánem je Ježíš. Tento den je milníkem sebepochopení. Vím, komu jsem uvěřil a čí slova jsou pro mě rozhodující. Šeří se a v chrámu je ještě zima. Poklekáme před Bohem jako rovnocenné Boží děti, jako bytosti chybující, jako křesťané na cestě, spolu-tvůrci církve a jako ti, pro které je nejdůležitějším motivem života láska, dobro a pravda. Skutečně je tomu tak?
Žádný lidský stav dnes nebude Bohu blíž. Dělení na ty a ony dnes skončí. Společně odkládáme šaty iluzí, nadřazenosti a předsudků, abychom vzdali úctu tomu, jenž byl ve smrti svlečen a zůstal nahý. Čekáme ještě, že do našeho společenství vejde v tichu posvátného prostoru sám Bůh? Co mu nabídneme? Stará udřená žena, která den co den jde dva kilometry do příměstského svatostánku, bude v tichu Božího „Proč jsi mě opustil?“ stát při Ježíši stejně tak jako malý kluk, kterého přilákaly pootevřené dveře kostela. Prostá bohuslužba tichého klanění je pobídkou, aby byl den Kristova vzkříšení korunován světlem, zpěvem a tancem. Nejde tu ale o vnější symboly, o počet svící, o barokní roucha, o hluk varhan, které vytrhávají sklíčka vitráží. Jde tu o světlo lidského srdce, o zpěv lidské duše a o tanec lidského ducha. Nepřiměje-li nás svoboda a ticho Mesiášovy smrti k proměnění, nepřiměje nás k tomu ani sebehlučnější zvolání Resurrexit!
Nalézt sebe sama v tichu Ježíšova „Dokonáno jest.“ není snadné. V dotecích jeho sklonění se o sobě můžeme dozvědět to podstatné. Pokud se dnes, ve chvílích Božího zoufání a odevzdání, nestaneme bratry a sestrami, a nezačneme-li tady a teď hledat ztracené ovce, které kdysi utekly z ohrazeného místa bezpečí i kvůli nám, bude naším osudem hřmot prázdných slov, z nichž už nelze vystavět nic pořádného. Dnes se zrodila příležitost odpustit v tichu Velkého pátku vše, čím se proviňujeme proti sobě, Bohu i druhým, a položit mu k nohám to krásné, čisté a velké, čím při něm stojíme a čím také sloužíme svým bližním. Dnešek není dnem smutku. Je to den velkého ticha a slavného Kristova „ne má, nýbrž tvá vůle se staň“. Amen.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
