Seznamka
Ilustrace z obálky k anglickému vydání exhortace Amoris Laetitia
Autor: books.google.com
Pozoruhodně vyváženým textem se němečtí biskupové vyjádřili k reformním snahám papeže Františka, které nejvýrazněji dokládá jeho exhortace Amoris laetitia a už v letech 2014/2015 konaná biskupská synoda o rodině.
Biskupové představili svůj text veřejnosti 23. ledna a na webu se objevil 1. února 2017. Velkou pozornost budí jeho druhá část, nadepsaná Zacházení s křehkostí, doprovázení, rozlišování, v níž autoři konstatují, že přes počáteční dobrou vůli a odpovědnou přípravu může manželský projekt společného života ztroskotat. Manželé pak stojí nad troskami životního programu a oba trpí zklamáním, kterému nedovedli zabránit. K jejich pochybnostem ohledně vlastní schopnosti žít dále v započatém vztahu přistupují často další hospodářské a sociální starosti spolu s postižením dětí.
Povinností církve v takových případech je provázet, podporovat a více než jindy projevovat otevřené, široké srdce, často ve vztahu k lidem, kteří se po rozpadu manželství nacházejí ve druhém, civilně uzavřeném sňatku a touží po podílu na svátostném životě církve. Amoris laetitia trvá na nerozlučitelnosti křesťanského manželství, ale zároveň varuje před odsudky, nerespektujícími složitost jednotlivých konkrétních případů; vychází přitom ze základní premisy, že „nikdo nemůže být navždy odsouzen – bylo by to proti duchu evangelia“ (AL č. 297). Právě v bolestných situacích tohoto druhu musí postižení zakusit pomoc církve a tím také přináležitosti k ní. Bůh jim svou milost nadále zachovává, nemají se cítit exkomunikováni, ale přes všechny nesnáze naopak nadále členy církve, která je s láskou přijímá a dodává jim odvahu k další cestě životem z evangelia.
Církev ví o polehčujících okolnostech a nemůže proto tvrdit, že všichni, kdo se nacházejí v ,neregulérní‘ situaci, žijí v těžkém hříchu, bez možnosti dosáhnout spasitelné milosti. Amoris laetitia do této situace nevnáší žádné všeobecně platné řešení a nepřehlíží ani možná vážná provinění dotyčných osob, spojená s uzavřením druhého (pouze civilního) sňatku. Přesto ale nezastává jejich kategorické vyloučení ze svátostného života církve. V poznámce č. 300 se vyslovuje pro rozlišování, jehož důsledkem může být přesvědčení, že v daném případě se nejedná o skutečné vážné provinění dotyčné osoby. Tento poznatek musí vést k patřičným důsledkům v oblasti svátostného života. Na druhé straně je zřejmé, že ne všichni věřící, jejichž první manželství se rozpadlo a kteří žijí ve druhém (civilním) manželství, mohou být bez váhání přizváni ke svátostnému životu!
Poctivě hledaná a nalezená řešení budou nevyhnutelně diferencovaná, odpovídající rozdílům mezi jednotlivými konkrétními situacemi. Takový postup je nejlépe možný na místě, a proto náleží místní duchovní autoritě možnost rozhodnout o přizvání „postižené“ osoby ke svátosti smíření a následně k eucharistii.
Článek je součásti prezentace některých křesťanských a kulturně orientovaných novin a časopisů. Jarní číslo časopisu Universum lze objednat přes stránky České křesťanské akademie.
Související články publikované v magazínu Christnet:
Papež v exhortaci Amoris Laetitia povzbuzuje rodiny k radosti z lásky. Dává větší důraz na svědomí
