Dialog podle Badala

Momentka ze setkání účastníků Národního pochodu pro život a rodinu s demonstranty. Jan Škob zcela vpravo
Autor: facebookový profil Jana Škroba / Petr zewlakk Vrabec

Milan Badal z Arcibiskupství pražského se v textu pro Echo24  rozhodl vyjádřit k protestní akci proti Národnímu pochodu pro život a rodinu. Byl jsem jedním z účastníků tohoto protestu a jsem jedním z nemnoha, o které se Badal jmenovitě otírá. Ve svém textu nás kárá za příliš ostrá hesla a vyzývá k věcné diskuzi v přátelském duchu. Nejprve bychom se ale měli jít omluvit Dominiku Dukovi, kterého naše akce podle všeho rozrušila. Badal je zároveň připraven u takového setkání asistovat.

K celé věci několik poznámek:

1. Badal apeluje na slušnost. Vybraná rétorika ale v jeho případě maskuje realitu. Daly by se rozebírat nenápadné fauly a osobní útoky v jeho textu. Vulgarismů k urážce nakonec není třeba. Mnohem víc by ale stálo za to mluvit o nenávisti, kterou s přívětivým úsměvem na rtech pomáhá šířit kardinál Duka (ať už vůči gayům, lesbám a trans* lidem, muslimům nebo lidem usilujícím o vyšší mzdy, kteří jsou pro Duku ochlokracií), ale i o konkrétních lidech, kterým církevní establishment pod Dukovým vedením ničí životy a kariéry – své o tom ví suspendovaný jáhen Jaroslav Lorman, ale i mnozí další.

Podobně ostatně vypadá i Národní pochod pro život a rodinu. Na povrchu se prezentuje jako milá nekonfliktní akce pro celou rodinu, a teprve bližší seznámení odhalí, že k celé věci neodmyslitelně patří i mnoho odstínů nesnášenlivosti a vypjatý nacionalismus.

2. I když Badal touží po věcné diskuzi, pouští se do polemiky se slogany na transparentech. K těm z podstaty věci patří nadsázka, humor, zjednodušení, zkratka. Cílem transparentu není precizní argumentace ani vysvětlování souvislostí. Kdyby Milanu Badalovi skutečně záleželo na diskuzi a vzájemném pochopení, mohl se o naší motivaci dozvědět víc například z prohlášení kolektivu RFK (křesťansko-feministické ekumenické uskupení, -pozn. red.) který měl na organizaci protestu lví podíl, nebo s mým textem o konzervativním pojetí rodiny. Místo toho se ale Badal pouští do absurdních analýz jednotlivých transparentů. Ani v tom ale není přesvědčivý. Jeho kritika sloganu „I Ježíš měl dva táty“ je postavena na tezi, že Josef nemohl být Ježíšovým tátou, protože byl pouze jeho pěstoun. Doporučil bych panu Badalovi, aby tento argument zkusil aplikovat na rodiče s dětmi v dlouhodobé pěstounské péči. Dobře to ale ilustruje omezené a naprosto nedostatečné chápání rodiny, kterým (nejen) lidé kolem Hnutí pro život trpí.

Pochod pro život
Autor: Hnutí Pro život ČR / Aleš Náhlý / Creative Commons

3. Mně osobně Badal vyčítá slogan „Klerofašisti ukřižovali Krista“. Popisuje přitom zároveň situaci, kdy se Dominik Duka oddělil od průvodu, když tento můj nápis zahlédl, a přišel se mě zeptat, co jsem dělal za druhé světové války. Mrzí mě, že si pan kardinál vzal slogan osobně, ale když jsem jej psal, opravdu jsem na Duku nemyslel. Národního pochodu pro život a rodinu se aktivně účastní mnoho lidí, které nálepka klerofašismu nijak neuráží – právě to je jeden z problémů celého pochodu, na který jsem chtěl transparentem upozornit. Nakonec jediný další člověk, který měl potřebu se k mému sloganu vyjádřit, byl vzteklý pán, který na mě plivl, a video zveřejněné magazínem A2larm jej zachytilo, jak vykřikuje: „Antifašisti fuj!“ Na otázku, zda je tedy fašistou, odpovídá: „Ano, jasně. Na antifašisty jsem alergickej.“

4. Kolem Národního pochodu pro život a rodinu se spojují skupiny i jednotlivci, které spojuje na prvním místě nesnášenlivost vůči všemu odlišnému. Dominik Duka jistě nenese přímou zodpovědnost za to, že jde v jednom průvodu s otevřenými přívrženci a přívrženkyně různých forem krajní pravice. Radim Ucháč, předseda Hnutí pro život, které pochod organizuje, je signatářem ultrakonzervativní Akce D.O.S.T. společně mimo jiné s Adamem B. Bartošem nebo Michalem Semínem. Ani za to nenese Dominik Duka přímou zodpovědnost. Hodilo by se ale možná, aby se zamyslel nad tím, komu všemu svou podporou a hrdou účastí zajišťuje legitimitu, s kým se bez zaváhání vrhá do jednoho šiku. Dominik Duka asi není klerofašista, ale evidentně se s klerofašisty nebojí spolupracovat.

5. Zaseknout se ale na tom, co je a není klerofašismus, by nebylo k ničemu dobré. Podstatný je ideový obsah Národního pochodu pro život a rodinu, proti kterému jsem se rozhodl postavit a jsem připraven to kdykoli udělat znovu. Zde si dovolím ocitovat výše zmíněné prohlášení kolektivu RFK: „Pochod se staví na stranu života, ale jenom některého. Život nenarozeného dítěte si podle této logiky zaslouží větší ochranu než život dospělého člověka – ať už je to uprchlík nebo kdokoli, kdo se nevejde do úzce vymezených tradičních představ o tom, jak má vypadat žena či muž. I život těch, kdo se do těchto úzkých škatulek vejdou, je ochraňován jen zdánlivě. Motivem pro záchranu nenarozeného života mnohdy nebývá respekt k jednotlivci, ale třeba obava o to, že nebude koho zapojit do pracovního trhu. Dominik Duka k tomu říká: ‚Uvědomte si, kolik lidských životů přijde na zmar a kolik hledáme různým způsobem pracovních sil, protože se tady nenarodily.‘ Kromě xenofobního a nacionálního obsahu svým výrokem redukuje hodnotu lidského života na schopnost zapojit se do pracovního trhu. Účelem lidského života tak má být generování zisku.“ Setkává se tu téma migrace, kterou Dominik Duka vnímá primárně jako hrozbu, nacionalismus, velmi instrumentální pojetí člověka – lidé jako pracovní síla a ženy jako stroje, které by měly mít povinnost tuto pracovní sílu reprodukovat i boj proti všemu, co tuto doktrínu ohrožuje. Jako věřící křesťan cítím potřebu zdůraznit, že s takovým způsobem myšlení nemám a nechci mít nic společného. Spíše než moralizování kvůli ostřejšímu slovníku by mě pak od Dominika Duky a Milana Badala zajímalo vyjádření k těmto výhradám na adresu Národního pochodu, které pokládám za dostatečně věcné a konkrétní.

6. Je smutné, že si Echo24 k Badalovu textu nevyžádalo komentář druhé strany a na dotaz, zda by pro takový komentář přeci jen nebyl prostor, jsem byl vykázán do rubriky Názory čtenářů. Dialog, ve kterém jedna strana jedná z pozice moci – symbolické, politické nebo ekonomické –  a je jí dáván neúměrně větší prostor šířit svůj úhel pohledu, není dialogem.

Autor je básník a překladatel, moderátor pořadu Hergot na Radiu Wawe v Českém rozhlase a redaktor časopisu Protestant. Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora. Redakce nabídla možnost reakce Milanu Badalovi a místopředsedkyni a tiskové mluvčí Hnutí Pro život ČR Zdeňce Rybové, které budou případně otištěny.