Seznamka
Ilustrační foto: sochy sv. Cyrila a Metoděje ve stejnojmenném kostele v Olomouci - Hejčíně
Autor: Wikipedia.org / Opavjar / Creative Commons
Dnešní sváteční den je v kalendáři označen jako Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Jakkoliv je to honosný a vlastně i poměrně rozvláčný název, běžnému oku nahlížejícímu do kalendáře příliš neřekne. Toto označení je ve skutečnosti velmi zavádějící. Co si tedy vlastně připomínáme?
Ačkoliv státní svátek hrdě označuje Cyrila a Metoděje za slovanské věrozvěsty, skutečná situace je poněkud složitější. Oba bratři – mladší Cyril a starší Metoděj – pocházeli ze Soluně (dnešní Thesaloniké) na území tehdejší Byzantské říše, byli tedy Řekové. Z některých pramenů plyne, že jejich matka byla slovanského původu, pravděpodobnost této skutečnosti ovšem není zcela přesvědčivá.
A věrozvěstové? Ačkoliv představa, že křesťanství na naše území přinesli právě tito ušlechtilí vzdělanci, by byla velmi působivá, bohužel by však nebyla pravdivá. Prvenství Cyrilovi s Metodějem uzmuli „západní“ křesťané, kteří na území Velké Moravy (i Čech) již v průběhu 8. století přicházeli, a to především z franského Pasova. Roku 831 dokonce došlo ke „křtu všech Moravanů“, když velkomoravský kníže Mojmír I. přijal z rukou pasovského biskupa křest, který zároveň symbolizoval závazek všech obyvatel Velké Moravy.
Přesto však většina Moravy zůstávala stále ještě většinou pohanská. Misiemi, které na Velkou Moravu posílali, si Frankové chtěli posílit mocenskou sféru vlivu. Není divu, že u Moravanů křesťanství nebylo příliš populární; tento fakt ještě posilovala skutečnost, že pasovská liturgie probíhala v latině, která byla negramotným Moravanům zcela nesrozumitelná.
Právě tyto věci měla cyrilomětodějská misie změnit – a také je změnila. Tato dvojice věrozvěstů nebyla vybrána náhodou – ve filozofii vzdělaný a rétoricky zdatný Cyril měl na starosti záležitosti intelektuální (především jazykové), právník a pozdější mnich Metoděj zase ty náboženské (např. katechismus). Oba bratři měli za sebou již zářnou kariéru doma v Byzanci, jako misionářský tandem se osvědčili před Velkou Moravou již několikrát – r. 851 v misii k muslimským Arabům a r. 860 k Chazarům, turkotatarskému kmeni židovské víry. Velkomoravská mise byla tedy až třetí velkou misií v pořadí.
Je libo staroslověnštinu?
Na Velkou Moravu dorazili Cyril s Metodějem roku 863. Už po cestě (a zčásti ještě doma v Byzantské říši) Cyril se svými pomocníky připravili srozumitelný slovanský jazyk. Tak vznikla staroslověnština, první spisovný slovanský jazyk vůbec. Přestože se o staroslověnštině často tvrdí, že je to umělý jazyk, je namístě toto tvrzení poněkud změkčit. Cyril sice vytvořil jazyk, který nikdy předtím neexistoval, jako základ však použil nářečí, kterým se mezi Slovany v okolí Soluně tehdy běžně mluvilo a Cyril i Metoděj je znali. Protože to byla však řeč lidová a Cyril věděl, jak ambiciózní účel má nový velkomoravský jazyk naplnit, bylo potřeba nářečí přizpůsobit těmto potřebám. Dialekt tedy podstoupil nutné úpravy, aby mohl vyjádřit přesně a jednoznačně obsahy a pojmy filosofické, teologické, právní, vědecké i obecně kulturní a civilizační. Pro obohacení slovní zásoby využil Cyril hned několik způsobů. Jako první se samozřejmě nabízely přímé výpůjčky, a to z řečtiny. Týkaly se především teologických termínů (např. vlasfimija rouhání, archierei velekněz, idolъ modla). Kromě toho vytvořil Cyril mnoho tzv. kalků, tedy vlastně doslovných překladů, což se týkalo především složitějších a víceslovných pojmenování (např. blagosloviti požehnat z eulogein, bogorodica bohorodička z theotokos či maloverъ malověrný z oligopistos).
Kdo přesně na novém jazyce pracoval, nevíme. Pravděpodobně jde o dílo malé skupiny lidí. Tak či tak se Cyrilovi a jeho kolegům podařilo vytvořit jazyk, který byl neobyčejně promyšlený a dokonalý jak gramaticky, tak stylisticky.
Spolu se staroslověnštinou misionáři vyvinuli i vlastní písmo. Dali mu název hlaholice, od staroslověnského glagoliti, to jest mluvit. Nutno říci, že hlaholské písmo je obestřeno ještě více záhadami než staroslověnština. Podle legendy písmo vytvořil sám Cyril za jedinou noc, když byl osvícen Duchem svatým. To je z lingvistického a historického hlediska velmi neuspokojivé vysvětlení vzniku, pravdou ovšem je, že i dnešní odborníci si lámou hlavu nad tím, jaký má hlaholice původ. Je pravděpodobné, že Cyril a jeho společníci použili pro nové písmo nějaký základ (podobně jako pro staroslověnštinu převzali jihoslovanský dialekt), jednoznačný vzor však v hlaholici dosud nikdo nerozpoznal. Hlaholská písmena naopak působí jako unikátní, zcela originální znaky. Cyrilovi samotnému prý velmi záleželo na tom, aby písmena dobře vypadala. Kromě toho se mu však podařilo i něco mnohem důležitějšího – pro každou staroslověnskou hlásku stálo jedno písmeno. Tím se písmo (potažmo jazyk) vyhnulo ošklivostem a potížím, jako jsou spřežky, shluky písmen, která se vyslovují různě v odlišných pozicích apod. Písmo je tedy v podstatě čistě hláskové.
Vzdělání nade vše
Jak velkou důležitost písmu Cyril a Metoděj přisuzovali, je dobře patrné i z proslulého díla Proglas. Jedná se o úvod (předzpěv = proglas) k překladu evangelií do staroslověnštiny, který Cyril a Metoděj také připravili. Zde zaznívá autorův (patrně Cyrilův) varovný tón, že duše knih zbavená zdá se být člověku mrtvá. Nejen chlebem živ jest člověk, bylo by možno dodat. Proglas ale neapeluje jen na vzdělanost jako takovou. Člověk se má vzdělávat především proto, aby mohl číst Písmo: Jako bez světla radost mít nebude oko patřící na všechno stvoření boží, neb vše ani není krásné ani viditelné, tak i každá duše bez knih, neznající zákona božího, zákona Písem duchovního, zákona zjevujícího ráj boží.
Přímo na Velké Moravě se soluňští bratři skutečně činili. Kromě výuky žáků (nejen náboženství, ale i jazyk apod.) také vlastnoručně zařídili velké množství překladů – kromě čtveroevangelia také knihy apoštolské, žaltář, parimejník (výběr čtení ze Starého zákona) a obřadní texty. Byli také sami plodnými autory – například sepsali Zákon sudnyj ljudem, jeden z prvních právních textů, Zpovědní řád velkomoravský a další drobnější spisky.
Přesto odkaz cyrilometodějské mise měl po smrti svých slavných protagonistů neslavný osud. Jejich žáci byli vyhnáni, postupně byl znovu zaveden západní, latinský ritus, a latina vzala navrch také jako jazyk liturgie a vzdělanosti. Přesto však z úctyhodné a neúnavné práce obou bratří těžíme i dnes. Díky Cyrilu a Metodějovi se křesťanství stalo pevnou součástí naší kultury. A staroslověnština? Ač mrtvý jazyk, i přesto tak trochu žije dál. Postupně se z ní totiž vyvinula církevní slovanština, která je i dnes používaným liturgickým jazykem. I díky ní máme dnes češtinu, jaká je, a také 75 % náboženské terminologie (včetně slova Hospodin). A že se se staroslověnštinou v běžném životě nepotkáváte? Inu, zajeďte si do Mitrovic, Cerekvic nebo Dolní Cerekve...
