Kardinál Tomášek byl mravní autoritou a přispěl k boji za svobodu

Široké veřejnosti se osobnost Františka Tomáška stala známou v období otevřeného konfliktu katolických věřících s politickou mocí. Kardinál Tomášek aktivně vystupoval na obranu utiskovaných kněží a věřících, požadoval náboženskou svobodu a respektování lidské důstojnosti. Ty spolu s Tomáškem požadoval v roce 1985 i čtvrtmilionový zástup věřících, který se zúčastnil velehradské poutě, jež byla jedním z prvních masových vystoupení proti komunistické moci v době normalizace.

O Velikonocích roku 1987 vyhlásil desetiletý program duchovní obnovy českého národa k 1000. výročí smrti sv. Vojtěcha. Velký podíl měl Tomášek také na svatořečení Anežky Přemyslovny na podzim 1989, které se stalo jakýmsi předznamenáním listopadové revoluce. Již o rok dříve podepsal petici požadující svobodu náboženského vyznání, protestoval také proti policejní brutalitě při lednových shromážděních k uctění památky smrti Jana Palacha v roce 1989 a podpořil petici Několik vět.

V roce 1990 se splnil jeho životní sen, svoboda náboženského vyznání se po 42 letech stala znovu skutečností. Všechny biskupské stolce v Československu byly obsazeny, diplomatické styky s Vatikánem byly obnoveny a v životě církve začala nová etapa. Poslání kardinála Tomáška bylo dovršeno a nejstarší činný biskup v katolické církvi mohl požádat papeže o uvolnění ze svého úřadu. František Tomášek byl zproštěn úkolu správy pražské arcidiecéze v březnu 1991.

František Tomášek se narodil 30. června 1899 ve Studénce na Moravě. Vystudoval Arcibiskupský seminář v Olomouci a v červenci 1922 byl vysvěcen na kněze římskokatolické církve. Jeho meziválečná činnost kněze byla spojena s katolickou Moravou. Dvanáct let působil jako učitel náboženství v Pavlovicích, Kelči a později v Olomouci. Na olomoucké teologické fakultě přednášel v letech 1934 až 1939 a 1945 až 1950. V roce 1947 se stal jejím řádným profesorem.

V roce 1949 byl vysvěcen na biskupa bez souhlasu tehdejších státních úřadů. Bezprostředně poté následovala kalvárie internace a nucených prací. Tři roky prožil v pracovním táboře v želivském klášteře (společně s dalšími vůdčími osobnostmi katolické církve) a teprve v roce 1954 se mohl vrátit ke svému kněžskému povolání. V roce 1965, po odchodu kardinála Berana z mnohaleté komunistické internace do Říma, byl Tomášek jmenován apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze. V této funkci vydal biskup Tomášek po okupaci Československa v srpnu 1968 jménem českých biskupů prohlášení na podporu internovaných představitelů tehdejší československé vlády.

Od roku 1974 byl Tomášek po léta jediným veřejně působícím biskupem v Čechách, a do roku 1987 i na Moravě. V červnu 1977 papež Pavel VI. jmenoval Františka Tomáška kardinálem a v prosinci téhož roku arcibiskupem pražským a primasem českým. Stal se tak po osmi letech, kdy byla funkce nejvyššího představitele českých a moravských katolíků neobsazena, 34. pražským arcibiskupem od roku 1344.

František Tomášek, který působil řadu let v katolickém školství jako katecheta a inspektor, se celý život zajímal o oblast výuky a výchovy. Na toto téma také napsal řadu učebnic a populárně-naučných knih. Za své občanské postoje získal mnoho ocenění, například v roce 1991 mu prezident Václav Havel udělil Řádu T. G. Masaryka. V červnu 1997 byl v Budapešti vyznamenán mezinárodní cenou sv. Vojtěcha in memoriam. V roce 1993 byla na školu ve Studénce, kde se Tomášek narodil, umístěna pamětní deska, na faře v Moravské Huzové na Olomoucku, kde působil v 50. a 60. letech, visí pamětní deska s jeho bustou.