Seznamka
Marie Kolářová
Autor: archiv Marie Kolářové
Ve výborné knize Průmysl lži od Alexandry Alvarové zabývající se propagandou, konspirací a dezinformační válkou, mě potěšil postřeh autorky, že právě křesťanská spiritualita a racionalita je prostředkem chránícím před útoky propagandy. Vždy jsem se shodně s autorkou domnívala, že křesťanská víra dává pevnou oporu v nejistém světě a chrání před pokušením podléhat nabídkám instantního rádoby duchovna. Křesťanská perspektiva umožňuje vnímat svět s jeho problémy a porozumět jim v souvislostech s radostnou zprávou evangelií.
Autorka připomíná nástup konspiračních teorií v osmdesátých letech minulého století, kdy začala bujet móda východních náboženství, New age a alternativní medicíny. Chudý materialistický svět se ukázal příliš prázdným a byl doplněn mixem iracionálního zážitků bez tvarů a hranic, které byly v rozporu s křesťanskou vírou, stejně jako předchozí materialismus.
Křesťané by díky své víře měli být imunní vůči náporům dezinformací a s nadhledem vycházejícím z jejich vztahu k Bohu se usmívat nad konspiračními teoriemi. Strašit je přece možné malé děti a ne ty, jejichž víra je zralá. Přesto konspirátoři bodují i na křesťanské půdě, o čemž svědčí i obliba SPD u některých křesťanů, a to zvláště u těch, kteří inklinují k rigidnímu vidění světa. Jedno vysvětlení můžeme nalézt přímo u autorky. Uvádí, že nejmenší odolnost vůči propagandě vykazují rigidní lidé. „Ti, pro které se vlastní pravidla o světě stala důležitější než cokoliv jiného. Změnit názor je pro ně srovnatelné s ohrožením života.“
Rigidní člověk je skutečně vděčným konzumentem fake news. Potřebuje ke svému životu bezchybně fungující pravidla, aniž by znepokojoval otázkou, proč právě toto pravidlo dodržuje. Podstata a souvislosti nejsou zase tak důležité, hlavně nesmí být zpochybněny jistoty. Proto je zapotřebí se ultimativně vypořádat s těmi, kdo ohrožují představu zavedeného pořádku. Rigidní člověk proto s nadšenou ochotou nekriticky přejímá zprávy, které potvrzují jeho myšlenkové schéma. Pravda je to, co je v souladu s jeho pravidly.
Papež František v letošním poselství sdělovacím prostředkům varuje před fake news a připomíná, že první dezinformací byla hadova zpráva Evě: „Otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré a zlé.“ (Gn 3,5) Hadí taktika se od té doby nezměnila a je stále úspěšná. Manipulátoři stále používají dryáčnické výkřiky: jak vám ČT lže; známe pravdu; víme, jak to bylo doopravdy; o čem se nesmí veřejně mluvit. Jejich motivem je touha po moci a po majetku. Cílem je rozdělit, vyvolávat hádky, podnítit k rezignaci a odporu k současné společnosti.
Kritériem pro rozlišování pravdivých a falešných zpráv je naše reakce na ně. Pokud se začneme otřásat hnusem a nevolí, je na místě přibrzdit a zamyslet nad tím, kdo referuje a co tím sleduje. I smutná zpráva může být podána tak, aby povzbudila zájem, případně inspirovala k zamyšlení, co můžeme sami vykonat pro změnu situace. Křesťan by měl mít toto rozlišování ulehčené prostřednictvím své víry, která ho vybízí k budování Boží království zde na zemi. Což se do běžného života promítá jako důvěra k institucím, které chrání svobodu a důstojnost člověka.
Pravdu poznáme po ovoci, tedy zda zpráva vede k aktivaci tvůrčích sil a k přátelskému dialogu. Skálopevné přesvědčení o tom, že všechna oficiální média lžou a manipulují, a proto je možné se dozvědět pravdu pouze ze zdrojů typu Sputnik, Aeronet, První zprávy AC24 a další podobné, vyžaduje víc než slepou víru. To snad existují tajemní sponzoři, kteří utrácejí vysoké částky za to, aby se občané ČR konečně dozvěděli pravdu? Při troše práce lze průkazně ověřit, jak tato média manipulují s fakty. Existuje řada věcných důkazů, které je usvědčují z šíření lží, typicky např. fotografie pocházející z jiné doby a místa než je u nich uvedeno.
Dobrým prostředkem je také zvednout zadek od počítače a jít mezi lidi. Může to vést ke zjištění, že v běžném životě existují i jiné starosti než ty na sociálních sítích. Třeba takové oblíbené toalety pro třetí pohlaví. Upřímně, když přijedu do Říma, tak považují za největší problém, že tam skoro žádné veřejné záchody nejsou. Království za záchod, a já úplně jedno, jestli na dveřích je panáček nebo dáma. S tímhle tématem mám spojeno víc veselých historek. Třeba na Krymu měli správně oddělené dámy a pány, ale uvnitř toho oddělení byly kóje bez dveří. Kupodivu jsem to zvládla. Nouze holt naučí.
Podobně to funguje i se serióznějšími tématy. Proč by měl právě Západ prohnilý? S jeho demokratickými institucemi, ochranou práv a svobod, soucitem a solidaritou. Ideální to není, ale poměry na Východě jsou pořád mnohem drsnější. V pravoslavném Rusku je náboženská svoboda omezena nepoměrně výrazněji než na Západě (protiteroristické zákony zakazující misijní činnost, privilegia pro čtyři tradiční náboženství: pravoslaví, islám, židovství a buddhismus) a o Číně s jejím totálním šmírováním občanů ani nemá smysl mluvit.
Papež v letošním poselství zdůrazňuje rozvoj žurnalistiky míru. Nemyslí tím malováním na růžovo, ale schopnost odmítnout bombastické projevy a nepravdu. Pokud nás tedy nadzdvihne na židli dryáčnický titulek, nejdřív se zamysleme nad tím, zda je něco takového vůbec možné, kdo to publikuje, a hledejme v dalších zdrojích. A taky se podívejme z okna, co se děje venku. Jinak hrozí, že budeme skákat podle pravidel těch, kdo chtějí rozkol a nesvár.
Autorka je kancléřka pražského arcibiskupství.
