Seznamka
Evangelický farář a bývalý synodní senior Českobratrské církve evangelické Pavel Smetana
Autor: Wikipedia.org / Ben Skála / Creative commons
8. října 2018 jsme se v přeplněném pražském kostele u Martina ve Zdi loučili s emeritním synodním seniorem Českobratrské církve evangelické a dlouholetým předsedou Ekumenické rady církví Pavlem Smetanou. Pánem církve byl odvolán z této časnosti v jednaosmdesáti letech svého naplněného života. Pavel Smetana byl postavou porevoluční transformace života nejen své církve, ale také i české ekumeny.
Narodil se v Klokočově do farářské rodiny. S touto rodinou patřil mezi tzv. reemigranty, kteří se vrátili do Čech po 1. světové válce z polského Zelova. Byl potomkem těch, kteří museli v době násilné rekatolizace opustit svou vlast a odejít do vyhnanství. Tento jeho původ byl jednou určující rovinou jeho života. Byl vždy velmi citlivý na jakýkoli útlak ať už politický či náboženský. Šlo mu vždy o plné smíření, ale citlivost na omezování lidských svobod mu zůstala.
Pavel Smetana v Praze vystudoval nejdříve průmyslovou školu a pokračoval na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě (dnešní ETF UK). Oženil se se Zdenou Adámkovou, která pocházela z rodiny evangelického misijního pracovníka a faráře. Duchovenskou službu začal v Lounech. Protože teologické fakulty neměly vojenskou katedru, byla služba v církvi přerušena dvouletou vojenskou službou. Následovala farářská služba v Hošťálkové na Valašsku a po letech v Praze-Libni. Již tehdy byl znám jako výrazný biblista, kazatel a pastýř. Svou lásku ke Starému zákonu a hebrejštině výborně zužitkoval jako člen překladatelské komise a významně se podílel na Ekumenickém překladu Bible. Později přišla volba do synodní rady a v roce 1991 volba za synodního seniora. V letech 1995-2000 zastával funkci předsedy Ekumenické rady církví.
Pavel Smetana byl přesvědčen o důležitosti ekumenického hnutí v České republice. Tomuto hnutí jako představitel své církve věnoval velmi mnoho času a sil. Ekumenickou radu rozvíjel a velmi vítal možnost spolupráce s Českou biskupskou konferencí. Pracoval jsem v této době jako místopředseda ERC, a tak jsem mohl s Pavlem Smetanou spolupracovat a doprovázet ho k řadě jednání. Pavel se velmi spřátelil s kardinálem Miloslavem Vlkem a také s delegátem pro ekumenismus – biskupem Františkem Radkovským. V této době se formovaly a institucionalizovaly kaplanské služby v armádě a ve věznicích. Pavel Smetana významně pomohl rozvinout tyto služby i v dalších církvích. Velmi silně se angažoval v akcích smíření se sudetskými Němci. Stál u přípravy některých česko-německých shromáždění, při kterých byly z obou stran vysloveny prosby za odpuštění a zaznívala vzájemná žehnání.
Pavel Černý
Autor: archiv autora
Pavel Smetana byl přátelský člověk. I při své výborné teologické erudici se nepovyšoval nad druhé, dovedl naslouchat a potom povědět svůj pohled. Jeho přístup byl přímý a smělý. Absolvoval jsem s ním řadu jednání s premiéry, ministry a odborem církví. V jednáních byl věcný, ale nikdy se nepodbízel a vyhýbal se zákulisnímu jednání. Dovedl i před politiky a zástupci státní správy zastávat křesťanské etické postoje a vyznávat Krista. Měl vnitřní svobodu otevřeně mluvit o své víře a z Písma svatého předkládat evangelium. To se snažil dělat také v médiích při přenosech ekumenických bohoslužeb a nesčetných rozhlasových a televizních interview.
Pavel Smetana byl tak důsledný v tom, co považoval za správné, že mu to nebránilo projevit své přesvědčení, i když to někdy znamenalo konflikt, a to dokonce i s blízkými lidmi. Velmi si rozuměli s kardinálem Vlkem. Když ovšem přišlo pozvání k setkání s papežem Janem Pavlem II. při příležitosti jeho návštěvy v roce 1995 a svatořečeni kontroverzního Jana Sarkandera, nemohl mlčet. Tenkrát se v něm silně ozvalo to, co bylo spojeno se vzpomínkou na nesvobodu a krutost pobělohorského období, které se dotklo i jeho předků. Formulovali jsme společně a také podepsali dopis, že při této příležitosti setkání s papežem zásadně odmítáme. Bylo vidět, že to Pavla bolelo, protože věděl, že se dotkne i milých přátel z řad biskupů a také vzácného bratra Miloslava. Obavy se naplnily a pan kardinál asi dva měsíce nekomunikoval a nepřijímal telefony z Ekumenické rady. I tato krize byla později zažehnána a plné přátelství bylo nejen obnoveno, ale také ještě při společných modlitbách a společné práci prohloubeno. Také o dva roky později, při další návštěvě Jana Pavla II. v Praze, došlo ke krásnému a vřelému setkání Pavla i zástupců celé ekumeny s papežem.
Těžkým a nepříjemným břemenem představitele církve a ekumeny byla jednání o zmírnění křivd komunismu, odškodnění církví, a tím i zrušení komunistického zákona o placení duchovních jednotlivých církví. Bylo třeba jednou rozetnout tuto vnucenou totalitní anomálii, kdy stát stále kontroloval a hradil platy duchovních registrovaných církví. Byla to složitá a nepříjemná jednání, která trvala dvacet pět let a která periodicky ožívají při každých volbách dokonce ještě dnes. Pavel Smetana se vytrvale snažil vyjednat důstojné podmínky pro církve a přijatelný modus pro vtahy se státem. Neměl rád zákulisní jednání a věděl dobře, že celá ekumena, ČBK, ERC i FŽO, musí postupovat společně. V nepřehledné situaci doprovázené jistou nervozitou, došlo k tomu, že někteří zástupci církví ERC šli jednat na Ministerstvo kultury skrytě na svou pěst. To Pavla v danou chvíli zlomilo, nedokázal to unést. Uprostřed vypjatého jednání Řídícího výboru ERC rezignoval jako předseda ERC a předal mi vedení. Byla to pro něj bolestná situace, ze které se vzpamatovával určitou dobu. Postupně se vztahy dávaly do pořádku a bolestná situace vedla nakonec k větší jednotě a ochotě plně spolupracovat.
Každý duchovní a pracovník církve ví, že jako lidé si dovedeme způsobit i nepříjemná zranění a zklamání. Mezilidská komunikace je složitá, a zvláště pod vnějšími tlaky dojde k nedorozuměním. Pavel Smetana nám byl vzorem v ochotě odpustit druhým a znovu navázat plnou spolupráci. Jeho citlivé svědomí ho vždy vedlo pod Kristův kříž a zpět ke druhým lidem. Miloval nejen svou církev, ale také ekumenu. Věnoval mnoho času pro prospěch společné služby evangeliem v naší zemi. Budoval mosty také k zahraničním církvím a šlo mu o jednotu a spolupráci. Na jeho cestě životem ho doprovázela a podporovala jeho manželka Zdena. Bylo jim dáno vychovat tři dcery a prožít 60 let manželství. Těžká zkouška dolehla ještě ve stáří, když jedna z dcer před pěti lety zemřela na zákeřnou chorobu. Kolik to přineslo zármutku a nových zápasů. Pavel Smetana ale zůstal věrným Kristovým učedníkem a člověkem, který ovlivnil životy mnoha lidí. Díky Bohu za tohoto mimořádného bratra, teologa a ekumenika.
Pavel Černý je emeritní předseda Ekumenické rady církví v ČR a emeritní předseda Rady Církve bratrské.
